Vážení, už toho vašeho posmívání začínáme mít opravdu dost! Šklebíte se, chichotáte, děláte narážky, ale vůbec ničemu nerozumíte! Rozhodně nerozumíte nám, přesvědčeným metrosexuálům! A protože je nás každým dnem víc a víc a vypadáme lépe a lépe, bylo by načase, aby vám někdo z nás konečně vysvětlil, kdo, proč a za kolik se niterně cítí být metrosexuálem. Tak nejdřív za kolik. Jen naši mladí američtí sousexuálové utrácejí ročně za zkrášlující přípravky kolem 250 miliard dolarů.
My v Čechách samozřejmě můžeme k této sumě jen obdivně vzhlížet, ale snažíme se, jak můžeme, a myslím, že ostudu rozhodně neděláme. Víte, kolik stojí můj ranní krém, kondicionér, gel na vlasy, mé šampony, toaletní vody a parfémy? Víte, kolik mě stojí odborné vyholení hrudi? Depilace lýtek? Pleťové masky? Odborné zpevnění zadečku? Značkové prádlo, na míru šité košile, obuv, doplňky? Raději ani nehádejte. Můžu vám prozradit jen tolik, že kdybych byl poslancem, tak bych to neutáhl. Co by ale člověk neobětoval touze po sebezdokonalení, že
Metrosexuál odmítá smrdět
Kdo jsme, že vyvoláváme tak sarkastický úsměv? Proč tolik nenávisti jen proto, že chceme dobře vypadat a je nám jednoznačně proti mysli vás obtěžovat svým přirozeným, velmi štiplavě nechutným pachem? Vím, zjednodušuji, ne každý chlap, který nesmrdí, musí být zároveň metrosexuál. Nejde jen o zápach, jde především o celkový dojem, jakým my na sebe sami zapůsobíme. Protože nám, metrosexuálům, jde především o to, abychom se líbili sami sobě, aby nám pohled do zrcadla nabídl to nejdokonalejší životní potěšení. Chápu, možná problém trochu spočívá v pojmenování, které se tak ujalo. Možná si tohle slovíčko měl spisovatel Mark Simpson ještě o něco déle převalovat na rtech, než ho v roce 1994 vypustil po Temži do světa. Metrosexuál. Ano, slyšel jsem to, „metrosexuál = úchyl z metra“.
Není to ideální novotvar pro české poměry, kde „metro“ evokuje ze všeho nejdříve zoufalou tlačenici upocených těl v dopravní špičce, a ne třeba Metropolitní operu nebo newyorské Metropolitní muzeum umění. Kdo by ale ztrácel čas vymýšlením slovíček v jazyce jednoho nevýrazného regionu? Metrosexuál je kosmopolita, a když zrovna nosí vyholenou lebku, rozhodně tím nehlásá nacionální dojetí. Naopak. Metrosexuálové se cítí dobře v prostředí impozantního národnostního koktejlu. Nemám na mysli žádné špinavé plechové slumy ani zapáchající předměstí, kde se našinec právem musí obávat, že dokonalý účes a správný parfém vyvolávají dojem zjemnělé, tedy ideální oběti loupežného přepadení. Myslím luxusní čtvrti New Yorku, Londýna, San Franciska nebo Petrohradu, kde metrosexuál Skot, Číňan, Rus prožívají při vzájemném dovádění to nejinspirativnější sebeuspokojení. Žádný jihočeský rybník, žádná orosená vřesoviště, žádný Velký kaňon, ale ve dne v noci rozzářená nadnárodní metropole je vlastí skutečného metrosexuála.
Metrouš není teplouš
Je ale jasné, čím vás asi nejvíc rozčilujeme. Vypadáme, někdy se i chováme jako homosexuálové, ale těmi nejsme. Nejsme jen homosexuálové, ale i bisexuálové a heterosexuálové. Dobře dobře, Mark Simpson je homosexuál, ale také s tolerancí sobě tak vlastní napsal: „Na sexuální orientaci nezáleží, protože jediným objektem lásky je pro metrosexuála on sám.“ Je to tak, i když i nás, metrosexuály, někdy příroda zaskočí vášněmi mimo naše čisté ego. Metrosexuál-homosexuál to má v podstatě nejjednodušší: na první pohled jakoby splývá, nicméně není tak uzavřený vůči pestřejším erotickým hrátkám a nechlubí se případnou věrností. Někteří tvrdí, že metrosexuál-homosexuál je nerozhodnutý homosexuál, ale není tomu tak. Tady jde jen o závist těch rozhodnutých.
