Kordony policistů nedovedly spoušti čelit. Přesně před 50 lety zapůsobilo potrestání hokejové hvězdy Maurice Richarda jako rozbuška v napjatých vztazích mezi nižší společenskou vrstvou Francouzů a anglickou elitou v kanadském Montrealu.
V zámoří si tuhle rebelii pamatují jako "Richard Riot" nebo jako "Noc hněvu". "Dodnes se mi o tom všem v noci zdává," tvrdil ještě po dlouhé době Richard, jeden z nejlepších hokejových střelců všech dob.
Sociální a národnostní bouři rozdmýchala šarvátka při utkání NHL mezi Montrealem a Bostonem. Francouzský idol Richard podrážděně reagoval na úder holí od soupeře Hala Laycoea. Kdysi spolu hrávali za Montreal a chodili na tenis.
Jenže v tu chvíli se zanícený bojovník Richard hodlal pomstít. V afektu dvakrát praštil i čárového sudího, jenž se ho pokoušel umírnit.
Clarence Campbell, anglicky mluvící prezident NHL, potrestal divocha s uhrančivým pohledem tvrdě: zákaz startu v posledních třech partiích základní části a v celém play-off. "Kdyby se jmenoval Richardson, nechali by ho hrát dál!" zuřili příznivci francouzského původu, hrdí na své "Les Canadiens" a nabroušení na anglickou smetánku.
V novinách se objevil kreslený "vtip". Na obrázku byla hlava prezidenta Campbella položená na tácu. A pod ním popisek: "Takhle bychom ho chtěli vidět." Bublající nespokojenost vytryskla pár dní nato, při střetnutí Montreal –Detroit.
"Mám pohřební službu a ty mě budeš potřebovat," zněl jeden ze vzkazů pro Campbella. Ten se však přes varování montrealského starosty 17. března 1955 na zápas vydal i se sekretářkou Phyllis, svou pozdější manželkou. Nechtěl ani naznačit, že se bojí. "Přijít na zápas bylo moje právo i povinnost," tvrdil pak.
Sotva se usadil, zasáhlo jej do hrudi rajče. V kronikách se píše i o jiných plodech a taky vejcích. Navzdory všem bezpečnostním opatřením jej jeden muž napadl a udeřil, než kdokoliv stihnul zakročit. Skončila první třetina, Canadiens prohrávali 1:4, jenže výsledek nikoho nezajímal.
Vztek kynul. Policisté vypustili na tribuny slzný plyn, diváci utíkali, utkání bylo kontumováno ve prospěch Detroitu.
Barbarské řádění trvalo dlouho do noci, zle poničilo město, asi 70 lidí bylo uvězněno. Po ulicích se ráno válely stovky galoší, tedy návleků, jež si lidé v afektu strhali z bot a házeli jimi. Lokální rozhlasové stanice musely přerušit živé vysílání, aby se emoce utlumily.
Hrozilo, že večer 18. března bude běsnění pokračovat. Richard se nechal přesvědčit, aby vystoupil v rádiu s proslovem. "Přijímám trest, vrátím se v příští sezoně," řekl též. A šílenství ustalo.
Nikdy se k hokeji nevázala tak závažná společenská událost. Vzpoura kvůli Richardovi patří k nejvýraznějším projevům hnutí za osamostatnění frankofonního Quebeku.
