„Popravdě, nevím, jaká mám přesně čísla,“ říká Huf, úspěšnost jehož zákroků se šplhá přes 95 procent. „Pěkné,“ usměje se 23letý odchovanec klubu, jenž ze všech maskovaných mužů odchytal nejvíce minut (572), čelil nejvíce střelám (313) a pyšní se nejnižším průměrem inkasovaných gólů na zápas (1,57).
Že vám to lepí ale musíte vnímat, ne?
Vnímám. Ale beru to pocitově. Je to zásluha i spoluhráčů, kteří mi pomáhají v předbrankovém prostoru. Soustředím se, abych udržoval stabilní výkony, pomáhal týmu a měli jsme šanci bodovat.
V pondělí jste porazili Slavii, potřetí za sebou zvítězili a z předposledního místa jste se vydrápali na osmé. Úleva?
Jsme rádi, že nám konečně začaly fungovat věci, které jsme si řekli. Hlavně je dodržujeme. Pak to najednou jde. A je pravda, že jsme si trochu oddechli. Začátek nebyl optimální.
Vítěznou sérii jste nastartovali poté, co vám dalo vedení ultimátum. Byl to impulz?
Zvykali jsme si na novou soutěž. Je jiná, bojovnější než extraliga. Jestli ultimátum někoho nakoplo, nevím. Je to možné. Když to vezmu za sebe, tak jsem se hned od začátku snažil podávat co nejlepší výkony, do všeho dávat maximum. Teď si to všechno sedlo. I více bojujeme. Každý z tribuny musí vidět, že hokej je jiný než v prvním zápase.
Jak moc nepříjemné je hrát pod hrozbou finančního postihu?
Řekli jsme si, že musíme sbírat body tak jako tak. A nezáleží, jestli přijdeme o peníze, nebo ne. Máme jasný cíl a za tím si jdeme jako tým.
V úvodních sedmi kolech jste dali deset branek, v minulých třech jedenáct. To se vám musí hned chytat lépe, že?
Rozhodně, jsem za to rád a věřím, že i chlapům to pomůže po psychické stránce do dalších zápasů. Ale i tak musím být pořád ve střehu. Chci potvrzovat svoje výkony, držet si stabilní výkony, což je pro mě nejdůležitější. Tím, že kluci střílejí více gólů, mám větší podporu a chytám s větším klidem, než když je to o jednu branku.
Zlín vypíše výběrové řízení na odkup podílu v hokejovém klubu Berani |
Jak moc frustrující bylo, že jste minimálně inkasoval a stejně jste prohráli?
Vždycky můžu udělat něco lépe. Frustrující to bylo v tom, že chci hodně vyhrávat. Ale všechny štvalo, že jsme nevyhrávali. Když je utkání vyrovnané, nebo o gól, tak ten tlak mě hodně baví. Rád chytám pod tlakem.
Zkuste srovnat extraligu a Chance ligu z pohledu brankáře?
Oproti extralize v ní hráči střílí fakt ze všech úhlů. Jdou důrazněji do brány. Více si tak zachytám, což mně vyhovuje. Vůbec mi nevadí, když na mě v zápase letí přes čtyřicet střel. Dostanu se do tempa.
Extraligoví střelci jsou ale přesnější, ne?
Je to tak, ale musím říct, že i v Chance lize je spousta šikovných a nebezpečných střelců.
Hráči soutěž podcenili, chybí zápal, říká zlínský generální manažer Marušák |
Do brány jste se dostal od třetí třetiny prvního kola a už z ní nevylezl. To jste asi nepředpokládal, viďte?
Vůbec jsem to nečekal. Před sezonou mi řekli, že budu mít trošku jinou roli. Věřil jsem ale, že když budu poctivě trénovat, tak šance přijde. Šel jsem do brány a od té doby jdu zápas po zápase. Každé utkání bojuji o nominaci do dalšího. Jsem rád, že dostávám takový prostor, trenérům jsem za to vděčný a chci jim to vrátit.
Jste ve velkém zápřahu. Jak ho zvládáte?
Hodně dbám na regeneraci. Snažím se dodržovat životosprávu. Všechno mám vyvážené, tak jak mé tělo potřebuje. Je to poprvé v kariéře, co chytám tolik zápasů po sobě. Tohle jsem si od mala přál. Jsem za tuhle šanci vděčný. Únavu nepociťuji, kondičně jsem dobře připravený. Pořad na fyzičce pracujeme, jak s Liborem Chytilem (kondiční kouč), tak i s Lubošem Horčičkou (trenér brankářů).
Statistiky Daniela Hufa
|
Je to těžší psychicky?
Mám načtených hodně knížek o mentální přípravě, jsem hodně odolný. Mám svoji každodenní rutinu, i v den zápasu. Udělám si věci, které potřebuji, a jdu chytat.
Co se změnilo po letní rošádě trenérů brankářů?
Musím říct, že panu Hrazdírovi (předchozí trenér brankářů) budu vždy vděčný, protože on si mě vybral do áčka. S Lubou hodně pracujeme už od léta, nemůžu si to vynachválit. I jemu děkuji, že mi dal příležitost. Jsem rád, jak mi pomáhá, jak se mnou pracuje, abych se zlepšoval. Pár věcí je jiných. Třeba chodíme před každým tréninkem o dvacet minut dříve na led a pracujeme na zápasových věcech. Často rozebíráme i video. Řešíme stylové věci.
Po utkání se Slavií jste se dlouho fotil s malými fanoušky. To každý zápas?
Tohle bylo jenom teď. (smích) Nějak se to sešlo. Když se chtějí vyfotit, proč ne? Když jsem byl malý, také jsem chtěl mít fotku s brankáři, kteří tady chytali extraligu. Pamatuji si, když na tribuně seděl Radovan Biegl. Hned jsem za ním běžel, jestli by mi nedal kartičku. Ještě mi ji podepsal, měl jsem ohromnou radost.
