Před měsícem přitom kdekdo považoval Zachovo převelení do Binghamtonu za trest či dokonce pohřeb příliš pomalu rozkvétajícího talentu. Jenže co se týče fungování rezervních týmů NHL, není vše tak, jak se mnohdy přes Atlantský oceán zdá.
Druhá nejvyšší zámořská liga není brutální džunglí, v níž by se mezi mantinely sekaly hlavy. Úroveň partií se špičce a moderně blíží mnohem víc než třeba mače v české extralize.
„Pro mladé kluky je American Hockey League ideální přípravou na NHL,“ tvrdí Jaroslav Balaštík, agent Filipa Chytila, jenž se nedávno rozzářil v New York Rangers.
Sám Balaštík kdysi sám okusil krušný život na farmě. Méně pohodlné cestování v linkových letadlech či autobusech. Výrazně nižší plat pro borce s dvoucestnou smlouvou. Ostrá konkurence mezi spoluhráči. Sobeckost při zakončení. Nepřitažlivé štace v obvykle menších amerických a kanadských městech.
Přesto loni Chytilovi radil: „Chceš hrát NHL? Jdi do AHL.“
Osmnáctiletý hoch se v říjnu 2017 po dvou zápasech za Rangers mohl vrátit domů do Zlína. Zvolil si však náročnější cestu.
„Každý hráč je jiný,“ vysvětluje Balaštík. „Pro Filipa bylo důležité, aby si prošel drsným bojem o místo, zvykl si na zámořský styl na užších kluzištích a naučil se řeč. Uvědomil si, že jedině každodenní tvrdá práce ho může posunout dopředu. Zvládl krizové chvilky, zkušenosti ho zocelily. I díky nim letos stabilně hraje za Rangers.“
Zhruba stejně starý a rovněž v prvním kole draftovaný Chytilův krajan Martin Nečas si vybral druhou možnost. Loni na podzim z Caroliny zamířil do brněnské Komety.
A teď? Otlouká se na farmě, kam jej Hurricanes poslali na doučování, a čeká na povolání zpět.
Chytilmánie v New Yorku. Stane se hvězda Manhattanu osobností Pravčic? |
„Některé věci neuspíšíte,“ míní Balaštík. „S kolegou Alešem Volkem jsme ve Filipově případě přihlédli k příběhům našich dalších klientů Jakuba Vrány a Davida Pastrňáka. Kuba se po draftu ještě na sezonu vrátil do Švédska, David zůstal v Americe a do NHL prorazil dřív.“
Nebylo by správné malovat obrázek farem jen jásavými barvami. Někteří výborní hráči v nich uvíznou a nikdo z NHL jim nehodí záchranné lano, takže se do Evropy vracejí zklamaní.
Útočník Jaroslav Svejkovský se kdysi měl po zranění jen rozhýbat v záložním mužstvu Tampy, jenže ve druhé partii utrpěl po hrubém zákroku trojitý otřes mozku, který mu zruinoval kariéru a na delší dobu poničil život.
Jiný forvard Daniel Přibyl v předminulém ročníku strádal v rezervě Calgary, čemuž přispělo prostředí v sídle klubu, kalifornském Stocktonu: „Do kabiny přišli policajti a vyprávěli příběhy z města. Varovali nás, abychom nechodili ven za zábavou, protože se v ulicích často střílí. Vypadalo to, jako bychom nesměli vyjít ani nakoupit.“
Pobyt na farmě trochu připomíná vojenský přijímač, náročnou prověrku, při níž slabí odpadnou a silní z ní vzejdou ještě silnější.
Krajní situace jsou však v AHL čím dál vzácnější. NHL si svou podpůrnou soutěž mění k obrazu svému. Je techničtější než dřív, farmy kopírují herní systém hlavního týmu. S hráči se v ní pečlivě a trpělivě pracuje. Také trenéři odsud nezřídka přestupují do NHL. Pro nadějné hokejisty představuje prostor pro vymazání slabin nebo pro oprášení sebevědomí při větším herním vytížení.
Stejně jako Carolina s Nečasem měli Devils prokoumaný plán se Zachou. Nevyhnali ho z New Jersey jen tak, vysvětlili mu, co zamýšlejí.
„V bránění byl Pavel v NHL excelentní, v útoku ale měl peška a nesbíral body, což se negativně projevilo na jeho hře,“ říká Zachův agent Patrik Štefan, jenž kdysi též na farmě klubu Atlanta Thrashers hledal ztracenou jistotu. „Kouč ho mohl posadit na tribunu a dokola mu vysvětlovat, co od něj požaduje. Nebo ho nechat hrát ve všech situacích v Binghamtonu.“
Zacha výzvu přijal bez urážení, ve čtyřech mačích posbíral pět asistencí, předvedl suverénní akce, načerpanou pohodu si přenesl na vyšší úroveň do NHL a začal sázet góly.
Týdny či měsíce ve vyhnanství tak mohou být pro hráče dokonce i požehnáním.