Myslela jste si, že to nejhorší máte již za sebou. Přestěhovala jste se, změnila telefonní číslo, neodpovídáte na jeho maily. Jeho touha znepříjemnit vám život nebo dokonce vás zničit však překoná každou další překážku, kterou mu stavíte do cesty.
Váš vrah
Každý rok zemře v České republice v důsledku domácího násilí několik desítek žen. Řada z nich umírá zbytečně, vraždě by bylo možné předejít, pokud by se včas řešil problém domácího násilí. Stovky žen se stávají obětmi stalkingu. K atakům nedochází pouze mezi čtyřmi stěnami jejich bytu, ale také na ulici, v zaměstnání. Před několika lety „ozdobily“ centrum Prahy siluety žen, které zemřely rukou svého partnera. Mezi těmi, jejichž jméno na figuríně viselo, byla Karolína, 31 let. Manžel ji přivázal k posteli, zalepil jí ústa, lehl si vedle ní a podpálil byt. Třiapadesátiletou Marii zase zavraždil muž kvůli rozvodu. Zastřelil ji i osmadvacetiletého syna. Další žena zemřela rukou partnera přímo před zraky lidí ve vlaku, kde ji při návratu z chaty v afektu ubodal. Čtyřicetiletou Danielu manžel ubil kvůli tomu, že po rozchodu neměla stejný názor na dělení společného majetku. Zastřelil také její čtyřiapadesátiletou tetu, která vraždu viděla… Podobných příběhů je kolem nás nemálo. Bohužel se o nich jen zřídkakdy mluví.
Od slov k činům
V Česku se se stalkingem setkalo přibližně deset procent populace. Dva ze sta případů končí smrtí. Pronásledovatelem bývá někdo, koho dobře znáte, většina v minulosti se svou obětí chodila nebo se s ní jinak znala. Jen každá desátá oběť byla pronásledována někým, koho neznala. K základní statistice přidávají další fakta Zdena Prokopová a Martina Hronová z občanského sdružení ROSA: „Asi ve třech čtvrtinách případů muž pronásleduje ženu. Pokud je pronásledovatelem bývalý partner, je motivem jeho pronásledování snaha udržet si za každou cenu kontrolu a moc nad obětí a snaha udělat jí ze života peklo. Jde mu o pomstu, odplatu a trest za rozchod, pokračování násilí a udržení moci jakoukoliv formou. Fyzickým násilím vyhrožuje v průměru polovina těch, kteří se dopouštějí pronásledování, a více než třetina pachatelů se fyzického násilí vůči oběti skutečně dopustí. Největší zkušenost se stalkingem mají lidé ve věku od osmnácti do čtyřiadvaceti let! Dvě ze tří obětí stalkingu nenahlásí pronásledování na policii.“
Pojmenované oběti
Jedním z nejznámějších případů je smrt spisovatelky Simony Monyové. Byla ubodána svým mužem. Až po smrti čtyřiačtyřicetileté ženy vyšlo najevo, že ji její muž dlouhodobě týral. Smrtí skončil také jiný mediálně známý případ. Policie z vraždy Ireny Neffové usvědčila jejího manžela Roberta Neffa Nováka. Z vyšetřování vyplynulo, že ji zabil v hádce a tělo odvezl do lesa a zakopal.
Svého pronásledovatele znala také třiatřicetiletá Michaela Maličková. Její bývalý kolega Petr Hanuš ji umlátil uříznutou větví jen pár kroků od vchodu do jejího bytu. Pronásledoval ji více než dva roky. Ze začátku jí posílal e-maily a dárky. Když nemělo jeho počínání žádnou odezvu, vyhrožoval a zničil jí auto. Sledoval ji čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnů. Michaela nepřežila přesto, že o všem informovala policii i média. Její příběh plus tři další podrobně monitoruje dokument České televize se všeříkajícím názvem Stalking.
