Pacman - požeráci rulez

Po Sokobanu, Tetrisu a Pisqorkách vám přinášíme další českou klasiku, kterou nosí v srdci nejeden pamětník. Připravte své počítače na novou verzi jedné z nejstarších masově rozšířených her všech dob. Ano, Pacman znovu ožívá a vrací se mezi nás, žlutý a hladový jako vždy.

Je to zvláštní, ale většina her v sobě má něco... gurmánského. Ne, že by si hrdinové akčních her mezi jednotlivými misemi dávali pauzičku, napíchli na rožeň sele či mrtvého nepřítele a v klidu vychutnávali pohled na slunce zapadající za zničené město. Představa to je jistě poetická, ale tím "gurmánstvím" jsem myslel přeci jen něco trošku jiného. Narážel jsem na to, že neustále někdo někoho (nebo něco) požírá. To je vlastně jeden z charakteristických rysů počítačových her. Možná by stálo za to uspořádat soutěž "O největšího požeráka". Pokud ji nakonec někdo z vás provede, rád bych přihlásil svého dlouholetého favorita. Ptáte se, kdo to je? No přeci nikdo jiný, než žrout všech žroutů, hladovec nad hladovce, vyčvaňhaný Gouda, kterému jeho přátelé přezdívají Pacman.

Dlouho jsem ho ale už neviděl a nebýt Ondřeje Sýkory, už bych se s ním asi nikdy nesetkal. Tento student ale udělal dobrý skutek a vytvořil hru Pacman, ve které se můžeme opět setkat s naším oblíbeným hrdinou. Jeho výtvor se nesnaží překonat původního Pacmana úchvatnou grafikou, trojrozměrným prostředím nebo nějakými krkolomnými inovacemi. Zkrátka jen oprášil původní námět, vytvořil nové levely a vše přizpůsobil tomu, aby hra fungovala na nových rychlých počítačích.

Na herním systému se tedy nic nezměnilo. Stále ovládáte žluté vykouslé kolečko sýra, které pobíhá chodbičkami sem a tam a snaží se sezobnout co nejvíce malých kuliček, které mu, jak se zdá, převelice chutnají. V tom se mu ale snaží zabránit čtveřice nepřejících ufounů. Nikdo neví proč, ale mají na Pacmana pořádně spadeno. Jakmile by jim přišel do rukou (nebo antének, nebo co to mají), byl by to jeho konec. A tak platí heslo: "Utíkat, utíkat, utíkat, a v běhu se pokud možno co nejvíce nadlábnout".

Již jsem se zmínil o tom, že všech patnáct úrovní je zcela původních. A nejen to, některé z nich jsou kromě toho také pěkně nepříjemné. Čím dále postupujete, tím nebýváte pevnějšího dojmu, že tvůrce se zamiloval do dlouhých slepých uliček, kterými musíte projít, ale ve kterých se ufounům nemůžete vyhnout. Musíte si tedy dokonale naplánovat, kdy a kam můžete jít a nepočítat s tím, že všechno zvládnete levou zadní.

Pokud vám ale těchto patnáct úrovní nestačí, můžete si klidně vytvořit své vlastní. Programový balík obsahuje i přehledný a jednoduchý editor, ve kterém si můžete nejen snadno a rychle vytvořit vlastní, ale také upravit již stávající pac-mapy. A to už snad stojí za to, ne? Tak proč se nevrhnout do víru vzpomínek a nestáhnout si nového českého Pacmana?