Tým ředitelky protiepidemického odboru má nyní napilno. Komunikuje s lidmi infikovanými koronavirem, zjišťuje jejich kontakty a ty rizikové odesílá k vyšetření. Kromě toho odpovídá na dotazy laiků i lékařů.
„Často také komunikujeme s lidmi, kteří jsou nemocní nebo více zranitelní, a kromě pracovních dotazů s nimi v tu chvíli sdílíme i jejich problémy, někdy tak trochu suplujeme i psychology. Pokoušíme se vnášet do některých zmatečných situací určitý řád a zklidnění,“ říká Eva Beranová.
Zažila jste někdy epidemii, která by byla pro vás podobně náročná jako pandemie koronaviru?
Epidemiologem jsem 17 let a v hygienické službě pracuji již čtvrt století. V minulosti jsme sice již zažili několik epidemických výskytů infekčních onemocnění, které nás také potrápily, a zrovna v minulém roce jsme například řešili velmi náročnou situaci týkající se dvouměsíčního epidemického výskytu onemocnění spalničkami v Královéhradeckém kraji, nicméně současná koronavirová epidemie (pandemie) se nedá s těmi předchozími adekvátně vůbec srovnávat. Zejména proto, že se nyní jedná o zcela nový virus, o němž ještě zdaleka neznáme všechny potřebné informace.
Boj s koronavirem v Hradci Králové |
Boj s viry obecně připomíná boj s terorismem: nikdy je nepůjde trvale vymýtit, ale je nutné je trvale tlumit. Musíme však také myslet na to, že panika a přehnaná opatření mohou způsobit větší škody než samotná nemoc. Nikdy jsme také nebyli tak dobře vyzbrojeni v boji proti infekcím jako dnes.
Co je tentokrát jiného?
I z minulosti víme, že lidstvo vždy epidemie a pandemie přežilo. Při tom všem je však třeba mít k této nákaze respekt a nepolevovat v epidemiologické bdělosti, aby se tak co nejvíce minimalizovalo riziko dalšího šíření této infekce. V novodobé historii jsme takovou situaci ještě nezažili a musíme se v podstatě všichni učit s tímto virem žít. Onemocnění covid-19 je také epidemiologicky složitější, a tak je i zajišťování a nastavování některých protiepidemických opatření včetně nových postupů, které jsou na to navázány, komplikovanější.
Kolik času nyní trávíte v práci?
Poslední dva měsíce trávím prací skutečně mnohem více času, přibližně deset a více hodin denně. Do práce chodím každý den, někdy potom pracuji i doma, a to i o víkendech. Chtěla bych však zdůraznit, že se to týká i mých dalších kolegů a nadřízených. Současnost si to vyžaduje a je skutečně obdivuhodné, jak všichni mí kolegové na tuto nelehkou situaci zareagovali, jak se k ní postavili čelem, jak se navzájem podporujeme a jak se také kolektiv semkl a výborně vzájemně spolupracuje. Vnímám to ale i v dalších profesích. V naší společnosti je spousta dalších inspirativních lidí, pro které je v této zvláštní a nestandardní době důležité vnímat slůvko my, a nikoliv pouze já.
Co vše musíte udělat sama a co můžete delegovat na kolegy?
Nyní budu mluvit záměrně v množném čísle, protože je naše práce nyní o to více společná a propojená: kromě epidemiologických šetření s pozitivními osobami a zajišťování protiepidemických opatření identifikujeme a zajišťujeme zejména také jejich kontakty, indikujeme rizikové osoby k vyšetření, a snažíme se tak minimalizovat riziko šíření nákazy. Dál odpovídáme telefonicky i písemně na dotazy a edukujeme laickou i odbornou veřejnost, kterou také metodicky vedeme.
Pracujeme s informačním systémem infekčních nemocí, setkáváme se i s tím, že nyní přibývá množství lidí, kteří více vnímají význam očkování. Spolupracujeme se zdravotnickými a sociálními zařízeními včetně IZS a dalšími institucemi. Sloužíme služby a pohotovost. Nedá se vše vyjmenovat a není toho málo. Často také komunikujeme s lidmi, kteří jsou nemocní nebo více zranitelní, a kromě pracovních dotazů tak s nimi v tu chvíli sdílíme i jejich problémy, někdy tak trochu suplujeme i psychology. Pokoušíme se vnášet do některých zmatečných situací určitý řád a zklidnění.
Nakolik je pro vás současné pracovní tempo náročné?
