Víte, kdy vedl naposledy bodování hráč Blackhawks?
To tedy ne!
Téměř před 40 lety. Stan Mikita.
To jméno samozřejmě znám. Prý pořád chodí na hokej. Ale zatím nebyla možnost se s ním setkat.
Ale mohl byste na něj navázat.
Na to zatím nehledím. Ani to moc nesleduju. Vždyť teprve začala sezona. Hlavně záleží, jak se rozjede tým, aby se na začátku nasbíralo co nejvíc bodů. Honit je na poslední chvíli před play-off je hodně těžké.
Ale na tabulku se hezky kouká, když jsou všichni ostatní pod vámi.
Já bych to vážně nepřeceňoval. Do konce ještě zbývá spousta zápasů. Záleží, jak se daří týmu. Vyhráli jsme tři z úvodních pěti utkání. Ostatní věci jsou jaksi navíc.
Máte však vysokou smlouvu. Očekává se, že mužstvo potáhnete.
Tlak na mě byl už v Ottawě, i když trošku jinačí. Taky očekávali, že budu rozhodovat zápasy, střílet spoustu gólů. Byl jsem na to zvyklý. A myslím, že hrát trošičku pod tlakem je vždycky dobré.
Na ledě trávíte přes dvacet minut za zápas. To dřív nebylo, že?
Moje role je odlišná. A vyhovuje mi. V Ottawě se na jedno místo tlačilo šest útočníků. Čas na ledě byl omezený. Ale teď přece nebudu naříkat, že hraju moc. Jsem spokojený.
Co vaši parťáci z československého útoku Vrbata a Handzuš?
Oba jsou výborní, i když typově trošku rozdílní. Ale rozumíme si jak na ledě, tak mimo něj.
Sledujete i české konkurenty?
Spousta jich začala skvěle. Petr Sýkora, Aleš Hemský v Edmontonu. Jarda Jágr je nahoře vždycky. Milan Michálek navazuje na výkony z play-off. V přípravě hrál výborně a dokázal to přenést i do sezony.
Cítíte se líp v Chicagu než v Ottawě, kde jste byl jedním z mnoha?
Jsou to dva zcela rozdílné týmy. V Ottawě jsem navíc strávil celkem šest let, v Blackhawks zatím jen měsíc. Konkurence je všude, ale tady je většina kluků starých jako já. Takže ještě hodně mladých... Kromě čtyř pěti veteránů. Ti kluci jsou šikovní, jen ne tak ostřílení. Potřebují hlavně čas.
Neleží na vás až příliš odpovědnosti? Není tady mužstvo zranitelné?
Třeba v utkání proti Coloradu i ostatní pětky ukázaly, že dovedou dát góly. Hráli jsme jako tým, rozložili síly. Skvělý zápas zažil Martin Lapointe. Čtvrtým gólem strhl vítězství na naši stranu.
Pokud byste pokračoval v nasazeném tempu, můžete získat hodně přes 100 bodů. Není to lákavé?
Já si nekladu cíle, kolik bodů bych chtěl mít. Ani tomu nepřikládám váhu. Ale samozřejmě, chtěl bych dopadnout líp než předtím.
Kromě minulé sezony, kdy jste pro zranění ramene sehrál jen 30 zápasů, se vám to zatím dařilo.
Snad se mi letos zadaří víc. A snad pošlape i tým. Od něj se všechno odvíjí. Když to jde mužstvu, jde to i jednotlivcům.
Po krocích může přijít velký skokP r a h a (pab) - Až na jednu výjimku se mu zatím vždycky dařilo posunout se každý rok o kousek výš. Tou výjimkou byla minulá sezona. Účinkování v základní části NHL se omezilo na 18 zápasů. Nejprve dostal trest za kopnutí soupeře, potom si vykloubil rameno. Martin Havlát byl vlastně předurčen k tomu stát se hvězdou. Tradovalo se to o něm už v době, kdy jako junior s košíkem přes obličej naskočil v dresu Třince do extraligy. Vedle nesporného talentu k tomu měl potřebnou dávku sebevědomí a hokejové drzosti. V 18 letech už hrál pravidelně nejvyšší soutěž. V sezoně 1999–2000 jako první hokejista historie získal juniorský i seniorský titulmistra světa. Na šampionátu v Petrohradu byl nejmladším členem vítězného českého týmu. Brána do NHL se otevřela. Zamířil do Ottawy. Hned se o něm mluvilo jako o nováčkovské senzaci. Srovnávali ho s hvězdami Forsbergem či Fjodorovem. Ale tak lehké to rozhodně neměl. „Napřed mě trenér stavěl hodně, potom skoro vůbec, hýbal se mnou sem a tam. Ale tohle si musel vytrpět každý,“ svěřoval se. Místo v nejlepší šestce nováčků pro něj po první sezoně přesto zbylo. A zlepšoval se. Krok po kroku, jako po schodišti. Co sezona, to lepší výsledky: postupně nasbíral 42, 50, 59 a 68 bodů. I křivka vstřelených gólů utěšeně stoupala. Přibrzdila ho až smolná sezona. V Ottawě už se několikrát dohadoval o nové smlouvě. Letní nabídka Chicaga všechno přebila. A zdá se, že místo postupných kroků by tentokrát mohl přijít pořádný skok. |
I proto jste po úvodních dvou zápasech místo o svých gólech hovořil o tom, že se tým konečně zlepšil v obraně?