Metrosexuál-bisexuál nepotřebuje jako běžný bisexuál střídat jemnost, chcete-li voňavost homosexuálního partnerství s partnerstvím heterosexuálním, v němž musí být vnímán jako samec – otec rodu. Metrosexuál-bisexuál je jemný za všech okolností a rozhodně netouží být samcem. Jakákoli zmínka o „polidštění opice“ či jiné vazbě na živočišnou přirozenost v něm vzbuzuje upřímnou hrůzu. Možná nejtěžší to má metrosexuál-heterosexuál. Nejen proto, že mnohým ženám stále ještě smradlaví muži voní, a tím je jeho výběr omezený. Se svou poslední přítelkyní jsem měl neustálé konflikty kvůli tomu, že nesnesla, že trávím v koupelně víc času než ona sama a že má výbava zkrášlujících prostředků daleko předčí její směšný necesér.
Ukazovat se s pohledným, pěstěným mužem před kamarádkami, na podnikových večírcích nebo jen tak ve stylových kavárnách, to ji očividně vzrušovalo, ale uznat, že i muž může mít své kosmetické potřeby, to se jí příčilo. Vzpomínám na to první společné ráno, kdy jsem jako první obsadil koupelnu a ona potichu vstoupila. Viděl jsem v zrcadle její rozespale vilný pohled, místo skutečného probuzení chtěla evidentně pokračovat v náruživé noci, její ruce se ke mně natahovaly a chtěly se dotknout mého nenápadně úžasného těla, když tu se náhle zarazily a... Spatřila mou rozsáhlou sbírku kelímků, tamponů, flakonů a v jejích očích se objevil děs. Kočkovitá šelma připravená k milování se proměnila v zaskočenou myš. Prohlížela si mě s takovou hrůzou, s jakou metrosexuál pozoruje bezdomovce. Pak z koupelny utekla. Dlouhé hodiny jsme potom řešili náš vztah, měla pocit, že nejsem normální.
Její věta: „Jak to, že jsme se milovali, když jsi homosexuál?“ mě spíš pobavila, než urazila. Metrosexuál ví své. Nakonec si to nechala vysvětlit a ještě nějakou dobu se se mnou chlubila. Pak jsem se s ní rozešel. Ne že bychom my, metrosexuálové, střídali partnery jako značkové prádlo (dvakrát až třikrát denně), ale začal jsem postrádat v jejích očích ten zpola šok a zpola obdiv. S kým jsem v současné době, vám už nesvěřím – i tak jsem toho na sebe prozradil víc než dost.
A rád se baví
Možná jste ale z mého textu nepochopili ještě jednu zásadní věc – metrosexuála vůbec nezajímá mínění jiných o něm samém, snad jen pokud by mu mohlo způsobit momentální rozveselení. Takže končím s tímto psaním, protože mě najednou napadlo, proč se vlastně snažím vysvětlit někomu, kdo je mi naprosto lhostejný, cosi o mém, tedy našem, pohledu na svět a způsobu života. Ani nevím, co mě to popadlo. Klidně se pochechtávejte našim tužkám na obočí a parfémům, klidně se smějte, mějte narážky – nás se emoce lidí nepoužívajících tu nejkvalitnější kosmetiku nemůže nijak dotknout, vaše pohrdání vykouzlí na naší tváři snad jen ironický škleb. Proč jsem se ale tak rozepsal? Inu, i rentiér se musí občas něčím zabavit... Občas si i metrosexuál může dopřát drobnou radost. Vždyť i David Beckham, náš největší idol, si čas od času dopřeje malý hříšek, například když si na tanga své manželky Victorie natáhne otrhané džíny a nechá se tak vyfotit před svým tryskáčem...
