Jak jste prožil vánoční svátky?
Určitě po česku. Mám tady v Kanadě rodiče, takže jsme si udělali české Vánoce. Měl jsem dva dny volno, snažil jsem se užívat a odpočinout si. Za ty dva dny jsem se vůbec nepohnul.
Skutečně?
Celé dva dny jsem ležel na gauči, díval se na televizi a povídal si s našima. Jediná moje aktivita byla cesta do lednice a zpátky.
Co jste dostal pod stromeček?
Ježíšek přiletěl takovou dálku, až z Čech, to víte, že něco dovezl. Bylo moc fajn být po dlouhé době zase s rodinou.
V současné době už jste mohl odpočívat s klidnou myslí, Winnipeg se v NHL zvedl a vaše výkony šly taky nahoru. Na podzim ale tak veselo nebylo, co říkáte?
Nic moc jsme nehráli, po stěhování z Atlanty pro nás bylo všechno nové. Vlastně jsme byli nový tým. Individuálně se mi nepovedly tři nebo čtyři zápasy, ale pak už to bylo v pohodě. Celá řada novinářů si přitom přečte jen výsledky a podle toho si udělá názor. Chápu, že nelze sledovat všechny zápasy, nehledě na časový posun. Ale prostě to není stejné, jako když jste přímo tady a vidíte, jak hrajeme.
Kritické články ovšem psala především kanadská média. Například deník Toronto Sun hlásal v titulku: Pavelec se musí zlepšit!
Já se ale necítil tak špatně, jak se psalo. Měli jsme celkově těžký start, hráli jsme hodně zápasů venku, k tomu nový systém, nový trenér, stěhování, nová hala. Bylo toho hodně. Ale myslím, že poslední dobou se to výrazně zlepšilo. Jdeme dobrou cestou.
Nepřišlo vám, že neúspěchy týmu na vás sváděli víc, než si zasloužíte?
Když se mužstvu nedaří, tak to odnese gólman. S tím já tak nějak počítám. Hlavní bylo, že jsem sám neměl špatný pocit, to je pro mě důležitější, než co se říká. Vím, že jsem nepodával stoprocentní výkony, ale snažil jsem se na sobě pracovat. Člověk se pořád může zlepšovat.
V Coloradu jste málem vychytal třetí prosincovou nulu, nakonec jste inkasoval jeden gól...
To už bych asi chtěl moc, abych měl pořád jenom čistá konta. Hlavní je, že jsme vyhráli. Myslím, že poslední dva měsíce jsme na tom dobře, doma jsme měli povedenou sérii. Na to, že jsme jednu chvíli měli čtyři obránce základní sestavy mimo, je to hodně slušné.
Už jste si z několikamilionového velkoměsta zvykl na život v menším Winnipegu?
Atlanta je krásné město. Obrovské, pořád je tam co dělat a je tam lepší počasí. Ale po hokejové stránce to nebylo ono. Winnipeg proti Atlantě, to je jako když se srovná Kladno s Prahou. Malé město, ale lidi jsou tam příjemní a je vidět, že žijí hokejem. Každý zápas je stadion úplně plný. Nebudu lhát, Winnipeg není město mých představ, ale jsem tu kvůli hokeji a po téhle stránce se mi moc líbí.
Dá se vůbec popsat hokejová horečka v kanadském městě, v němž sídlí klub NHL?
Od prvního dne, co jsme sem přiletěli, je to znát na každém kroku. Všude nápisy, trička, kamkoliv přijdete, tam vás poznávají. Kdo tohle nezažil, asi neví, o čem mluvím. Ve Winnipegu čekali lidi na NHL patnáct let, logicky jsou teď nadšení.
Můžete vůbec vyjít na ulici tak, aby si vás nikdo nevšiml?
V restauracích nebo v obchoďáku mě poznají všichni. Ale není to nic nepříjemného, chovají se normálně. Je vidět, že rozumí hokeji a že nám fandí.
Jak trávíte volné chvilky ve městě uprostřed kanadských plání?
Ono toho volna moc není. A možností, co tady dělat, taky ne. Hodně jsme ovšem hráli v jiných městech, tři týdny jsme byli na tripu. To bylo v Atlantě podobné. Rozdíl je v tom, že teď spím méně, než jsem spával tam. Odpoledne už si nejdu lehnout na tři hodiny, ale jen na hodinu.
Jaké máte ve Winnipegu bydlení?
V centru toho moc není, takže všichni hráči bydlí asi dvacet minut od středu města. Já si tam pronajal menší barák. Dopravní zácpy tady nejsou, zatím jsem spokojený.
