Jeho příběh se jednou promění v legendu. Možná se vžije přísloví: „Má smůlu jako Straka!“
V NHL se blýskl fantastickou sezonou 2000-2001. Získal 95 bodů, v produktivitě ligy skončil šestý.
Vysloužil si důstojnou smlouvu, vydřel si pozici hvězdy.
Pak si v průběhu šesti měsíců dvakrát zlomil nohu. Úrazy proložil frakturou nadočnicového oblouku, kterou mu způsobil nepozorný vlastní brankář. O prázdninách už se nadšeně chystal na led, avšak v posilovně se na něj zřítilo závaží. Asi 170 kilogramů jej přimáčklo k podlaze.
„Přitom do té doby se mi nic vážného nestalo,“ zoufá si. „Kdy se to zastaví?“
Necítil nohy. Napadlo jej, zda se vůbec někdy postaví. Jakmile s nimi pohnul, uvědomil si bolest.
Tak nikdy netrpěl, nemohl dýchat.
„To se mi snad zdá! Je to vtip?“ tázal se. Ale nepoddal se bezmocnosti. Už v nemocnici myslel na hokej, byť musí poškozenou páteř hýčkat v korzetu. Nedbá na to, že mu lékaři zakázali cvičit a hrozí operací, jestliže utržený svalový úpon nesroste.
„Spojili by destičkami dva obratle, ale to je až poslední věc, co bych chtěl,“ říká Straka.
Cizí předměty leckdy tělu překážejí, mohou ho dráždit a nesnesitelně bolet. Zvlášť v oblasti páteře, zejména v případě hokejistů často předkloněných, denně vystavených tvrdým srážkám.
Spoutaný hokejista nyní smí korzet odložit leda v noci. Občas se vydá pro noviny nebo na krátkou procházku. Jinak se nechá opečovávat od manželky Veroniky, klábosí s bratrem Michalem, jenž nečekaně ukončil angažmá v CSKA Moskva.
Odpočívá, čte, rejdí po internetu: „Právě jsem se smál tomu, co o mně v Pittsburghu povídal Kovy.“
Být notorickým pacientem jako Straka, ruský kolega Alexej Kovaljov by se prý ani nehnul: „Už při prvním kroku bych se bál, že se zraním!“
Pod článkem na stránce faceoff.com se množí soustrastné vzkazy fanoušků. Straka po soucitu a pozornosti neprahne. Nerad se vybavuje, občas nebere telefon.
„Pořád se někdo vyptával, jak to vypadá, a člověk nemá pořád náladu odpovídat na stejné otázky...“
Před pár dny Straku navštívil jiný pittsburský spoluhráč, Milan Kraft. Plzeňský kamarád, který ho při červencové nehodě ve fitness centru vyprostil zpod hromady železa. „Razí do Pittsburghu, měli jsme letět spolu,“ stýská si Straka.
Na cestu do zámoří se však co nevidět pustí sám. Po českých vyšetřeních podstoupí ještě americká. Následně se rozhodne: Operace? Konec? Pokračovat?
Nepůjde-li to, už ví, na co se vrhne: „Zůstal bych u hokeje, taky mám podnik na výrobu dresů.“
Nicméně nevzdává se. Zvolna se vrací do své obvyklé pohody, temné myšlenky zahání. Říká: „Já s tou špatnou možností vlastně ani nepočítám. Dám se do kupy! Určitě!“
