Způsob, jakým komunikujete se svým dítětem, rozhodne o tom, zda a jak dobře se dítě naučí komunikovat s ostatními. Vaším cílem by tedy nemělo být poslušné dítě, ale člověk, který umí naslouchat. Zkuste následující kroky:
1. Napojte se, potom poučujte
Než začnete dítěti něco nařizovat nebo ho směrovat, sedněte si k němu na bobek a získejte jeho pozornost kontaktem z očí do očí. Naučte ho se soustředit: „Honzíku, hledám tvoje očička.“ Nebo „Hledám tvoje ouška.“ To přivede jeho pozornost. Až bude mluvit vaše dítě, nabídněte mu stejnou řeč těla, podívejte se mu do očí, nastavte ucho. Oční kontakt by měl být jemný a laskavý, ne příliš intenzivní, aby se dítě neleklo a nebralo ho jako prověrku.
2. Mluvte přímo na něj
Svůj požadavek začněte jménem: „Janičko, mohla bys prosím...“
3. Buďte stručná
Používejte pravidlo jedné věty: Hlavní směrnice by se měla objevit v otevírací větě. Čím déle budete chodit kolem horké kaše a rozprávět kolem dokola, tím rychleji se k vám dítě stane hluchým. Příliš mnoho slov je častá chyba, které se dopouštíme při rozhovoru na konkrétní téma. Dítě pak nabude dojmu, že si nejste jistá tím, co po něm vlastně chcete. Kdo příliš mluví, ten se snadno zamotá.
http://gty.im/478536428
4. Buďte jednoduchá
Používejte krátké věty. Poslouchejte někdy, jak spolu děti komunikují, a poučte se z toho. Jakmile se na dětské tvářičce objeví skelný pohled, můžete si být jistá, že vám už nerozumí.
5. Nechte si požadavek zopakovat
Pokud to nedokáže, váš požadavek je moc dlouhý nebo nesrozumitelný.
6. Udělejte nabídku, která se neodmítá
S dvouletým či tříletým děckem se můžete dohodnout, zvlášť když tím zabráníte bitce o moc. Nabídněte mu něco, co ho potěší. „Oblékni se, ať můžeš jít ven a hrát si s ostatními.“ Zdůrazněte výhody vašeho požadavku. Dítě pak bude mít pocit, že se rozhodlo samo a ne jen proto, že si to maminka přeje, a vy docílíte toho, co jste od dítěte potřebovala.
http://gty.im/469298617
7. Mluvte kladně
Místo „Nelítej!“ řekněte „Uvnitř chodíme pomalu, venku pak můžeš běhat.“
8. Začněte větu „Chci, aby...“
Tahle pomůcka funguje na děti, které svým rodičům rády dělají radost, ale nechtějí, aby se jim poroučelo. Tím, že zdůrazníte, že chcete, dáváte prostor ke splněnému přání, ne rozkazu.
9. „Až..., tak.“
„Až si vyčistíš zuby, tak si budeme číst.“ „Až“, které naznačuje, že očekáváte určitou poslušnost, funguje lépe než „když“, které zanechává pocit, že dítěti dáváte volbu, přestože mu vlastně žádnou volbu nenabízíte.
http://gty.im/522453898
10. Nejdřív činy, pak slova
Místo, abyste sedmkrát marně volala „Vypněte televizi, je večeře!“ dojděte k dítěti do pokoje, přidružte se k němu na chviličku v tom, co ho zajímá, a během reklamy ho nechte televizi vypnout. Dojdete-li si až k němu, znamená to, že váš požadavek je nekompromisní.
11. Dávejte na výběr
„Chceš si nejdřív obléknout pyžamo, nebo si vyčistit zuby?“ „Modré, nebo červené triko?“
12. Mluvte adekvátně věku
Čím je dítě mladší, tím kratší a jednodušší musí vaše komunikace být. Častou chybou rodičů je, že se tříletého synka ptají „Proč jsi to udělal?“ Tuto otázku nedokážou zodpovědět ani mnozí dospělí. Místo toho zkuste „Pojď si promluvit o tom, co jsi udělal.“
13. Mluvte adekvátně situaci
I dvouleté děcko se naučí říkat „prosím“. Očekávejte od svého dítěte základní slušnost. Děti by neměly z vašeho chování nabýt dojmu, že slušnost je dobrovolná. Mluvte s nimi tak, jak chcete, aby ony mluvily s vámi.
http://gty.im/494288689
14. Mluvte adekvátně dětské psychologii
Výhružky a odsuzovací úvodní věty nejspíš docílí jedině toho, že dítě bude mít potřebu se bránit. „Ty“ dítě zavírá. „Já“ nikoho nesoudí. Místo „Ty to koukej udělat...“ nebo „Tys to zkazil...,“ zkuste „Chtěla bych, abys...“ nebo „Mám takovou radost, když děláš...“ Nepokládejte otázky, na které nelze říct ne. „Můžeš si zvednout ten kabát?“ nefunguje tak dobře jako „Zvedni si ten kabát, prosím.“
15. Pište
Neustálé připomínky se snadno stanou pruděním, zvlášť pro předpubertální děti, které se okamžitě cítí jako otroci. Můžete komunikovat, aniž byste řekla slovo. Nechte dítěti vtipné psané vzkazy. A sledujte, co se bude dít.
16. Utište ho
Čím víc vaše dítě křičí, tím tišeji odpovídejte. Nechte ho vyventilovat a občas hoďte do placu věty typu „Já tě chápu“ nebo „Můžu nějak pomoc?“ Někdy potřebujeme prostě jen otevřeného posluchače a naše rozčílení se zklidní. Přejdete-li na jeho rozzlobenou úroveň, budete mít práci se dvěma naštvanými lidmi, ne s jedním. Vy jste v této situaci ta dospělá.
17. Opakujte svůj vzkaz
Batolatům musíte věci říkat stokrát. Děti pod dva roky neberou vzkazy za své. Kolem tří let začínají děti spojovat vaše nařízení se svým chováním a vzkaz může dopadnout na úrodnější půdu. Opakování vzkazů je ale potřeba s věkem snižovat. Předpubertální děti ho začnou chápat jako tyranii.
18. Nechte ho dokončit myšlenku
Místo „Nenechávej si věci na fotbal na jedné hromadě,“ zkuste: „Rozmysli si, kam si chceš dávat věci na fotbal.“ Necháte-li na dítěti, aby samo dokončilo myšlenku, dostane mnohem trvanlivější lekci.
http://gty.im/624492258
19. Dejte mu vědět včas
„Za chvíli půjdeme. Rozluč se s hračkami, s dětmi…“
20. Otevřete uzavřené dítě
Vhodně zvolené věty pomohou uzavřenému a plachému dítěti otevřít se. Držte se témat, o kterých víte, že ho baví. Ptejte se na otázky, které vyžadují delší odpověď než Ano, Ne. Místo „Byl jsi dneska ve škole hodný?“ se zeptejte „Co jsi dneska dělal nejzábavnějšího?“
21. „Když ty… tak já cítím… protože...“
Naučte se formulovat věty vysvětlujícím způsobem: „Když mi utíkáš v obchodě, mám strach, protože se mi můžeš ztratit.“
