Někteří lékaři upozorňují, že čokoholici jsou stejně závislí na své droze jako třeba alkoholici. Spořádá se jí stále víc, ale co si o ní máte myslet? Kde se vzala a jak to, že si vás dokáže rychle omotat kolem prstu? Poznejte čokoládová fakta, o nichž jste dosud možná neměla tušení.
Obdoba viagry
Předpokládá se, že první zpracované kakaové boby znali už lidé před 2500 lety v Jižní Americe. Mayové a Aztékové semena kakaovníku drtili a ze vzniklého prášku vyráběli zpěněný nápoj, o němž věřili, že jim dodá moudrost a sílu. S čokoládou měl ale tento koktejl pramálo společného – indiáni do něj přidávali čili papričky a koření, takže vznikl ostrý a štiplavý nápoj, který zbožňovali především kmenoví vůdci. Například aztécký vládce Montezuma údajně vypil až padesát šálků koktejlu za den. „Po požití takového nápoje muž dokáže jít celý den bez odpočinku nebo obšťastnit za noc mnoho žen,“ prohlašoval prý s velkou oblibou.
Když potom Ameriku navštívil Kolumbus, kakaové boby sice neunikly jeho pozornosti a přivezl je s sebou na španělský dvůr, jenže tam si jich mezi záplavou darů nikdo nevšiml a upadly v zapomnění. Znovu je objevil až Hernando Cortez, který si všiml, že je domorodé kmeny mezi sebou používaly jako platidlo. „Za sto kakaových bobů se dá pořídit už slušný a silný otrok,“ napsal si do svých poznámek a okamžitě založil kakaovou plantáž, na které by mu bez práce rostly rostlinné peníze. Jenže vypěstovat kakaovník do takové podoby, aby rodil drahocenné boby, není vůbec jednoduché. Rostlina je velmi křehká, vyžaduje zvláštní podnebí s vysokou mírou vlhkosti, je citlivá na vítr a vůbec se musí všestranně obstarávat. Teprve pokud dostane všechno, co potřebuje, začne po pěti letech plodit.
Sušené ovčí bobky
Stejně tak rychle, jako v případě Kolumba španělský dvůr smetl kakao ze stolu, Cortez s ním slavil úspěch. Španělé se do kakaa zamilovali zvlášť poté, co se zjistilo, že jeho tekutá podoba mnohem lahodněji chutná, když se místo čili přidá cukr a vanilka. Protože ale kakao i cukr nebyly právě nejlevnější suroviny, mohli ho pít jen ti nejbohatší. Španělé si své tajemství ale žárlivě střežili, protože v kakau tušili výnosný obchod. Bylo dokonce tak pečlivě hlídané, že když španělskou loď přepadli piráti, kteří dostali echo, že Španělé převážejí kakao, domnívali se, že kakaové boby složené v podpalubí jsou jen hromadou sušených ovčích bobků. Ze samého žalu pak loď potopili i s nákladem.
Čokoládový lék
Postupem času se tekutá čokoláda začala šířit po Evropě a zvlášť v Anglii a Francii se těšila oblibě. Devatenácté století se stalo pro čokoládu požehnaným obdobím. Čokoládový boom začal tak, že si v roce 1828 Holanďan Conrad J. van Houten nechal patentovat výrobu kakaového másla. O dvacet let později přišel Angličan Joseph Storrs Fry s nápadem, že by se ke kakaovému máslu mohl přidat kakaový prášek, cukr a to celé by se mohlo prodávat v tuhém stavu. Tak spatřila světlo světa první tabulka čokolády, do níž o pár let později ještě Švýcar Daniel Peter začal přidávat mléko.
Čokoláda má ovšem za sebou nejen romanticky pohnutou historii, ale i slibnou budoucnost. Vědci totiž zjistili, že obsahuje železo, draslík a vápník. Tvrdí, že pomáhá proti menstruačním křečím, obsahuje antioxidanty, které dokážou předcházet některým druhům rakoviny, a je také prevencí kardiovaskulárních onemocnění. To se ale týká jen kvalitních druhů čokolády, které obsahují vysoký podíl kakaového prášku (např. hořká čokoláda s nejméně sedmdesátiprocentním podílem kakaa). Méně kvalitní čokoláda se dohání tukem a cukrem, které přirozeně už tak dobrým léčebným a afrodiziakálním prostředkem nejsou.
