V létě ho angažoval ústecký Slovan. Smlouvu po dohodě zrušili. Prvoligovému klubu se nelíbila jeho výkonnost, on sám si stěžoval i na podlomené zdraví.
Takové loučení jste si asi nepředstavoval, že?
Přál jsem si kariéru ukončit po úspěšné baráži, tedy po postupu do extraligy. Bohužel už rok mě trápí nepříjemné zdravotní problémy. Mám bolavou kyčel a nedokázal jsem se dostat do formy, kterou bych potřeboval, abych byl platnou součástí mužstva.
A přišel konec.
Těžká chvíle. Jednou se to muselo stát, už před sezonou jsem zvažoval, jestli se nerozloučím. Pak jsem si ale říkal, že bych tomu mohl dát zlatý hřebíček. Postup. Ústecké mužstvo má velké ambice, cítil jsem velkou výzvu. Nehrál jsem tady pro peníze, byl jsem jeden z nejlevnějších hráčů. Ale už by mě nelákalo působit v klubu, který o nic nehraje, byť by byl v extralize. Já stejně doufám, že na konci sezony bude jen jediný rozdíl: budeme se radovat z úspěchu, já akorát na sobě nebudu mít výstroj. Klukům budu fandit, budu tady určitě na každém hokeji.
Jak vás zdravotní lapálie brzdily?
Už jsem byl ve stadiu, kdy jsem si na každý zápas musel vzít prášky proti bolestem. Nejlíp jsem svůj stav viděl v letní přípravě. Už jsem téměř nebyl schopný běhat. Před dvěma lety jsem fotbal hrál, před rokem jsem už jen chytal a letos jsem kvůli noze nebyl schopný míč z brány ani vykopnout. Na ledě to naštěstí nebylo až tak znát. Jenže forma se nedostavila.
Kdy jste vytušil, že letošní sezona pro vás nedopadne dobře?
Zhruba po patnáctém kole jsem ztratil důvěru trenérů. Dostal jsem se do čtvrtého útoku a odsud je hrozně těžká cesta zpátky. Ve čtvrté řadě starší hráč ztuhne, dostanete se čtyřikrát za třetinu na led, nechodíte na přesilovky, nechodíte na oslabení. Přitom před každým zápasem mi dalo obrovskou námahu rozhýbat bolavá třísla, mám je hodně zkrácená.
Kdy jste se cítil nejlépe?
V zápasech těsně před polovinou soutěže, kdy jsem nastupoval vedle Tomáše Sýkory. S ním jsem si rozuměl. Mohli jsme vytvořit dobrý tandem. On je silný, umí podržet puk u mantinelu, umí nahrát. A jestli mně něco zůstalo z hokejového umění, tak je to koncovka. Ve třech zápasech nás trenér Hynek pochválil, že jsme byli nejlepší, ale pak se týmu nedařilo a bohužel rozházel naši lajnu. Takové zadostiučinění je, že můj předposlední zápas v Hradci Králové jsem byl vyhlášen nejlepším hráčem utkání.
Nemáte v úmyslu hrát někde v cizině v nižší soutěži?
Ne, nechci hrát někde, kde o nic nejde. Možná si střihnu exhibice, srandamače. Hokej na špičkové úrovni je pro mě pasé, kvůli zdraví na něj už nemám. Nemůžu pořádně vystartovat, mám obrovské problémy udělat na ledě dlouhý krok.
Co tedy budete dělat dál? Znovu spolukomentovat hokej pro Českou televizi jako při minulém mistrovství světa ve Vídni?
Záleží na vedení České televize. Rád bych komentování ještě někdy zkusil, ta práce se mi líbila. Bohužel se na podzim křížila se zápasy Ústí. Musím promluvit s Robertem Zárubou, otcem komentování hokeje v Česku. Určitě zajdeme na pivo, probereme to.
Tak si můžete pořádně užít starosti litvínovského zastupitele.
To není žádná velká aktivita. Jednou za dva měsíce zabere jedno odpoledne.
Také jste podnikal.
Své podnikatelské aktivity jsem zhruba před rokem prodal svým bývalým společníkům. Rozhodl jsem se, že se budu věnovat manažerské práci kolem sportu, kolem financování sportu. Spojil jsem se s významným člověkem, panem Vopičkou, což je náš bývalý reprezentant, který se zabývá výstavbou sportovišť a dotacemi.