První zápasy s Nashvillem a Columbusem byly divoké. Dělali jsme spoustu hloupých chyb v obraně a inkasovali. Za dvě utkání jedenáct gólů. To je strašně moc. To si nesmíme dovolit. Ale zapracovali jsme na tom. V defenzivě už si vedeme líp.
Ještě před zápasy cvičíte jógu?
Na to už se mě někdo ptal. Ale já vlastně ani nevím, kde se to vzalo. Je pravda, že předloni v létě jsem chodil na jógu v Montrealu. Cvičilo se v místnosti zahřáté na 40 stupňů Celsia. S Milanem Michálkem jsme tam chodili. Šlo o strečink, byl dobrý i na fyzičku a stabilitu. Docela se mi to zamlouvalo a bylo to dost namáhavé.
Stáváte se ústřední postavou týmu. Už vás fanoušci na ulici nebo v restauraci poznávají?
Chicago je po New Yorku a Los Angeles třetí největší město v Americe. Jsem tady měsíc. Jako předtím v Kanadě to není. Tam fanoušci všechny kluky poznávají mnohem víc než v Americe. V obchodech, restauracích, kamkoli přijdou.
Je velký rozdíl přesídlit z trochu provinční Ottawy do Chicaga?
Je. Ale na Ottawu já nedám dopustit. Myslím, že začínat v kanadském týmu je pro mladého hokejistu to nejlepší, co ho může potkat. Nic ho nerozptyluje, soustředí se na hokej. Chicago, to je něco jinačího. Zatím si zvykám. Ale je to skvělé město. Spousta zábavy, skvělé restaurace, nákupy, sport.
Kde bydlíte?
V centru. Všude to mám kousíček, do 10 minut. Až na tréninkovou halu. Hlavně kvůli zácpám. Ty jsou tu nejhorší. Občas mi to trvá na trénink i hodinku. Bydlím hned vedle parku Millenium, kde se pořádají velké koncerty. Ale na ty zatím nebyl čas. Hrajeme skoro obden. Odpočívám a mám ještě dost zařizování.
V Chicagu žije i hodně českých přistěhovalců. Hlásí se?
Poznal jsem už pár lidí. Češi jsou všude, pracují dokonce v místní televizi. Zvali mě třeba na krajanský festival. Přijel tam hrát i Čechomor. Neměl jsem čas. Ale chystám se do české restaurace.
Na jiný sport jste se stačil podívat?
Plánoval jsem zajít na americký fotbal. Nikdy předtím jsem ho neviděl. Jenže jsme zrovna měli trénink. Škoda. Určitě si skočím na basketbalovou NBA. Chicago Bulls by měli mít lepší tým než dřív. Aspoň podle toho, co se psalo v novinách. Ale asi už to nestihnu na fotbal, tedy soccer. Sezona totiž brzy končí. A máme docela nabitý program.
Víte, co se stalo brankáři Petru Čechovi?
Ano. Sleduju všechno. Je dobré, že už komunikuje se světem. Hlavně aby se dal dohromady. Snad všechno bude v pořádku.
Chicago má silnou hokejovou tradici. Proč nechodí na místní zvyklosti na zápasy dost diváků?
První zápas doma s Columbusem navštívilo sedmnáct tisíc. Do haly se vejde o tři víc. To je skvělé. Na druhé utkání s Nashvillem ovšem bylo jen osm tisícovek. Diváci byli zvyklí chodit na jeden z nejlepších týmů NHL. Jenže za posledních osm sezon jen jednou postoupil do play-off. Teď záleží na nás. Když budeme vyhrávat, vrátí se. Ukázali to při prvním zápase.
Říkalo se, že v Chicagu mají nejhlučnější publikum. Souhlasíte?
Když se něco povede, dávají o sobě hodně vědět. To je tedy fakt.
Co jste vůbec o klubu věděl do svého příchodu?
Prošla tudy spousta slavných hráčů. Mikita, Denis Savard. A taky že už nemůžu na dresu nosit devítku. V Chicagu ji vyřadili na počest Bobbyho Hulla. Jsou jedním z týmů takzvané původní šestky. Teď nevím, kolikrát vyhráli Stanley Cup.
Třikrát. Na další čekají od roku 1961. Nejdéle ze všech klubů NHL.
O poháru se tu nikdo nebaví. V létě začali s přestavbou týmu. Chtějí, aby v budoucnu mužstvo klapalo, jak v bývali v Chicagu zvyklí. Je to hokejové město... A taky mafiánské. Al Capone a tak.
Zůstaly ještě nějaké stopy?
Jsou tu muzea, zachovalo se pár budov, restaurace zařízené v předválečném stylu. Pár míst ještě zbylo.
