"Martin Straka není nějakej chlápek v kvádru z V. I. P. Sám hraje, je každej den na ledě. Ví nejlíp, co klub potřebuje," prohlásil Zdeněk Pavel, nekorunovaný král plzeňských fanoušků, známý pod přezdívkou Pitralon.
Straka, 36letý olympijský vítěz z Nagana, rozhýbal nové časy v klubu. Po odchodu Tomáše Krále na post šéfa Českého svazu ledního hokeje se stal generálním manažerem a prvním mužem klubu. Ale především stále válí jako aktivní hráč, kapitán mužstva.
"S jeho příchodem se změnilo úplně všechno," míní Strakův spoluhráč Tomáš Vlasák. Parádní výkony zvedly zájem diváků.
Po čtyřech letech, kdy se v Plzni nehrály vyřazovací boje o titul, teď návštěvnost stoupá. Poslední domácí duely s pražskou Spartou a Českými Budějovicemi byly vyprodané.
"Po vítězství nad Spartou jsem potkal Martina Straku a gratuloval jsem mu, jak mužstvo zvednul," chválil i hejtman Petr Zimmermann, který sám hrával hokej za plzeňské juniory.
Naopak plzeňský primátor Pavel Rödl se na stadion zatím nedostal. Výsledky však sleduje na internetu. "Mrzí mě to, ale po prázdninách mám bohužel spoustu práce. Hokejistům držím palce alespoň na dálku," vzkázal Pavel Rödl.
Klub, který má rozpočet na sezonu 70 milionů korun, pečlivě sleduje i jeho nový prezident Roman Blažíček, který je zároveň generálním ředitelem společnosti Lasselsberger -hlavního sponzora klubu. "Je začátek sezony a musíme zůstat na zemi," brzdí optimismus.
Zda výkon hokejistů ovlivní další spolupráci firmy s plzeňským hokejem ale zůstává otázkou. "Smlouva je podepsaná na jeden rok. Děláme to tak již řadu sezon. A o jejím prodlužování rozhoduje především obchodněmarketingová strategie," vysvětlil Blažíček.
. Plzeň jede! Hejahou, hejahou...Na vlastní kůži Takový hokej se tu léta nehrál! Říká se mezi více i méně zasvěcenými sportovními fandy v Plzni. Zdejší klub vstoupil do nového ročníku extraligy pěti výhrami v řadě a usadil se na čele tabulky. Domácí stadion bývá vyprodaný a tak i já zatoužil okusit tu atmosféru a vydal se na páteční zápas s Českými Budějovicemi. Průvodce jsem si sehnal nejpovolanějšího - Zdeňka Pavla, krále plzeňský fanoušků, jemuž nikdo z jeho okolí neřekne jinak než Pitralon. 16:48 - Na sraz před Hokejkou (restaurace u stadionu) přicházím o pár minut později. Pitralon nervozně přešlapuje a vyhlíží mě. "To je Terezka. Jde s námi," představuje mi svou blonďatou dcerku. Terezka má na sobě modrobílý dres. Na zádech je napsané její jméno. Také Pitralon má na zádech Zdeněk a číslici 81. "To je rok, kdy jsem začal chodit na hokej," vysvětluje mi. "Bylo mi třináct. Od té doby jsem nevynechal skoro žádný zápas," usmívá se 40letý fanda. Cestou na stadion jsme středem pozornosti, hodně lidí na něj zdálky mává, zdraví ho jako celebritu.
Musím si ještě koupit lístek. V dlouhé frontě u pokladny probíhá čilá diskuse o nadcházejícím utkání, prošpikovaná několika zaručenými tipy na výsledek a radami, kolik na něj vsadit. I já, poté co ty tutovky slyším, zvažuju jít s tipem na jedničku do sázkové kanceláře. Ale nakonec uznám, že 90 korun za lístek k stání (k sezeních bych musel ještě 50 připlatit), je peněz za hokej už tak dost. 17:12 - Prodírám se s Pitralonem a s Terezkou na tribunu. Hlediště je nabité k prasknutí, klopýtám mezi diváky stále výš, na místo, kde se vysoko nad střídačkou domácích schází ti nejvěrnější fanoušci - míříme do kotle. V něm se s Pitralonem všichni srdečně vítají. Na svém místě už je Baron, Jéňa, Kulihrášek i další kotelnické stálice. Chybí jen Inkvizitor. "Má odpolední," slyším omluvenku. 17:30 - rozhodčí odpískal začátek zápasu a v kotli se otevírá pomyslný "zpěvník" Chorály a oslavné zpěvy. "Škodovka, Škodovka, modrobílá Škodovka," burácí fanoušci a připomínají tak bývalý název týmu. "Ke a ke a ke-ra-mika," navazuje vzápětí vzpomínka na dřívější jméno generálního sponzora. Jen ten současný název Lasselsberger se jaksi neujal... Hned na konci třetí minuty je před bránou hákovaný Martin Straka, sudí kříží ruce nad hlavou. Každý ví, že Plzeňané dostali možnost penalty. Tomáš Vlasák ji s přehledem proměňuje. "Góóól!" Všichni kolem mě mají pusy dokořán, žíly na krku naběhlé, někteří se objímají. Kotelníci sundavají šály a jako modrobílé větrníky je roztočí nad hlavami. Za chvíli už jede další pokřik. "Ještě jeden! Ještě jeden!" přeje si nenasytný kotel.
18:22 - Před koncem první třetiny se několik lidí začne prodírat ven. "Ty nemáš žízeň?" ptá se mě Pitralon. "Jde se do Hokejky," oznamuje mi. Desítka Gambrinus tam stojí dvacku. U stánků na stadionu pětadvacet. Pitralon si dal k mému údivu v Hokejce jen žlutou limonádu. Já dopíjím pivo a spěcháme zpátky... Po druhé třetině je stav 4:4, fanoušci jsou z takového průběhu nervozní. Pak ale střílí góly už jen domácí. Vedle mě stojí mladý pár v dresech, každý gól slaví dlouhým polibkem. Do konce zápasu jich stihnou pět. Na druhé straně stadionu je hrstka fanoušků z jihu Čech. "Budvar! Budvar!" snaží se zřejmě vyhecovat své tápající hokejisty vzpomínkou na českobudějovické pivo. "My pijeme Gambrinus!" zní veselá odpověď od Plzeňanů a vzápětí posílá Pitralon na druhou stranu mat. "Jakej je motor?" ptá se svých soukmenovců a oni odpovídají. "Spalovací!" "A kdo ho spálil?" "Plzeňáci!" řičí kotel a všichni plynule pokračují: "Budějicééé, Budějicééé, největší prdel v republice." 20:15 - Je konec, tribuny děkují klanícím se hráčům a já před stadionem potkávám asi sedmdesátiletého sympaťáka v plzeňském dresu. V ruce velkou plyšovou medvědici, plzeňského maskota Zuzanku. Viděli jsme se předtím v Hokejce, asi proto se na mě zdálky usmívá a povídá. "Teda takovej hokej jsem tu už léta neviděl." |
