„Klasika, v posledním kole před play off, v zápase, ve kterém o nic nejde, jsem si zlomil dva prsty na ruce,“ svěřil se devětadvacetiletý rodák z Uherského Hradiště.
Předkolo jste s týmem prožíval přímo na stadionu, nebo jste na výsledky čekal doma?
Kdepak, absolvoval jsem s klukama celou sérii. Byl jsem s nimi v Praze i doma.
Nakonec rozhodoval až poslední, pátý zápas. Co na to říkala vaše nervová soustava?
Bylo to něco strašného. Z tribuny navíc vidíte chyby, které na ledě nevnímáte. Strašně mě svrběly ruce, štvalo mě, že nemůžu naskočit.
Kde se podle vás středeční utkání lámalo?
Ve druhé třetině. Nám nevyšel začátek, vlastně celá první třetina. Naštěstí jsme ji ale prohráli jen 0:1. A pak jsme měli veliký tlak, jenže nám tam nic nepadlo.
Zatímco soupeř svůj náskok postupně navyšoval...
Přesně tak, odskočili nám až na rozdíl tří gólů, a to už bylo pro kluky hrozně těžké otočit.
Jakou roli v tom hrála zkušenost? Přece jen na straně Slavie byla celá řada hráčů, kteří za sebou mají hodně slušnou hokejovou minulost...
Máte pravdu, asi to byl jeden z faktorů. Ale jinak šlo v pátém utkání o drobné detaily. Škoda.
Lze vnímat účast v předkole jako úspěch?
V určitých mezích asi jo. I když, myslím, že ve čtvrtfinále jsme klidně mohli být.
Nebýt horšího závěru základní části...
Je to tak. Měli jsme špatný začátek sezony, pak jsme byli skoro první a ke konci jsme se možná trochu uspokojili. Najednou jsme se dostali do křeče a ze čtyřky vypadli.
