I když... "Už několikrát jsem do rozhovorů řekl, že se pořád cítím být především hráčem. Co se týká druhé funkce, tam mám jen jakýsi poradní hlas," přiznává 39-tiletý hokejista.
Na kom tedy ležela hlavní odpovědnost za složení mužstva pro prvoligovou sezonu?
Jednoznačně na panu Kaňkovském (jednatel klubu – pozn.red.) a trenéru Nelibovi. Já jen občas přidal svůj názor na určitého hráče.
Jinými slovy, vy jste nikoho neoslovoval?
Asi tak. Měl jsem za úkol kontaktovat pouze ty kluky, kteří byli ve Znojmě už loni. No a pak také existoval seznam hráčů z Komety Brno. Bavili jsme se o nich a ti, kteří byli pro klub zajímaví, se u nás potom objevili.
Každopádně složit tým pro první ligu je asi podstatně náročnější než pro sezonu v nejvyšší soutěži...
To je pravda. Do extraligy se vám hráči nabízejí sami. Ale já osobně si myslím, že i první liga se za poslední roky hodně zkvalitnila. Nebo alespoň jsem na ni slyšel vesměs samá dobrá hodnocení.
Když už jsme u hodnocení, jaká nálada panovala během úvodní části přípravy v týmu Orlů ze Znojma?
Po většinu času výborná. I když musím přiznat, že zkraje to chvilku trvalo, než jsme se rozkoukali a navzájem trochu poznali. Jednak po sportovní stránce a pak taky po té povahové. Řekl bych, že se nám nakonec podařilo vytvořit opravdu skvělou partu. A to je to nejdůležitější.
Tvrdíte, že charakterově je na tom znojemské mužstvo dobře?
Ano. Hlavním cílem bylo přivést sem povahově dobré hráče. Tak, abychom na ledě opravdu fungovali jako tým. A to si myslím, že se povedlo.
Kromě toho, že se budoval v podstatě úplně nový kádr, přišel také nový hlavní trenér. Je kouč Neliba hodně přísný?
Je tvrdý v rámci toho, co potřebujeme. Samozřejmě jsou tréninky, které se nám nelíbí, které nejsou moc oblíbené. Ale všichni je bereme jako nutnost.
A jak se perete s únavou? Nechci se vás dotknout, ale fyzická zátěž se asi jinak vstřebává ve dvaceti a jinak v devětatřiceti. Nebo snad ne?
(usmívá se) Určitě je v tom velký rozdíl. Na druhou stranu si myslím, že v mých letech už bych poznal, kdyby tělo řeklo, že jde přes závit. To bych pak musel zvolnit a povolit.
Už k tomu v letošní přípravě někdy došlo?
Ano. Vzal jsem si jeden trénink volno, abych se dal dohromady. Každopádně můžu říct, že mě příprava s mužstvem pořád baví. Mladší kluci mě táhnou dopředu. A protože se nechci nechat zahanbit, tak za nimi utíkám, co to jde. I když je to někdy hodně s odstupem (směje se).
Předpokládám, že si vás asi mladší spoluhráči dobírají...
(směje se) Každý den. Pořád něco mají. Od dědečka počínaje po nevím co konče. Ale to musí být, sranda je důležitá. Přehnaný respekt a odstup není nikdy dobrý. Já se skutečně cítím, jak kdybych na tom byl věkově stejně jako oni. Byť bych některým mohl klidně dělat tátu.
První část přípravy skončila, týmu začala dovolená. Může si vůbec sportovní manažer klubu dovolit odjet na několik týdnů pryč?
Dovolenou budu mít stejnou jako celé mužstvo. Znovu opakuji, největší zátěž byla sestavit tým. A ten je sestavený. Teď už zbývají takové věci, které se mohou řešit za chodu. Budu pryč do 27. července, kdy jdeme s týmem na led.
Radek Hamannarozen: |
Já trávím co nejvíc času s klukama, dole v kabině. Jen pokud je potřeba, tak se s vedením spojím a nějaký úkol třeba splním. Ale v kanceláři nevysedávám.
To znamená, že existuje, ale necháváte ji prázdnou?
Ne, já žádnou nepotřebuji. Navíc v přípravě by mi papírování zabíralo strašně moc času a energie. Jak fyzické, tak i psychické. Při dvoufázovém tréninku si tělo opravdu potřebuje pořádně odpočnout. Věci, které jsem dostal za úkol, jsem řešil po večerech. Jinak byl na prvním místě vždycky hlavně odpočinek. Chystání smluv a podobné záležitosti zařizoval pan Kaňkovský.
