Nezabalte to a rozdávajte radost
Jágr, Straka a další hráči narození okolo r. 1972 hodně dosáhli pro Český hokej a za to jim patří náš dík. Po dlouhé, náročné a někdy smutné sezóně už jim tělo pomaleji regeneruje. Chtějí mít klid. To musíme pochopit.
Na druhé straně jsou před nimi poslední maximálně 4 roky, kdy ještě budou schopni předvádět špičkový hokej. Pak už mít toto nadpozemské privilegium nebudou. Taková generace a osobnosti jako Jágr, Ručinský a spol už nemusejí přijít dalších spousty let.
Často odpovídají na otázky novinářů, zda je eticky správné, že pobírají tak vysoké platy, vyšší než například lékaři nebo vědci. Jistě, je to otázka poptávky a nabídky na daném trhu. Ale tito skvělí hokejisté mají obrovskou moc. Oni dokáží dělat neskutečnou radost miliónům lidí v republice. Spousty skutečně věrných fanoušků jim fandí od jejich juniorských let, pečlivě a trpělivě sledují jejich kariéru a fandit jim budou i tehdy, pokud se jim nebude dařit. Narozdíl od fanoušků z New Yorku nebo Detroitu sledují jejich kroky, ať hrají kdekoli. Čeští fanoušci mají radost již z toho, když jejich oblíbenci vyjedou na led.
Snad tito výjimeční nositelé radosti zatnou zuby, oželí několik procházek po golfovém hřišti, paprsků na pláži, kterých si budou moci bez problémů užívat do konce života. Překonají strach z neúspěchu a statečně zkusí ještě pár let bojovat o to, aby mohli tisícům věrných fanoušků rozdávat radost. Snad tito hrdinové nebudou slyšet několik nepřejících hlasů závistivců a postaví se vedle třicetiletého obránce Špačka, který ještě na lékařském stole s pochroumaným kolenem po neúspěšném MS statečně prohlašoval : "Jedu reprezentovat, kdykoli mě povoláte".
Karel Nový, Slaný