"Je to pohodové bydlení. Máme tu všechno, co potřebujeme," vypráví český útočník Tomáš Plekanec. "Letiště? Možná je blízko, ale my o něm za okny ani nevíme."
Přestože to vypadá na skromnou budovu, za otáčecími dveřmi se skrývají dlouhé chodby s hezky zařízenými pokoji. Když kráčíme po jedné z nich s Janem Markem, forvard Magnitogorsku na chvíli znejistí, jestli jdeme správně. "Je to tady úplný labyrint," pousměje se.
Ale i on je s bydlením spokojen. I proto, že hotel je jen kousek od klotenské arény, kde Češi hrají své zápasy ve skupinách.
Vyrazit do ní mohou dvojím způsobem: buď autobusem s cedulkou Czech Republic na předním skle, nebo pěšky.
"Je to nedaleko. I když, abych se přiznal, původně jsem to čekal přece jen o něco blíž," přiznává s úsměvem Plekanec.
Po svých to trvá dvacet minut. Nejdřív pěšinou mezi vilkami, pak lesoparkem. Jakmile jdete kolem jednoho z lesních jezírek, připadáte si jako na Ladově hastrmanském obrázku.
Hokejisté tudy tak často nechodí. Většinou, jen když se zdrží v kabině a týmový autobus už je fuč. "Je to pak hezká procházka," míní Marek. "Líbí se mi, jak mají Švýcaři všechno čisté a uklizené."
Češi si nestěžují. I stesky kvůli malé šatně už jsou slyšet méně.
Pokud je trénink, hráči se tu nasoukají do výstroje, nastoupí v ní do autobusu.
A jedou na menší zimák do Dübendorfu, 15 kilometrů za město.
Je to dálka, při nájezdu na dálnici se navíc každou chvílí dělá fronta. "To není moc příjemné," uznává Plekanec. "Ale zvyknete si."
Náladu v českém týmu to nepokazí. Když při jednom z tréninků skvělý bruslař Hemský zakopl a natáhl se na led, kouč Růžička se u mantinelu smál jak u veselého filmu. Tenhle příměr není od věci.
K dobré atmosféře přispívá právě i bohatá zásoba komedií v masérském pokoji. "Nejvíc teď frčí Švejk, Anděl na horách, Chalupáři nebo pohádka S čerty nejsou žerty," prozrazuje masér Petr Bílek. "Čeká se na konkrétní scénky a hlášky. Pak se to vrací, kluci křičí: Dej to tam ještě jednou!"
Podle filmu Marečku, podejte mi pero dokonce trenéři dostali přezdívky. Maséři překřtili Růžičku na profesora Hrbolka a jeho asistenty Jandače s Weissmannem na Šlajse s Tučkem.
"Nalepili jsme jim tyhle jmenovky i na skříňky," směje se Bílek. "Růžička je jejich šéf, proto profesor Hrbolek. A kdo je kdo mezi asistenty? To je jedno. Jeden prostě Hrbolkovi nosí pero a druhej piják."
