Začalo to plíživě a velice nenápadně. Manžel získal práci, ve které chtěl zazářit. Sem tam zůstal přesčas, vzal pár náročných projektů, přišlo několik pochval... Potom bylo potřeba vzít víkend navíc, tak vždy ochotně kývnul. Občas si svůj džob přitáhl i domů a místo hraní s dětmi počítal náklady. V oboru už o něm věděli, jenže on chtět být lepší a lepší... Až po nějaké době zjistil, že ztratil kamarády a že posilovna, restaurace nebo výlet už mu byly cizí,“ vzpomíná 35letá Katka, jak si její muž uvědomil, že se z něj stal workoholik. Šlo tomu předejít? Zjistili jsme to.
Jak poznáme workoholika?
Sledujte jednotlivosti – má neustále plný kalendář a lítá ze schůzky na schůzku. Přemýšlí dopředu, baví se pouze o práci a pracuje i o víkendech. Plánuje si každou minutu a o dovolených má depky. „Jde převážně o člověka, který práci jako takovou, její tempo a množství povýšil ve svém životním hodnotovém žebříčku na první místo. Je to pro něj středobod jeho života, jeho existence. Nezná možnost odpočinku, dovolená mu nic neříká. Dokonce v krajních případech jdou stranou takové důležité věci jako rodina, děti, partner či dokonce partnerský intimní život,“ popisuje psycholog práce Tomáš Burian. A který rys typického workoholika by nám měl rozsvítit červenou kontrolku v hlavě? „Moment, kdy bez práce či akce jsou workoholici nervózní, náladoví, hádaví, často emočně přepjatí. Práce je jim milenkou, která uspokojuje jejich vnitřní a často nevyjádřené touhy. Ať jsou jakékoliv,“ dodává psycholog.
Postihuje workoholismus více muže, nebo ženy?
Dobrá otázka, na kterou byla ještě před pár lety jednoznačná odpověď – muže. „Ale dnes se toto číslo zvětšuje i u žen, které mají potřebu se osamostatnit či mužům něco dokázat,“ upozorňuje headcouch společnosti Mindsoft Aleš Kalina. Ženy si zkrátka s touhou po rovnoprávnosti do své duše stáhly i tuto nemoc.
Jak workoholismus začíná?
Podle Aleše Kaliny se nám předpoklady k rozvoji workoholismu rozvíjejí již v dětství. Tedy ne všem. Jen dětem, které rodiče programují na výkon, neustále je srovnávají s ostatními dětmi. „Vše, co prožíváme, je dáno již v dětství výchovou a zážitky,“ míní Aleš Kalina. Psycholog Tomáš Burian dodává, že člověk, který propadne workoholismu, má osobní problémy, které se snaží vykompenzovat a stoupnout tak v očích svého okolí. „U mužů jde také poměrně často o racionálně zdůvodnitelný fakt, že nemusí být s malými dětmi doma, protože se bojí nebo někdy ani neumí s nimi komunikovat. To, že vydělávají na provoz rodiny, je pro ně zásadní argument. Zde však můžeme spíše hovořit o rádobyworkoholismu,“ dodává psycholog.
Kde je hranice mezi pílí a workoholismem?
Zatímco píle se nasytí dobře udělanou prací, workholismus nikdy nekončí. „Píli vždy můžete opustit či zastavit a obvykle bývá přenositelným elementem – můžete ji použít při mnoha jiných aktivitách, nemusí jít vždy jen o práci. Píle je úzce spjatá s vůlí, workoholismus tuto výsadu prostě nemá,“ shrnuje Tomáš Burian.
Ovlivňuje výskyt workoholismu například výše mzdy nebo tlak šéfa?
Do jisté míry ano. Zde se ukáže, zda máte vy nebo váš milý dobře nastavené hodnoty. „Jde především o osobní problém daného člověka a prostředí spíše jen vytváří podmínky k realizaci něčeho, co je zakódované či připravené v nás samých,“ vysvětluje psycholog Burian.
Jaké zdravotní následky workoholik má?
Workoholismus, jako kterýkoliv z „holismů“, může samozřejmě zasáhnout i zdraví člověka. „Může způsobit problémy v oblasti zažívání, bolesti hlavy, celkovou únavu organismu, nižší imunitní odolnost, až po problémy s pohybovým aparátem – klouby či páteří,“ vypočítává Tomáš Burian. V horším případě přichází s workoholismem kolapsové stavy z celkového vyčerpání organismu. A kouč Kalina dodává, že důležité jsou i jiné ztráty. „Nejčastěji jde o ztrátu lásky a dobrého pocitu, následované ztrátou síly a chuti k čemukoli,“ doplnil Aleš Kalina.
Může si člověk pomoci sám?
Záludná otázka. Odpověď zní ano i ne. Podle Aleše Kaliny záleží na tom, jak silně je mozek dotyčného naprogramován na výkon. „Pokud se člověku dostane informací včas a především je-li těmto informacím přístupný, tak zde šance je. Jinak jde o stejný problém jako u alkoholiků, gamblerů. S tím rozdílem, že abstinovat u hry, alkoholu či jiných životních aditiv můžeme, ale práce je nedílnou a potřebnou součástí života. Zde by abstinence neměla asi potřebný účinek z hlediska očekávání jak jednotlivce a rodiny, tak i společnosti,“ poukazuje na praxi psycholog Burian.
Jak žít s workoholikem?
Máte jej doma, ale dá se s ním žít? Záleží na tom, jak silným workoholikem je a jaké další aspekty chování v hlavě nosí. „Někteří se dají přesvědčit a jiní nátlak berou jako útok proti sobě. Na vrcholu je workoholik, který si jde tvrdě za svým a kašle na všechny, i na blízké. Dole je ten, kdo bere ohledy a pak trpí depkou, že nestíhá. S těmi blízko k vrcholu se moc nezmůže. S těmi ostatními se dá diskutovat a domlouvat si plán. Někteří dokonce berou i bytí doma jako práci a plánují si ho do kalendáře,“ říká headcouch Kalina. Vůbec nejlepší je pravděpodobně nechat si pomoci od psychologa, vždy však musí iniciativa vycházet od workoholika, který tak uzná, že má nějaký problém.
Pomůže workoholikovi dovolená?
Ne. Ač to myslíte dobře, vaše snaha bude marná a ještě zbytečně provětráte peněženku. Workoholikovi možná dočasně dobije baterky, ale víc od ní nečekejte.
Může být workoholismus smrtelný?
Ano. Pokud se člověk neléčí a opravdu nechá tuto nemoc dnešní doby dojít do extrému, může být workoholismus i smrtelný.
Jak se dá workoholismus léčit?
Bohudík s ním můžete něco dělat. Ať už si vyberete kouče nebo psychologa. „Jde to celkem dobře, pokud se dotyčný léčit chce,“ povzbuzuje Aleš Kalina. Dodává, že člověka k poznání reality a k touze po změně bohužel většinou doženou až negativní životní situace, jako je vážné onemocnění, rozchod s blízkou osobou či tragédie, která se jej hluboce dotkne. I psycholog Tomáš Burian dává workoholikům naději, zároveň však upozorňuje, že není jedna univerzálně použitelná metoda. „Vždy je to vázáno na osobní přístup postiženého. Navíc stále bojujeme s tím, že jde o jev, který společensky či ekonomicky není zavrženíhodný,“ podotýká.