Pracovat v hokejovém Litvínově, kde jste prožil většinu kariéry, vás neláká?
Já opravdu ještě nepřemýšlel, co a jakou formou budu dělat. Mám z minulosti živnostenské listy, to opráším. Budu se věnovat manažerské práci. Chvíli budu na volné noze, než se něco namane. Rád bych zůstal u hokeje. V Litvínově je ale management klubu vybavený, dělají to dobře. V dnešní době mám nejblíže k Ústí.
A to má pozici sportovního manažera volnou... Nabídli vám ji?
Ukončení kariéry je citlivá záležitost. Člověk se o tom dopředu nebaví, to nejde plánovat. Navíc tyto pozice se mění většinou po sezoně. Dnes je potřeba, aby mužstvo šlapalo a bylo připravené ze stoprocentně zdravých hráčů. Kádr je potřeba posílit, protože v play-off a případné baráži neexistuje, že by se nikdo nezranil. To vás každý řeže, samé zlámané ruce, nohy, utržené vazy. Proto ústecký klub musí napnout síly a do konce přestupního termínu přivést posily.
Nakolik věříte tomu, že se Ústí probije do extraligy?
Na sto procent vyhraje základní část první ligy a je vysoce pravděpodobné, že zvládne i play-off. Baráž je buď - anebo. Spadne-li do ní Vsetín, bude to padesát na padesát. Vsetín má extraligové zkušenosti, extraligové hráče, jeho manažer Štefl v tom umí chodit. Poslední léta ale dokazují, že druhá nejvyšší soutěž dokáže vyprodukovat mužstvo, které do extraligy postoupí za poslední čtyři roky vždy baráž vyhráli vítězové první ligy.
Litvínov prý bude silný Uživil by Ústecký kraj dva extraligové kluby? A navíc do nejvyšší soutěže chce i KLH Chomutov, až dostane nový stadion.
Myslím si, že Chomutov to s ambicemi trochu nadhodnocuje. V Litvínově je hokej spjatý s budoucností Chemopetrolu. V okamžiku, kdy si nový majitel Unipetrolu PKN Orlen ponechá hokej jako jednu ze svých reklamních aktivit, tak bude klub natolik finančně silný, že se může stát jedním z nejsilnějších v Česku. Signály jsou takové, že by k tomu mohlo dojít. PKN Orlen je nadnárodní společnost, která má miliardové obraty.
A Ústí?
To je jiný případ. Vidím tady jistější perspektivu. Je to krajská metropole, velké město, široké portfolio sponzorů. Tady záleží na místních lidech, jak bude hokej populární, jak budou chodit, fandit. A hlavně jak moc přesvědčí politické vedení města, aby peníze do hokeje dalo. Dneska vedou město lidé, kteří mají zájem o celý sport, nejen hokej. A Ústí tím jenom získalo. Já si pamatuji, že před takovými šesti sedmi lety jsem neustále poslouchal, jak v Ústí nic není, jak je Ústí šedivé město, o které se nikdo nezajímá.
Ale musím říct, že za poslední tři roky se udělal na poli sportu kus práce. Všichni obyvatelé by to měli zhodnotit. Do Ústí to přinese společenský život, kulturu, investice, zvýšení životní úrovně. A také se třeba špičkovým hokejem bojuje proti kriminalitě...
Jak to myslíte?
Kdyby v Litvínově nebyl hokej a fotbalová škola, všechny děti se poflakují po ulicích. Musíte mládeži nabídnout alternativy masového sportu. Mému synkovi je 4,5 roku a také bych z něj chtěl mít hokejistu. Vždyť hokej je pro mě a pro polovinu národa sport číslo jedna.
Mluvíte jako politik. Neláká vás vrhnout se na tuto dráhu?
Asi ne. (smích) Vlastně komunální politik jsem, v Litvínově právě tohle tlačím. Udělali jsme skupinu nezávislých. Povětšinou je to sdružení inteligence - učitelé, lékaři, sportovci, představitelé kultury. Nejsem ale v žádné straně. Jen kdysi dávno jsem byl členem Svazu socialistické mládeže. Tenkrát mě ale vymetli, protože jsem nebyl na nějaké letní aktivitě. Naštěstí komunistický režim padnul, takže se to se mnou nevleče dál.