Nebudu zastírat, že náročné je, ale toto se týká všech, kteří nyní pracují a ovlivňují stav celé společnosti. Mám respekt a úctu ke všem lidem, kteří umí i improvizovat a dokážou se popasovat s realitou. Každý den je tak plný malých výzev, činů a nebo lhostejnosti. Vším, co děláme, totiž můžeme svět kolem sebe rozsvítit, nebo uvrhnout do stínu. Problémy buď lidi semknou, nebo rozdělí. A já vidím kolem sebe hodně spolupráce. Je třeba mít otevřenou mysl a vnímat tuto složitou situaci i ve větším kontextu. Nový svět vzniká, když to lidé nejméně očekávají.
Jak se vaše současné tempo odráží na rodinném životě?
Doma sice nyní trávím času méně, ale bez velké pomoci mé rodiny bych tuto situaci zvládala jistě i já sama mnohem hůř, a to i přes všechny složitosti, protože máme trojčata, dnes už tři dospělé dcery, z nichž dvě z nich jsou zdravotně znevýhodněné, vyžadují větší péči a bydlí s námi ve společné domácnosti. Právě nyní i ony musí být celé dny doma, protože mají školu zavřenou. Každý den mi všichni doma dokazují, že dokážeme držet při sobě, a to je pro mě hodně důležité.
Máte čas na odpočinek? Jak a kdy se vám daří relaxovat?
Jsem člověk, který se dokáže radovat a potřebuje vidět pozitiva, který se potřebuje držet ve zdraví a stabilitě, a to nejen kvůli svým dcerám. Nedokážu v sobě dlouho udržovat napětí. Mám ráda humor a stále v sobě i přes všechny problémy ještě objevuji kapacitu být šťastná i v nedokonalém světě. Lékem proti únavě jsou ale právě moje děti, mají vzácné a obohacující radostné duše – učím se od nich stále vnímat věci nevyhnutelné, které nemůžeme změnit, s pokorou a smířením, umění rozlišovat zbytné od nezbytného, radovat se z maličkostí.
Cítíte, že jste byla na takovou situaci profesně připravená a lze se na ni vůbec připravit?
Na pandemii se připravit nedá. Současnou situaci lze vnímat též jako zdvižený prst přírody určený nám všem. Tato nákaza je pro celý svět obrovská škola a nový koronavirus je zatím stále hádankou rozluštěnou jen z malé části.
Nemáte někdy chuť s tím seknout?
Je pravda, že někdy musíme zápasit i s protiřečivými a dvouznačnými vyjádřeními všeho druhu, s komplikovanými a často se měnícími postupy dle vývoje celé situace, někdy je též třeba vnášet do mechanického stroje státu lidskost. Sama sice upřednostňuji osobní kontakty a nyní je třeba mnohem více využívat moderní technologie a komunikace, nosit roušky, ale ačkoliv zahalujeme tvář, odhalujeme o to více duši.
Naštěstí je stále důležitější, co nosíme v hlavě než na hlavě. Více než kdy jindy si také uvědomuji, že i dvě zdánlivě protichůdné pravdy se mohou obohatit – jedině tak lze zvládnout někdy náročnou i složitou komunikaci a spolupráci, ale i výkyvy k životu patří. A pokud něco opravdu chcete, najdete cestu. Globální a rychlý svět se nyní zabrzdil a změnil a my všichni se s touto situací budeme muset vypořádávat i nadále.
Dostáváte se do přímého kontaktu s nakaženými, nebo spíš jen po telefonu?
Do přímého kontaktu se s nakaženou osobou nyní nedostáváme a naše komunikace s nemocnými, s jejich kontakty, s lékaři i všemi dalšími lidmi je po telefonu.
Jsou pacienti vstřícní a spolupracují, nebo je musíte přesvědčovat a nutit?
Mohu říct, že většina z nich s námi spolupracuje bez zásadních problémů, rizika si uvědomuje, chápe je a přistupuje k ochraně sebe i svého okolí zodpovědně. Najdou se však i výjimky, ale i to není nic neobvyklého. Jsem také bytostně svobodomyslný člověk, a přesto respektuji zodpovědnost. Někdy si také říkám, že kdybychom mohli virus vidět očima, bylo by pro nás v některých případech vysvětlování protiepidemických opatření v jistém smyslu jednodušší. Lidé většinou pochopí význam prevence a její institucionální podoby, tedy naší činnosti, až tehdy, když je zle. V těchto souvislostech ale není nejdůležitější to, co se děje, ale jak si s tím vším poradíme.
