Seman je po sezoně v běloruském Grodně zpátky v českém hokeji. „Rozhodlo se to za mě,“ tvrdí o svém návratu sedmatřicetiletý obránce, který většinu kariéry odehrál ve Vítkovicích a Třinci.
V Havířově má smlouvu na rok, leč případnému prodloužení se nebrání. „Na nějaké velké plánování to už ale není. Když klub bude se mnou po sezoně spokojený, vydrží mi zdraví a lidi na mě nezačnou pískat, tak bych chtěl hrát co nejdéle.“
V první lize se těší na hráče, s nimiž dříve hrával a potkával je v extralize. Třeba na bratra, který hraje za Jihlavu.
„Pamatuji si, že když on byl ve Vítkovicích a my tam s Třincem hráli přátelák, tak mě dvakrát vymíchal. Šel jsem do toho zápasu přemotivovaný, na to si musím dát pozor. Snad tentokrát utkání zhořkne bráchovi,“ usmál se Seman. „Skoro v každém mančaftu ale mám nějakého známého. Jirka Burgr je v Kladně, Milan Mikulík, s nímž jsem byl v Grodně, je ve Slavii, Zubáček (Lukáš Zíb) v Budějovicích, stejně jako Mišo Chovan.“
Jak se zrodil váš přestup do Havířova?
Když jsem skončil v Bělorusku, tak jsme se bavili, co dál. Z jejich strany byl zájem. Říkal jsem si, že bych ještě sezonu skousnul kvůli penězům. Ty byly, to si nebudeme zastírat, rozhodující.
Byl jste v Grodně spokojený?
Bylo to super, hodně mi to připomínalo atmosféru tady v AZetu. Skvělí fanoušci, dobré zázemí, kabina, všechno super. Říkal jsem si, že bych to ještě dal, ale nakonec to nevyšlo.
Proč?
Čekal jsem ještě na jednu nabídku ze Slovenska, ale postupně ve mně dozrávala chuť se vrátit. Už dříve jsme byli s Patrikem (havířovský manažer Rimmel) domluvení, že se vrátím, když nic nebudu mít.
V Grodně změnili názor, že vás už nechtěli?
Skončil tam trenér Miloš Holaň, to byla jedna věc. Trochu se zkomplikovala i finanční situace v celém Bělorusku. Na jejich ekonomice jsou hodně znát sankce vůči Rusku. Ve sportu je mnohem méně peněz. Někteří hráči museli jít s kontrakty až o osmdesát procent dolů. Navíc nový trenér měl svou představu, přeorientovali se na finské hokejisty. Ale když jsem v Havířově podepsal smlouvu, za týden mi volali, že by mě brali. To jsem jim řekl, že už mají smůlu. Ale nemrzí mě to.
Vítkovice se vám neozvaly?
Nikdo z extraligy. Ale chápu to. Investovat do hráče v mém věku... Každý jde spíše cestou omlazování s tím, že už nějaké zkušené hokejisty má a další nepotřebuje. Navíc mám pověst, že jsem býval dost zraněný, to také rozhoduje.
Jak jste na tom zdravotně nyní?
Zdraví se mi stabilizovalo. Vesměs šlo o takové nešťastné náhody. Mé úrazy nebyly tím, že bych se špatně připravoval. V Bělorusku se mi zranění vyhýbala, ale vím, že tady se hraje trochu ostřeji.
Naposledy vás na delší dobu vyřadil ze hry otřes mozku ještě v Třinci, že?
To jsem nehrál skoro celou sezonu. Ale když jsem se na to díval po půl roce, tak to byla nešťastná náhoda. Byl to můj druhý otřes mozku v řadě. Jeden jsem dostal v Budějovicích a pak... doma s Plzní, nebo kde to byl ten Radek Duda?
Dá se říct, že jste do Havířova přišel ukončit kariéru?
Jinam už asi nikam nepůjdu. Pokud se mnou budou spokojení, budu hrát, dokud to půjde.
Je váš návrat do Havířova vázaný i na nějakou jinou práci v klubu?
Nebráním se tomu, už jsme se o tom bavili, ale zatím se chci soustředit jen na hraní. Tomu je třeba se věnovat naplno, aby tělo fungovalo. Během sezony musí jít vše stranou.
Takže by vás nelákalo pomáhat trénovat žáky?
Během sezony ne. Syn ale hraje ve druhé třídě, takže za nimi se třeba zajdu na led podívat, ale nechci, aby se to stávalo nějakým pravidlem, abych se k něčemu zavázal.
