Pořádnou horu by vydaly všechny články o tom, jak důležité je smířit se s vlastním tělem. Jenže, ono se to lépe říká a píše! Dobrat se psychické „váhové vyrovnanosti“ je někdy pořádně těžké. Následující příběhy jsou důkazem, že to, jak vnímáte svoje tělo, vám může pořádně zkomplikovat soužití s opačným pohlavím.
„Když zhubnu, láska si mě najde.“
Jarmila, 35 let
„Když mi bylo patnáct let, vážila jsem sto dvacet sedm kilo. Na maturitní šaty jsem si musela koupit třikrát víc látky než ostatní holky ze třídy. A abych na plese vůbec měla tanečníka, máma dala sousedovic klukovi stovku. Při plesové diskotéce jsem se rozhodla trochu zmenšit bariéry, a tak jsem při ploužáku protáhla své ruce z jeho ramen až vzadu na zátylek a propletla prsty. Okamžitě prudce poodstoupil. „Budeme tancovat takhle,“ oznámil mi příkře a já pochopila, kde je od té doby má hranice v kontaktu s muži: O dvacet centimetrů jinde, než bych ji chtěla mít. Dvacet centimetrů, které zaručí, že nedojde k mylnému výkladu, že si nebudu myslet nic ani já, ale hlavně ani ostatní, že se naše těla nedotknou, protože to by byl přece… Co by to vlastně bylo? Postupně jsem si za tři tečky dosadila slovo Hnus. Naučila jsem se žít s pocitem, že lidé se mě nechtějí dotýkat. Dotáhla jsem to do takové dokonalosti, že i když se do mě někdy kolem dvaceti konečně zamiloval jeden kolega, vytvářela jsem půlmetrovou neprůchozí hranici sama, aby se on nemusel namáhat. Pracovala jsem na tom tak důkladně, až ho to pochopitelně přestalo bavit. O pár let později jsem se rozhodla něco podniknout se svou váhou – během roku jsem shodila šedesát pět kilo. Jak ubývala kila, měla přibývat láska, aspoň to jsem očekávala. Ale vůbec nic se nezměnilo! Jenže na co svádět neúspěch teď, když je mé tělo přitažlivé pro osmdesát procent mužské populace? Až mi konečně začalo docházet, že moje milostné neúspěchy neměly nic společného s mými kily navíc. Jednou jsem se ocitla na zahraniční obchodní cestě (od chvíle, kdy jsem zhubla, jsem si začala říkat v práci o úkoly, o které jsem skutečně stála, a moje kariéra šla prudce nahoru). Po únavném dni jsem si dala v hotelovém baru skleničku a zrovna, když jsem se chystala zaplatit, přisedl si ke mně jeden z kolegů a objednal nám ještě jednou. A ještě jednou. A znovu. Během našeho pití a povídání jsem si uvědomila, že naše kolena se vsunula jedno vedle druhého. Že jeho obličej je čím dál blíž mému a já neuhýbám. Když mi to došlo, projelo mnou náhlé leknutí, a mou první reakcí bylo posunout se dozadu, dál od něj. Ale v poslední chvíli jsem se zarazila… a posunula jsem se blíž k němu. Prožili jsme vášnivou noc. Druhý den se nikdo z nás neptal po telefonním čísle ani e-mailové adrese a já jsem večer odjela. Byla to klasická láska na jednu noc, ale odblokovala ve mně strach z blízkosti, strach z toho, že mě druhý nebude chtít. Protože tenhle, ten mě chtěl hodně.“
„Nesnášel jsem své tělo!“
Kamil, 37 let
„Od dětství jsem měl potíže s přejídáním. V letech, kdy na mě máma neměla čas dohlížet a hlídat kolik a co jím, jsem byl schopný přibrat třeba dvojnásobek váhy. Naštěstí při dodržovaném režimu jsem zase mohl rychle shodit. Koncem puberty jsem se rozhodl, že se svou váhou už navždy něco udělám. Začal jsem cvičit a přísun kalorií jsem omezil na tisícovku denně. Za několik měsíců jsem byl z obtloustlého cvalíka svalnatým mužem tak akorát. Kolem dvaceti se mě někdo poprvé zeptal, jestli dělám modela. To se během pár následujících měsíců stalo ještě několikrát. V životě mě samotného nenapadlo uvažovat o sobě jako o pohledném, ale když se mě na tu samou otázku ptal už asi pátý člověk, řekl jsem si, že bych to možná mohl zkusit. Bylo to pár let po revoluci a modelingové agentury se staly oblíbeným terčem zahraničních skautů. Dost záhy jsem pracoval i několikrát do měsíce. Jenže, věřte, nebo ne, bylo mi dvaadvacet a byl jsem panic! Měl jsem naprosto dokonalé tělo, tvář, za kterou se ženy ohlížely na ulici, a já jsem toho stejně dokázal využít možná k vydělání peněz, ale rozhodně ne k tomu, abych jednu z těch žen mohl aspoň pomilovat, když už ne mít ji za partnerku.
