Po výměně puku s Rafalskim si nabruslil ke středu modré čáry a krásnou střelou bez přípravy rozhodl v prodloužení duel s Montrealem.
Byl to nacvičený signál?
Věděli jsme, že do konce zbývá zhruba jedenáct vteřin. Povedlo se vyhrát vhazování. Byly tam dvě možnosti, buď by se na střelu z první nachystal Scotty Gomez, nebo já. Vyšlo to.
Herně už se cítíte líp?
Já myslím, že se to přehání. Psalo se, že si stěžuji na těžké nohy a kdesi cosi. I já sám očekávám, že se mi bude dařit, budu střílet góly, pomáhat týmu k vítězství. A když to tam nepadá, člověk se snaží najít nějaký jiný způsob.
Ale střelecky se prosazujete. Proč taková skromnost?
Píše se, že se rozjíždím. Mám najednou trochu víc štěstí, že mě v koncovce puk víc poslouchá. Bruslařsky se taky cítím líp. Ale to není jen v těch posledních třech zápasech.
Čím to, že se nedařilo od začátku?
Začátek byl divný. Nový trenér, noví kluci. Podepsal jsem dlouhodobou smlouvu, stal se kapitánem. To všechno hrálo roli. Když člověku prokážou takovou poctu, snaží se hrát co nejlíp. Pokud nemá štěstí, snaží se víc a víc, místo aby se uklidnil a hrál svoji hru. To chvíli trvalo.
Jak vám bylo, když jste se musel dívat, že v hodnocení účasti na ledě nasbírali z útočníků víc minusových bodů jen Rus Lisin ze slabého Phoenixu a Petr Nedvěd?
Byl to nezvyk. Do minusu jsem se nikdy nedostal. Způsobil to asi i jiný styl hry, který jsme začali předvádět. Snažili jsme se tvořit a víc gólů dostávali, než dávali. Taky když jsem šel na led a soupeř měl šanci, většinou mu to vyšlo. Ale sezona je dost dlouhá, aby se mi před tím číslem zase objevilo plus.
New Jersey pouze dvakrát dalo v zápase víc než čtyři góly. Proč?
Až moc klademe důraz na defenzivu. Vyhrávat zápasy 1:0, 2:1. Ne vždycky to vyjde, ne pokaždé to Brodeur vychytá. Ale když se dostaneme ve třetí třetině do problémů, dovedeme ty góly dát. To se nám letos povedlo už několikrát. Ale chtělo by to víc si věřit v ofenzivě, pomáhat si, víc se hokejem bavit. Postupně se do toho dostáváme.
Doma jste prohráli ze dvanácti zápasů jen jednou. Čím to je?
Nevím. Ale jednou z věcí může být, že dobře nasazujeme svoje formace na soupeře. Na nejlepší lajnu jdou obranáři, my se jim naopak snažíme vyhnout. Při zápasech venku to je jiné. Střídáme první. Nemůžeme se nachystat podle svého. Lítáme pořád z ledu na střídačku a naopak, nedostaneme se tak do tempa.
Nedávno proti New York Rangers však vašim trenérům střídání proti Jágrovi nevyšlo. Pak dal onen slavný plachtivý gól, že?
Ano. Prodloužil si střídání a zůstal na ledě s jejich čtvrtou lajnou.
Za týden přijede do New Jersey tým Detroitu. Jak se těšíte na Dominika Haška?
Jeho výsledky sleduju. Vede si skvěle. Mně se Detroit vždycky líbil. Hrají technický hokej. Těším se. Mám další šanci dát Dominikovi svůj první gól.
Vy jste mu ještě žádný nedal? Ani když chytal za Buffalo a střetávali jste se častěji?
Nejsem si jistý, ale myslím, že ne.
Třeba přijde i vyšší návštěva. Na Montreal to bylo "jen" deset tisíc.
Patříme k týmům s menší návštěvností. A mrzí mě to. Ale doufám, že se to změní. Příští rok budeme hrát v nové aréně. Možná i tím to je. V té současné se navíc pořád pracuje. Vznikne tam obrovské obchodní a zábavní centrum. Pro spoustu lidí je nepříjemné tam jezdit. Možná děláme i špatnou marketingovou práci, tým dost nepropagujeme. Ale projekt nové haly jsem viděl. Nádhera. Věřím, že lidi zase budou chodit.
