Lemmingball Z – Lumíci ve vražedné válce

Byl jednou jeden malinkatý nárůdek Lumíku. Byli malí. Malinkatí. Asi jako brouček hovnivál. Odjakživa žili v míru a lásce a pro dobro společnosti byli schopni i sebeobětování. Však také již prošli mnoha nástrahami. Ta poslední se jim však stala osudnou.

Zavilý imperialistický programátor vložil do jejich srdcí zášť. Národ Lumíku se stal krvelačným tak, že i Wormsíci před nimi prchli. A tak bojoval bratříček proti bratříčku, sestřička proti sestřičce, a vůbec každý s každým. A jaký to byl boj.

Lemmingball Z je podle slov autora reakcí na Dragonball Z, kterou vytvořil ve chvíli nesmírné nudy. Hru lze přirovnat i k Lieru, jen s lepší grafikou a menším arzenálem zbraní, což však nikterak neubírá na hratelnosti. Narozdíl od Liera se zde Lumíci neplazí, ale překvapivě hbitě levitují. Právě volnost pohybu a jednoduchý výběr zbraní (nebo spíš schopností) dělá z Lemmingball Z řež, dochucenou krví soupeře.

Hra má dva herní módy, které můžete hrát buď proti počítači, nebo s protihráčem, a to jak hotseat, tak i přes internet. Prvním je deathmatch. Jde samozřejmě o souboj dvou Lumíku, ve kterém vyhrává ten, který jako první dosáhne nastaveného počtu fragů. Druhým módem je překvapivě 'capture the flag', kde je uprostřed bitevního pole žlutá jiskřička. Tu je nutné za pomoci hrubé síly vykopat, sebrat, a poté ji co nejdéle udržet. To ale není nic jednoduchého, protože po každém zásahu od soupeře vám vypadne.

Jak jsem již zmínil, zbraní příliš mnoho není. To se pozitivně promítá i na jednoduchosti ovládání. Čtyři tlačítka na pohyb a další tři na vše ostatní. To ostatní jsou tři druhy střel, jedna zajímavá schopnost ovládat soupeře a jedna rána mezi oči. Každý útok ubere protivníkovi kousek zdraví (kterého je možná až příliš) a vám kousek energie. Ta se sice pomalu doplňuje, ale když to s bojovností přeženete, a energie dojde, seknete sebou na zem. Destruktivní účinky zbraní jsou obrovské hlavně ve vztahu k terénu. Po pořádném boji toho na obrazovce moc nezbude a proto je tu možnost se, opět kombinací kláves, přesunout i v průběhu bitvy na další mapu, kterých je celkem osm (od čínského paláce až třeba po létající talíř).

Grafické zpracování hry je barevné, roztomilé a krvavé. Jako koření bylo použito několika světelných efektů. Zvukový doprovod je pro tento druh hry plně dostačující a absence hudby nevadí, protože v zápalu boje stejně sledujete jen monitor. Hratelnost celého kousku je výborná hlavně ve spojení s internetem. Umělá inteligence se nemůže rovnat živému soupeři. Je příliš agresivní a inteligentní. Menším problémem jsou jen hardwarové nároky. 500Mhz, 256ram a TNT2 je u tohoto druhu hry trochu přehnané minimum (a to optimum!).

Pokud vás tedy bavilo Liero, líbí se vám Worms a máte internet, nebo spoluhráče, mohu vám Lemmingball Z vřele doporučit. Je to přesně ta jednoduchá a intelektuálně nenáročná řežba pro chvíle oddechu.