Je odchovancem Pardubic, na východě Čech strávil převážnou část své kariéry. V dresu místního Dynama si pětkrát zahrál extraligové finále, hned třikrát přitom slavil zisk mistrovského titulu.
Nyní se však čtyřiatřicetiletý útočník Jan Kolář stal v mateřském klubu nadbytečným. „Celý podzim jsem cítil, že mi v Pardubicích tak nějak odzvonilo. Prostor jsem tam neměl,“ líčí bývalý reprezentační forvard, který do konce aktuální sezony bude formou hostování působit v prvoligové Jihlavě. „Byl jsem rád, že si zahraju. Doufám, že mi to půjde,“ přeje si.
Jan Kolář * Hokejový útočník narozený 21. března 1981 v Boskovicích. |
Jak došlo k tomu, že jste se ocitl právě v Jihlavě?
Dukla sháněla nějaké hráče. Oslovila i Pardubice a ty se mnou asi výhledově už nějak moc nepočítají. Staví to tam teď na jiných lidech, ve třetí a čtvrté lajně vychovávají mladší. Takže už pro mě asi nevidí místo. A tak mě uvolnili.
Čekal jste, že by k vašemu odchodu mohlo dojít?
Říkal jsem si, že se asi někam stěhovat budu. Určitě jsem se nechtěl smířit s tím, že bych nehrál. Sice to nebylo přímo z mé strany, že bych to nějak inicioval. Ale čekal jsem, že se něco takového stane. A taky se stalo.
S Pardubicemi jste v minulosti pětkrát hrál extraligové finále, pomohl jste ke třem titulům. Cítíte to tak, že vaše mise na východu Čech nyní definitivně končí?
To zase ne. Ale letos to nevypadalo, že by se mnou počítali. Nevím, co bude dál, to je těžké říct. S Pardubicemi mám ještě smlouvu, v Jihlavě jsem do konce sezony. Co bude příští rok, se uvidí. Ale je dost možné, že už tam hrát nebudu.
Na Dynamo ale asi nezanevřete.
Strávil jsem tam celou kariéru, Pardubicemi mi daly všechno. Samozřejmě bych tam rád hrál dál, v srdci mi vždy zůstanou. Ale nyní zkrátka nastoupila nová generace, jiní hráči. Je to těžké. I když se jim teď výsledkově nedaří, stále je to velký klub, s velkými ambicemi. A není jednoduché se tam prosadit. Mně se to letos nepovedlo. A uvidíme, co bude dál.
Fanoušci vás mají v paměti coby člena lajny Kolář – Koukal – Průcha. Jste s bývalými spoluhráči stále v kontaktu?
Jo, to je jasné (usmívá se). My jsme spolu vyrůstali, takže jsme velcí kamarádi. A i když teď Petr Průcha bydlí v Praze, furt se vídáme. Když jezdí za rodinou do Pardubic, tak se občas zastaví. A to samé s Petrem Koukalem. Ten je teď sice stále někde na cestách, má zahraniční angažmá. Ale když na jaře přijede, tak se na vídáme.
Vy nyní přicházíte na Vysočinu. S jakými ambicemi?
Chtěl bych Dukle co nejvíce pomoct. Ví se, že by Jihlava chtěla uspět v play-off. V první lize jsou čtyři týmy (Kladno, České Budějovice, Jihlava a Slavia Praha – pozn. red.), které se porvou o dvě místa v baráži o extraligu. O ty zkusíme zabojovat i my. Kdyby se to povedlo, bylo by to super. Myslím si, že je tu kvalitní tým. A že by to mohlo vyjít. Ale nejdůležitější část sezony je před námi, tak uvidíme.
A jaké jsou vaše osobní cíle?
Jsem tady pár dní, nějaké velké cíle jsem si ještě nestačil dát (usmívá se). Jsem rád, že mám šanci hrát. Soustředím se ze dne na den, abych byl připravený.
Do Dukly se vracíte po třinácti letech. Když jste přišel na Horácký zimní stadion, vybavily se vám nějaké vzpomínky?
Když přijde člověk do kabiny, kde v minulosti seděl, tak si vzpomene. Zažil jsem tady super rok. Pro mě i hodně důležitý v mé kariéře, protože přechod z juniorského do chlapského hokeje je vždycky těžký. Ale dostal jsem šanci a z juniorů šel do super týmu. Hráli jsme špičku první ligy a další rok jsem se chytil v Pardubicích. Takže mi to určitě pomohlo.
Od té doby se toho v Jihlavě asi hodně změnilo.
Ano. Je to fakt strašně dlouhá doba a já jsem tu od té doby nebyl. Nějak se to sešlo, že jsem tady nikdy nehrál. Hala se změnila, i celkově město. Vy si to asi neuvědomujete, ale za těch třináct let toho tady strašně moc vyrostlo. Když jsem přijížděl, tak jsem docela koukal. Šlo to tady dopředu. Z kluků, se kterými jsem hrál, tady už ani nikdo není. Zůstal vlastně jen Sáblo (Lukáš Sáblík – pozn. red.). A tak je to pro mě úplně nová etapa.
V letošní sezoně už jste si WSM Ligu vyzkoušel, krátce jste působil v Šumperku. Dá se místní tým s Jihlavou porovnat?
Je vidět, že místní organizace je výš. Přístup je podobný jako v extralize. A ambice vrátit se do nejvyšší soutěže tu pořád jsou. Ale Šumperk mě taky překvapil. Když jsem tam přišel, byli poslední. Ale odehráli jsme dobré zápasy. Já jsem tam ale jezdil jen na utkání, rozehrát se po zranění. Netrénoval jsem tam, nic. Takže mužstvo srovnávat nemůžu.
Naopak v Jihlavě máte bydlet. Už jste se s rodinou nastěhovali?
Ještě úplně ne, ženu a dceru tu zatím nemám. Ale teď na tom pracujeme. Dávám byt trošku do pořádku, abych holky mohl přivést. A myslím, že příští týden už tady budeme celá rodina.
