Střelu měl vždycky dobrou, jenže s ní šetřil. Hlavní devizou rodáka z kanadské Reginy se kromě slušné hry do těla stal přehled. Geniální přihrávky přímo na hokejku.
Ovšem v posledních sezonách už to nebyl ten stejný Getzlaf. Trápily ho zdravotní problémy, vždyť kvůli zranění je momentálně mimo i nyní a není jisté, jestli už náhodou nemá derniéru za sebou.
Na dvacetigólovou metu nedosáhl od sezony 2014/15, za poslední dva ročníky má v 97 zápasech na kontě jen osm vstřelených branek. V tabulce plus minus je to bída, což se ostatně dá říct o celém Anaheimu...
Ducks procházejí obměnou. Letos na jaře budou s nejvyšší pravděpodobností ve vyřazovacích bojích scházet počtvrté v řadě, čím dál více prostoru dává kalifornský celek mládí.
Aby ne, vždyť v podobě Trevora Zegrase svírá jeden z nejblyštivějších talentů, které současná NHL nabízí. Společně s Troyem Terrym a Masonem McTavishem by měli tvořit kostru útoku Anaheimu na roky dopředu.
To už ale bude bez brzy sedmatřicetiletého „tatínka“ Getzlafa, jenž odejde na zasloužený hokejový odpočinek. Členem Triple Gold Clubu není, chybí mu triumf na mistrovství světa, ze kterého má „pouze“ stříbro. Na kontě má ovšem Stanley Cup i dvě olympijská zlata. S Kanadou navíc před šesti lety ovládl rovněž Světový pohár.
Na konci února přihrál do úniku na gól Terrymu, čímž si připsal 988. bod v kariéře i dresu Ducks. Tím se v klubové historii posunul na první příčku před finského bleska Selänneho. Zhruba o dva týdny později oslavil tisícovku.
V úterý pak kariéru oficiálně ukončil.
Když pak v útrobách Honda Center nechal svolat tiskovou konferenci, čekal novinářský zájem, jenže na početný dav jen nevěřícně zíral.
Hossa zase hráčem Chicaga, na jediný den. Pak ukončí kariéru |
Postupně rozeznával známé tváře. Manželku Paige, své čtyři děti i rodiče, kteří měli na sobě všichni černý dres s číslem patnáct, jmenovkou GETZLAF a vyšitým kapitánským céčkem.
Uviděl kouče Randyho Carlyla, se kterým zvedali před patnácti lety nad hlavu pohár pro vítěze NHL, i zástup bývalých spoluhráčů. Selänneho, Kevina Bieksu, Davida Backese, Vitalije Višněvského, Seana O’Donnella nebo Emersona Etema. A také současného - svého posledního - generálního manažera Pata Verbeeka.
„Tolik lidí jsem tedy nečekal,“ prohlásil udiveně.
Jenže jednoho ze svých někdejších parťáků hledal marně. Toho, kterého by viděl úplně nejraději. S Coreym Perrym, jenž hraje momentálně v Tampě, společně procházeli mládežnickými reprezentacemi. Oba si je vybral Anaheim v úvodním kole draftu roku 2003, oběma dal první příležitost ve stejnou chvíli.
Bok po boku strašili protihráče dlouhých třináct let, než Perry poprvé změnil dres.
„Začali jsme spolu a bylo by krásné i stejně skončit, jenže takový je byznys,“ líčil pod silným návalem emocí. „Byl pro mě inspirací. Třeba nebyl tak nadaný jako někteří další, ale uměl bojovat jako nikdo jiný. Jsme přátelé, během celé naší cesty jsme se vždy podporovali.“
Getzlaf se stal vzorem kariéry, o které asi sní většina malých hokejistů. Zůstal věrný jedinému klubu, pomáhal mu k úspěchům, šel příkladem dalším. A končí ve chvíli, kdy ještě zdaleka není pro smích. Dobře ví, že cesta Anaheimu do play off zřejmě bude ještě pár let trvat, a tak nevidí důvod zabírat místo dalším.
Před rokem mohl při uzávěrce přestupů změnit adresu, výměna do Vegas nebyla daleko. V létě zase mohl podepsat s klubem, jehož ambice sahaly až k boji o Stanley Cup.
Nestalo se, Getzlaf upřednostnil své milované město ležící asi šedesát kilometrů jižně od Los Angeles.
„Byl jsem k Ducks vždy loajální, ale stejně tak i oni ke mně. Když mě Anaheim draftoval, našel jsem domov. A podle toho jsem se také vždy rozhodoval,“ vysvětlil.
Teď se jejich cesty poprvé rozejdou.
