„Já i Nižněkamsk jsme měli zájem na pokračování, ale bohužel jsme se nedomluvili na podmínkách. A do toho se objevil zájem Spartaku. Zohlednil jsem i životní stránku, cestování pro mě i přítelkyni. Z Moskvy to bude určitě jednodušší. Mám smlouvu zase na rok, dlouhodobější kontrakt vám stejně nic nezaručí. Stejně si s vámi udělají, co chtějí, když se vám třeba nepovede sezona,“ vysvětluje 29letý útočník Robin Hanzl, který do KHL odešel loni z Litvínova.
Jaká byla vaše první sezona v zahraničí?
Celkově bych ji hodnotil jako úspěšnou. Jako týmu se nám dařilo nad očekávání, drželi jsme se v první čtyřce, pak nám nevyšel závěr, čtvrtfinále jsme nezačínali doma a vypadli. Ale i tak to byla dobrá sezona. Bodově jsem byl ovlivněný zraněními, co mě provázela, to závažnější mě připravilo o olympiádu. Ale jinak jsem spokojený.
Jaká byla vaše pozice v týmu?
Dařilo se naší lajně, skoro každý zápas jsme bodovali. Spoléhal na nás kouč, hráli jsme přesilovky, na oslabení nás šetřil, bylo to dobré. Trenér byl takový svéráz, hrozně emotivní. Jak přijde na střídačku, stává se z něj úplně jiný člověk. Ale jinak byl úplně v pohodě.
Co život v Rusku?
Nejel jsem tam s velkými očekáváními, věděl jsem z vyprávění, jak to tam probíhá. Nižněkamsk je hodně industriální město, je tam jen pár restaurací, které jsme točili pořád dokola. Zamiloval jsem si boršč i pirohy, jinak si tam objednáte vše od suši po hamburger. Ale jste tam hlavně kvůli hokeji, hrajete zápasy každý druhý den, každý druhý týden letíte někam na trip, dá se to tam přežít. Přítelkyně se mnou občas přiletěla na pár dnů, takže to bylo fajn.
Létání jste se nebál?
Dalo se to. Měli jsme dobrou polohu, většina soupeřů byla od nás do dvou tří hodin letu, což bylo v klidu. Jen Chabarovsk, Vladivostok, to už byla docela porce. Kluci říkali, že už si na to už zvykli, ale já si moc neumím představit létat tam každou chvíli. Ale měli jsme slušné letadlo, vypadalo nově, na to si stěžovat nemůžu. Nebál jsem se.
Jaké je srovnání extraligy s KHL?
Úroveň je asi o něco vyšší než extraliga, myslel jsem, že to bude víc útočný hokej, ale jak se tam hromadí kouči z Ameriky, Finska, tak se tam zavádějí už i obranné systémy. Už to není tak, jak to bývalo.
Jaká tam byla platební morálka?
Dobrá. Fabrika stála za týmem, s penězi nebyl problém. A když něco bylo, třeba ke konci roku, tak řekli, jak to bude, a dodrželi to.
Přestupem do Spartaku si možná výsledkově pohoršíte, ne?
Podle mě ty týmy budou podobné. V Nižněkamsku to taky vypadalo, že budeme spíš na hraně play off, a nakonec jsme hráli špičku v naší divizi. Každá sezona je jiná, tým bychom neměli mít špatný.
Věříte, že se zase propracujete do prvních dvou lajn?
O mé roli jsme se zatím nebavili, akorát jsem chtěl znát stanovisko trenéra, zda o mě zájem má, či ne. To hrálo rozhodující roli. Když o vás stojí jen manažer, je to na nic, můžou vám házet klacky pod nohy. Ale slyšel jsem, že o mě stojí i trenér, tak snad dostanu zase dost prostoru.
Moskva je navíc dobré místo pro život, že?
Měst v Rusku, kde se dá dobře žít mimo hokejový život, moc není. Samozřejmě Petrohrad a Moskva, pak třeba Omsk, zbytek je už spíš industriální. I to hrálo velkou roli.
Jak jste na tom s ruštinou?
Než jsem šel do Ruska, našel jsem si nějaké doučování, abych si mohl přečíst něco v azbuce. Myslím, že jsem docela pokročil. Ta slovíčka se tam pořád opakují dokola, byl bych asi hlupák, kdybych se tam nic nenaučil.
