Karlův příběh - další z rychlých českých adventur

Přihodila se vám taková nemilá věc. Byli jste přepadeni a ráno se probouzíte s tím, že si vůbec nic nepamatujete. Vydáváte se tedy onu ztracenou paměť najít. To vše v jednoduché české adventuře s nečekaným závěrem.

Nevím čím to může být, ale v našich končinách vzniká už od počítačového pradávna obrovské množství textových her a adventur. Tyto dva typy her mají mnoho společného. Liší se hlavně tím, že v textovce je místo zobrazení pictury herní scény použito slovního popisu prostředí.

Pominu teď textovky, protože se dnes recenzované hry dotýkají jen okrajově a budu se věnovat adventurám. Adventur už u nás vzniklo velmi mnoho. Tyto hry se objevovaly od konce osmdesátých let na všech u nás běžně dostupných platformách, které byly schopny zobrazit pictury a často byly předělávány z jedné platformy na druhou, aby si je zahrálo, co nejvíce pařanů. Nejběžnější konverze byly z Amigy na PC a z PC na Amigu. Zlatý věk českých (potažmo i slovenských) adventur odstartovala první polovina devadesátých let a společnost Vochozka Trading s "Pterodonem". Díky nim spatřily světlo světa gamesy jako Světák Bob, Tajemství oslího ostrova, 7 dní a 7 nocí, 1. česká digitalizovaná adventura - Ramonovo Kouzlo, Dračí historie nebo Léto s Oskarem. Do tvorby adventur se posléze pustili i další tvůrci a tak v roce 1994 vznikl třeba Mavlin: Vesmírný únik od Mael Software Group. Dalšími adventurami, které nelze opomenout byly třeba Gooka, Hovniválové od Centauri Production, série Polda od Zima Software, Posel bohů nebo Posel Smrti od Future Games, Ve stínu havrana od Rainbow Rhino, Swigridova kletba od Agawy nebo třeba Horké léto od Maxonu a výše zmíněných Centauri Production.

Můj výčet v obchodech prodávaných adventur by mohl pokračovat ještě dlouho, ale chtěl bych se zmínit také o těch volně šiřitelných. Z freewarovek vyšlých v poslední době a týkajících se probíraného tématu považuji osobně za nejlepší hry Únos aneb Tajemství hlubin lesa od Pekaře & Pepajze a 6 ženichů a 1 navíc od Enteronu. Je to právě Enteron, který stojí za velkou hromadou úspěšných českých volně šiřitelných adventur. I výčet free adventur by mohl pokračovat ještě velmi dlouho. Zmíním se jen o těch hrách, které mi utkvěly v paměti a pak už se vrhnu na dnes recenzovanou gamesu. Osobně mě hodně zaujal Nukleární Karel, Blázinec Advencture, Bobule, Jakub a Terezka, Kat nebo série Život není krásný.

Hra Karlův příběh je neveliká a nenáročná gamesa. Přesné datum jejího vydání je 6. února 2004, což znamená, že hra je poměrně nová. Na disku vám zabere jen něco málo přes 1,5 MB a to dnes v době adventur o velikosti několika cédéček není mnoho. Celá je vytvořena v neustále populárnějším holandském vývojovém nástroji Game Maker a běží v 32-bitovém full-screen režimu 800x600 pixelů.

V gamese "Karlův příběh" se vžijete, jak už název napovídá, do role člověka jménem Karel. Tomu se přihodila nezáviděníhodná událost. Jednoho večera (zřejmě při návratu z nějakého nočního tahu) ho přepadli v temné uličce. Když se ráno probudil, tak si, jak už to ve hrách i filmech bývá, nic nepamatoval. Na zemi však našel klíč a tak se vydává na cestu najít ztracenou paměť.

S hraním asi žádné problémy mít nebudete. Když je možné s někým mluvit nebo je dovoleno na to kliknout, zobrazí se vám při nájezdu myší u daného předmětu příslušná ikona. Nekoná se žádný pixel hunting, zákysy nebo nutnost používání předmětů ve stylu všechno na všechno. Předmětů navíc ve hře ani moc nepotkáte. Je to dáno především tím, že je krátká, což sami autoři přiznávají.

Grafika hry je dost jednoduchá. Zdá se, že je vytvořena v nějakém nepříliš složitém bitmapovém editoru. I když v dnešní době to už není nutné brát tak kriticky, jako za "komančů". Jen si vezměte třeba seriál Městečko South Park, ten by tenkrát asi taky neprošel a jak si ho dnes mladí lidé oblíbili.

Hudbu hra neobsahuje, což jsem ocenil, protože jsem si alespoň mohl pustit svojí oblíbenou muziku na pozadí. Většina jednoduchých adventur vám často nutí jednu melodii stále dokola až do zblbnutí. To fakt nemám rád a určitě nejsem sám. Řešení, které nabízí Karlův příběh se mi zdá přijatelnější.

Ovládání hry není složité. Ba právě naopak. V podstatě vám k němu postačí myš, přesněji pak její levé tlačítko. Můžete si ukládat pozice. I když řeknu vám na rovinu, zřejmě to ani nebudete potřebovat. Hru lze totiž díky její přímočarosti dohrát na jeden zátah.

A kdo má Karlův příběh na svědomí? Kdo ho vytvořil? Jan Sedlačík a Milan Sedlačík z dosud neznámého týmu FireHead. Ve hře je ukryta i velmi jednoduchá bonusová minihra Hon na vlajku. Za úkol v ní máte duchem chytat vlajku, což lze částečně pochopit z jejího názvu.

No a teď už vás nebudu zatěžovat zbytečnými průpovídkami a popřeji vám jen rychlé stahování. Zatím.