Chyběl vám hokej bez NHL?
Relaxoval jsem. Mám čtyři děti. Ale samozřejmě, chyběl mi. Přestože jsem na něj nemyslel zrovna každý den.
Měl jste během výluky nabídky z Evropy?
Především z Ruska. Ale také jednu z Česka, lákal mě sem agent Petr Svoboda.
Vážně? Do kterého klubu?
Počkejte... Ne, to jméno dohromady fakt nedám. Ale mělo to být jen na chvíli, asi na měsíc a půl.
Umíte si představit, že byste hrál v Česku?
No, slyšel jsem, že se tady hraje dobrá liga. Ovšem na vlastní oči jsem ji nikdy neviděl, to musím přiznat.
Vzpomenete si na Vídeň 1996? Byl to zatím váš poslední světový šampionát. A prohra ve finále s českým týmem.
Moc jsem toho neodchytal. Byl to Josephův turnaj. Ve finále jsme s vašim týmem prohráli až těsně před koncem. Čtrnáct vteřin, ne?
Devatenáct. Pokud se potkáte s Čechy nyní, budete chytat asi vy, ne?
Hmm. A zase to bude určitě velké. Češi jsou jedním z favoritů turnaje.
Jenže vy máte zvláštní motivaci. Jen triumf na mistrovství světa vám chybí k dovršení „zlatého hattricku“, vítězství ve Stanley Cupu a na olympiádě už máte.
(úsměv) Bylo by to hezké. Udělat něco, co se hned tak někomu nepodaří. Ale turnaj bude velmi těžký.
Stále to pro vás tolik znamená hrát pro Kanadu?
Je to něco zvláštního. Jsme hokejová země, pro všechny to moc znamená. V týmu máme hodně skvělých hráčů a je krásné být s nimi a bojovat za naši zemi.
Teď máte krátce po prvním tréninku na českém ledě, střídají vás čeští hráči. Podíváte se na jejich trénink?
Jsem po cestování hodně unavený, spíš se půjdu vyspat.
Patrik Eliáš, váš kamarád z New Jersey, bude na šampionátu chybět. Slyšel jste o jeho problémech se žloutenkou?
Něco málo. Je to pech. Hlavně že už je z nemocnice. Je to skvělý člověk a výborný hokejista. Snad bude v pořádku.
