Psychosomnium - studie snů

Že zákonitosti snu se od těch ""normálních"" značně liší, zakusil snad každý krom insomniků. A právě pro ně je tu Psychosomnium - malá exkurze do říše spánku, který dokáže nabídnou mnoho i těm, které nespavost netrápí.

Zatímco většina ostatních redaktorů jásá nad nekončící invencí a experimentálností nových titulů, jimiž nás oblažují mladí nezávislý vývojáři, já dospívám k poněkud cyničtějšímu závěru - Vývoj her se podobně jako malířství a moderní umění obecně, dostává do slepé uličky. Jak jinak si vysvětlit nárůst titulů, jejichž herní doba netrvá déle jak deset minut, zato stihnou zbořit hned několik zaběhlých designových zvyklostí. Jsme svědky avantgardního boje proti konvencím, boje na němž není nic špatného, pokud však není veden sám pro sebe âÂ?Â? o čemž se v případě titulu Psychosomnium dá pochybovat.

Přesto neházejte flintu do žita, sic čistá herní doba nepřesáhne dvě minuty pozornost byste hře věnovat měli. Kdyby se totiž autor obtěžoval perfektní koncept rozvést do plnohodnotnějšího titulu, jednalo by se jistě o velkou pecku scény. Herní princip Psychosomnia je totiž více než skvělý.
Bez velkých okolků vás příběh hry ztotožní s postavou Jimmyho, nositele tajemství pro Snový svět notně zásadního. Škoda, že hned zkraje do jeho cesty vstoupí cizinec a vše se změní.
V případě příběhu jakým disponuje Psychosmonium, nelze moc prozradit předem, neboť byste byli ochuzeni o to jediné, čím hra dokáže uchvátit, vězte však, že pro úspěšné dohrání bude nutno důvěřovat ostatním paranoidně promlouvajícím postavám a zahodit všechny zkušenosti, které jste během hraní plošinovek získali. Tato hra se chová nestandardně a nezřídka tak připomene některé extension packy ke Knytt Stories.

Nemůžeme-li vzhledem k výše zmíněným důvodům mluvit o designu hry, podívejme se alespoň na zpracování. Jak už bývá u Cactuse zvykem, ztvárnění herního světa vyvolává v člověku nepotlačitelný dojem osamocení. Těžko říci, je-li to autorův záměr, či jen neschopnost vykreslit lokace detailněji. Buď jak buď, ať už v případě Psychosomnia mluvíme o brilantnosti, či pouhé z nouze ctnosti, funguje to skvěle.
Člověk se pohybuje v cizím prostředí a vyloženě cítí, že se jedná o prostředí snové až fantasmagorické, ocení přitom, že k vyvolání onoho dojmu stačí vhodně zvolit barvu pozadí a není nutné tasit takové kýče jako mráčky či hvězdičky.
I minimalistická zvuková složka je postačující a příjemně podbarvuje lokace. Z formálního hlediska tedy Psychosomnium obstojí.

Můžeme si tak pouze rvát vlasy, že skvělý koncept a slušné zpracování bylo na úkor lenosti zahozeno prachbídnou hrací dobou. Ale kdo ví, možná se tohoto konceptu s trochou drzosti ujme někdo jiný a co v Psychosomniu bylo načrtnuto, dovede do zdárného konce.