Dobrá, pojďme se teď chvilku zaměřit na vaši hráčskou kariéru. Letos to pro vás bude už třiadvacátá sezona. Je to tak?
Víte, že ani nevím. To jste mě zaskočila. Přiznávám, že netuším.
Nicméně jste za tu dlouhou dobu vystřídal jenom čtyři kluby – Brno, Olomouc, Jihlavu a Znojmo. Vy nerad změny?
Myslím, že pokud je hráč spokojený a klub také, tak přece není důvod cokoliv měnit. Ale je pravda, že jsem rád na jednom místě, nepotrpím si na dlouhé cestování. V tomhle směru jsem měl vždycky štěstí. Ve všech případech to bylo kousek od Brna, kde bydlím.
Což určitě přivítala i rodina...
Samozřejmě. Rodinné zázemí je pro mě velmi důležité. Kdybych hrál někde dál, šla by rodina se mnou a děti by tudíž musely měnit školy. Takhle jsem pokaždé dojížděl a všechno bylo v pohodě.
Přičemž posledních deset let šlo o dojíždění ze Znojma. Jak jste vnímal letošní prodej extraligové licence do Brna?
Hodně těžce. Jednak kvůli všem krásným rokům tady, jednak proto, že tím vlastně skončila moje extraligová kariéra. To mě fakt zasáhlo. Už taky proto, že se cítím pořád zdravý a v plné síle.
Takže jste v koutku duše doufal v nabídku od Komety?
Přiznám se, že ano. Myslím, že uplynulá sezona byla z mé strany odvedená velmi slušně. Mně nešlo vyloženě o Brno jako takové, ale hlavně o soutěž. Samozřejmě tím, že se licence přesunula do Brna, tak by to pro mě bylo obrovské plus. Zůstal bych doma. Na druhou stranu si nemaluji vzdušné zámky. Vím, že určitý věk už mám, takže jsem to nakonec vzal jako fakt.
S jakými ambicemi půjde Znojmo do nadcházející prvoligové sezony?
S trenérem jsme na tohle téma narazili a určitě si nechceme dávat úplně nízké cíle. To by nebylo dobře. Mluvit o záchraně? To ne! Ale zase na druhou stranu musíme být samozřejmě pokorní. Přeci jen budeme nováček s úplně novým týmem. Spíš máme přání, abychom hráli dobrý hokej tady pro naše fanoušky. A pokud se k tomu budeme pohybovat v horní polovině tabulky, bude jenom dobře.
Říkal jste, že se cítíte zdravý a v plné síle, znamená to, že o konci kariéry ještě vůbec neuvažujete?
Po zdravotní stránce je opravdu všechno v pořádku. I když raději to honem zaklepu na zuby (směje se). Prostě to řeknu takhle, pokud se za rok v tuhle dobu budu cítit jako teď, tak budu hrát dál.
A až jednou ten konec přijde? Budete pokračovat v práci sportovního manažera, nebo se chystáte vrhnout na trenérskou dráhu?
Přiznám se, že zatím nepřemýšlím ani o jednom, ani o druhém. Mám plnou hlavu hraní, těším se na led. Víte, já se s úplným koncem budu jen moc těžko srovnávat. Uvědomuji si, že jednou přijde, ale dopředu ho plánovat nedokážu.
Pocházíte ze Žďáru nad Sázavou, máte tam ještě nějaké vazby?
Maminku. Za ní se snažím jezdit co nejvíc. A navíc mám na Vysočině, kousek od Žďáru, chalupu.
Když už jsme narazili na Vysočinu, jednu sezonu jste odehrál v Jihlavě. A zrovna v ní Dukla slavila titul. Jak na to vzpomínáte?
Určitě v dobrém. Vždycky, když končí sezona vyhraným zápasem, znamená to, že byla úspěšná. Že se podařilo něco skvělého. Problém byl pouze v tom, že jak jihlavský titul, tak i ten olomoucký přišel v době, když jsem byl mladší. A to všechno vnímáte trošku jinak. Teď bych si takový úspěch vychutnal mnohem víc.
Nějakou radost jste ale snad zažil i později. Nebo ne?
Ale jo, dokázali jsme být se Znojmem třetí, což byla taky paráda. Takže bych lhal, kdybych řekl, že už potom žádné okamžiky radosti nepřišly. Jenže titul si člověk vychutnává asi intenzivněji, čím je starší.
Po letech v extraligové společnosti vás nyní čekají úplně jiní soupeři. Na kterého se těšíte nejvíc?
Rozhodně asi na derby Jihlava – Znojmo a Třebíč – Znojmo. To si myslím, že budou fakt skvělé zápasy s výbornou diváckou kulisou.