Jednoho dne mi agentka zavolala, že musím do týdne shodit pět kilo: má pro mě přehlídku spodního prádla! Vyděsil jsem se. Bylo to krátce poté, co jsem drasticky zhubnul deset kilogramů, a na břiše mi ještě zůstaly linie z prudce zcvrknuté kůže, za které jsem se tak děsně styděl, že jsem se na přehlídku nakonec radši hodil marod. Od té chvíle se něco pohnulo v mém sebevědomí směrem dolů a za pár měsíců už jsem zase přibíral deset kilo každý měsíc, živil se hamburgery, chipsy a colou. Má modelingová kariéra šla ke dnu. Až po několika letech, během nichž jsem zase úspěšně zdvojnásobil svou váhu, jsem se v práci seznámil s Maruškou. Cítil jsem k ní okamžitě důvěru a brzy jsme si povídali o intimnějších stránkách našeho života. Vyprávěl jsem jí svůj modelingový příběh, a jak jsem zase skončil jako otylý a neforemný ztracenec. Přiznal jsem se, že nedokážu kontrolovat své chutě. Když jsem skončil, zůstala ticho, ale v jejích očích bylo něco, co jsem dosud u nikoho neviděl: pochopení. Ani stopa po odsuzování či pokaženém image. S její podporou jsem pomalu zhubl padesát kilo. A ona se stala mojí ženou.“
„Hubenost je sexy!“
Renata, 28 let
„Mé tělo na první pohled zaujme dvěma věcmi: kostnatostí a hubeností. Kdykoli jsem si v restauraci objednávala normální jídlo, ostatní reagovali překvapeně: ‚Ty taky normálně jíš? Kam to dáváš?‘ Když jsem na konci střední školy měla poprvé sexuální vztah, on tehdy při třetím milování, když mi laskal místo, kde jiné holky měly kulatá prsa, považoval za nutné oznámit mi: „Teda ty jsou prťavý, musíme s nima něco udělat.“ Pár dní jsem přemýšlela, co by se s nimi asi dalo dělat? Jít na plastickou operaci? Jenže pak jsem si naštěstí uvědomila, že se jeho postojem nenechám zviklat. Při čtvrtém postelovém setkání jsem mu oznámila, že se svými prsy nic podnikat nehodlám, a při pátém se ukázalo, že moje neochota „něco s nima udělat“ bude osudovou v našem milostném soužití. Už nezavolal. Moje také ne moc objemné kamarádky si začaly pořizovat vycpávky do podprsenky a dokonce i do zadních částí kalhotek. Říkala jsem si, že cokoli, co po zhasnutí z těla odpadne, působí fakt asexuálně. Pak jsem prošla několika krátkodobými vztahy, které, jak se později ukázalo, byly spíš o tom, že kluci si chtěli vyzkoušet, jaké by to bylo spát s děsně hubenou holkou. Mnohým se to nelíbilo. Také už nezavolali. Na vysoké jsem se seznámila s moc fajn klukem. Jednou jsem se ho po milování z legrace ptala, jestli jsem stejně sexy jako zpěvačka Beyoncé, která tehdy svým kulatým a bohatým pozadím kralovala hitparádám. Odpověděl mi, že ona je sice možná víc sexy tím viditelnějším způsobem a její vzhled možná spouští ta primárnější tlačítka, ale já jsem mnohem přitažlivější na druhý pohled, protože svoje tělo přijímám s grácií a elegancí. V tu chvíli jsem věděla, že jsem v náruči muže, ve které chci zůstat po zbytek života.“
Co říkají muži?
• „Mám na ženském těle rád prohlubně a údolí tam, kde mají být. Tak akorát, abych do nich mohl složit hlavu.“
Karel, 32 let
• „Miluju hubené holky. Drobné zápěstí nebo úzký kotník mě úplně dostanou.“
Hynek, 27 let
• „Mám rád, když je ženská tak akorát. Na hrudníku zepředu a kolem pánve zezadu by to mělo přesně zapadnout do ruky. A ta moje moc velká není.“
Jindřich, 36 let
• „U ženského těla jsem schopný tolerovat rozptyl tak dvacet kilogramů. Tím chci říct, že moc hubené ani moc silné ženy mě neosloví.“
Milan, 32 let