Přestože se média i nejrůznější organizace snaží o možných následcích stalkingu a domácího násilí informovat veřejnost, každý rok přibývají nové oběti. V roce 2011 zaznamenalo občanské sdružení ROSA nárůst dokonce o dvacet pět procent! Většina žen a dívek však příznaky domácího násilí a stalkingu přechází – neuvědomují si závažnost situace.
V rukou policie
Ačkoli v Česku existují zákony umožňující postih násilného chování (týrání osoby ve společném obydlí, vykázání a od ledna 2010 i nebezpečné pronásledování), ne vždy je násilné chování v rodině vyhodnoceno právě jako násilí. Oběti od úřadů a policie často slýchají reakce typu „zatím jste nic nehlásila“. Například v roce 2010 se na občanské sdružení ROSA obrátilo s žádostí o pomoc 237 nových klientek. Padesát osm žen uvedlo, že i když volaly na polici, jen dva muži byli vykázáni, jeden směřoval do vyšetřovací vazby a jeden dostal u soudu podmínku. Třetinu nahlášených případů policie šetřila, zbytek byl pro nedostatek důkazů odložen. Podle socioterapeutky Zdeny Prokopové se však situace malinko zlepšuje: „Myslím si, že policie dokáže rok od roku stále lépe vyhodnotit, jak je situace nebezpečná, přesto občas selže – zvláště tam, kde jsou stále ještě mladí policisté nevyškoleni v problematice domácího násilí.“
Život ve vašich rukou
Jste-li obětí nebo víte o někom, kdo je cílem násilníka či stalkera, začněte okamžitě jednat. Nepomohou omluvy, udobřování… S každým dnem se nemilosrdně blíží chvíle, kdy už nic nepůjde vrátit zpět. Vyhýbejte se místům, která násilník zná, někdy se doporučuje také změnit zaměstnání nebo alespoň sestavit bezpečnostní plán a opatření, aby všichni vaši přátelé a kolegové věděli, o koho jde a jak je nebezpečný. Ve velmi vyhrocených situacích dočasně změňte bydliště. Azyl hledejte u příbuzných a přátel, jež váš pronásledovatel nezná, nebo využijte možnost pobýt v utajeném azylovém domě. Případně požádejte policii o tzv. krátkodobou ochranu.
Kde hledat pomoc
Jedním ze sdružení, které se v Česku zabývá domácím násilím a stalkingem, je ROSA. Ženám, nabízí nejen psychologickou a právní pomoc v krizových situacích, ale také tzv. bydlení na utajené adrese. rosa-os.cz
Pět typických znaků pro stalking
Znak první: Opakované a pro oběť nepříjemné a hlavně nevyžádané pokusy o fyzický kontakt – např. formou dopisů, telefonátů, e-mailů, esemesek, zasílání dárků a podobně.
Znak druhý: Demonstrování moci a síly pachatele směrem k oběti pomocí přímých či nepřímých výhrůžek, které u racionální osoby vzbuzují oprávněný strach a obavy o zdraví a život svůj nebo nejbližších.
Znak třetí: Poškozování a ničení věcí. Například poškrábání či posprejování auta, propíchání pneumatik, rozbití okna bytu, zabití domácího mazlíčka.
Znak čtvrtý: Pronásledování oběti na každém kroku. Nejčastěji cestou do zaměstnání, na nákup nebo čekání na oběť před domem atd.
Znak pátý: Snaha poškodit oběť šířením nepravdivých informací. Rozesílání lživých dopisů a e-mailů nadřízeným nebo kolegům, přátelům či rodině. Stalkeři se nevyhýbají ani vylepování letáčků očerňujících oběť.
Jak se pronásledovateli nejlépe bránit?
V každém případě je vždy nutné jasně sdělit, že nemáte o kontakty zájem. Pokud se jedná o expartnera-násilníka, i jemu radikálně řekněte, že vztah skončil, a veškerou komunikaci ukončete. Neodpovídejte na dopisy, e-maily, esemesky, změňte si telefonní číslo (SIM kartu), nestýkejte se s ním, zablokujte mu přístup k vaší sociální síti nebo raději vůbec nemějte svůj profil.