Smůla vás provázela při vrcholných reprezentačních akcích. Olympiádu vám zhatilo zranění, jak jste to nesl?
Tak měsíc před olympiádou jsem si natrhl vazy v koleni, měl jsem asi tři týdny pauzu, pak už jsem se rozehrával, ale unikly mi Moskevské hry, což byla generálka na olympiádu. Pak už šlo jen o to, jestli se stihnu včas uzdravit, byli se na mě podívat v Rusku, ale ještě jsem nebyl úplně rozehraný, tak to bohužel nevyšlo. Samozřejmě mě to mrzelo, ale svět se nezhroutil. Ke sportu prostě zranění patří a člověk to musí brát, jak to přijde.
Na mistrovství světa jste dokonce jel, ale zase jste tam ani nenaskočil do sestavy. Proč?
Poslední turnaj před mistrovstvím jsem si ve Švédsku při buly poranil triceps, pak jsem už nehrál, šetřil jsem to, byl jsem u profesora Koláře. Byli jsme dohodnutí, že by se to mělo do nějakých devíti dnů zahojit na 90 procent, což vycházelo tak, že bych vynechal jen první zápas. Ale nakonec se to pořád protahovalo, a když už jsem mohl naskočit, tak se objevila možnost, že by mohli přijet Davidové Krejčí s Pastrňákem, a už nebylo co řešit.
Robin Hanzl (vpravo) si na mistrovství světa v Dánsku jen zatrénoval.
Takže jste byl spíš na výletě.
Zatrénoval jsem si a pak jsem koukal na zápasy, nic takového, o co bych stál do budoucna. Když jen koukáte a nemůžete týmu pomoct, to není nic příjemného.
Přišel jste smolně o dvě velké akce, ale zdá se, že reprezentace je pro vás pořád otevřená.
Je to příjemné. V přípravných kempech už jsem byl snad třetí nejstarší, což je pro mě nové a takové zvláštní. Bez kluků z Ameriky už jsem tam byl na reprezentačních srazech za mazáka. (smích)
Reprezentaci nově převzal kouč Miloš Říha. Znáte se?
Osobně ne. Ale reprezentace mě samozřejmě pořád láká, je to čest hrát za nároďák a vždy je fajn přijet mezi české kluky.
Sledoval jste váš Litvínov, jak bojoval o přežití v extralize?
Sledoval a soucítil jsem s kluky. Vím, čím si procházeli, já to zažil před dvěma lety. V mém případě bylo naštěstí po půlce baráže rozhodnuto, teď to bylo drama až do konce. Sledoval jsem pár zápasů online, a když jsem byl zraněný, byl jsem se i podívat.
Věřil jste Litvínovu, i když byl v kritické situaci?
Ve skrytu duše jsem věřil, ale ty výsledky nevypadaly moc příznivě. Ale závěr baráže se jim vyloženě povedl a díky bohu se zachránili.
Pavel Francouz (vlevo) a Robin Hanzl v dresech české reprezentace
V KHL jste se potkával s vaším exlitvínovským parťákem Pavlem Francouzem. Sledoval jste, jak se mu dařilo?
Vyřadili nás z play off, takže to má u mě schované. Užil si taky v Rusku, měl to jak na houpačce, ale na konci sezony dokázal, že to je gólman prvotřídních kvalit, a po zásluze si řekl o angažmá v NHL. Budu mu držet palce, doufám, že se v Coloradu probojuje do prvního týmu a ukáže jim.
Dal jste mu gól?
Nedal. Já na něj radši nestřílel, raději jsem vždy nahrával. (smích)
Překvapilo vás něco na životě v Rusku?
Život v tom městě, kde jsem byl, se zastavil tak před třiceti lety. Lidi jsou tam takoví hodně starší, opatrní. Co mě překvapilo, že na silnicích nejsou kanály, když zaprší, tak vás řidiči ohazují, všude jsou potoky vody. Ale zase zima je tam hezká, konečně sníh, který tam vydržel dlouho. Přitom žádné teplotní extrémy, nejvíc snad minus 20 stupňů, jinak se to drželo kolem minus deseti. Život tam byl hodně stereotypní, každý den stejný. Trénink, oběd, doma Xbox, filmy, večeře a zase další den. Zápas, trip. Pořád dokola.
