"S Mladou Boleslaví jsme jednou slavili zlato dokonce proti Plzni na hřišti ve Štruncových sadech. Ale to už je pěkných pár let," usmívá se třiatřicetiletý Pletka.
V hokeji hraje plzeňský útočník první finále v kariéře. A proti Zlínu potvrzuje roli hráče, kterého soupeř nenávidí.
Jaký je to pocit být poprvé v životě v extraligovém finále?
Čekal jsem na něj hodně dlouho. Teď je konečně tady a já doufám, že bude se šťastným koncem.
Vlastně je to těžko k uvěření, že jste ve finále ještě nehrál. Vždyť jste působil v týmech, které měly většinou velké ambice.
Jenže nikdy to nevyšlo. S Třincem jsem byl dvakrát nebo třikrát v semifinále, s Libercem dvakrát a pak loni s Plzní. Ale vždycky jsem zůstal před branami.
Už jste si říkal, že je to zakleté?
V Třinci byly vždycky velké ambice, stejně tak v Liberci, kde jsme dvakrát za sebou vyhráli základní část. Jenže tam přišel jednou výbuch hned ve čtvrtfinále, pak vyřazení v semifinále se Slavií. O to víc si vážím toho, že se mi to přece jen povedlo s Plzní.
Titul by byla nejsladší odměna?
Hrál jsem dlouho s Richardem Králem. Vynikající hokejista, který lámal extraligové rekordy. Ale nikdy titul nezískal. Snad jen jednou byl ve finále a tam kvůli zranění skoro nehrál. Vím, že tohle je jedinečná šance. Když jsem byl mladý, také jsem si říkal, že mám všechno ještě před sebou. Ale ono pak už nic přijít nemusí.
Jak prožíváte finále se Zlínem?
Snažím se soustředit na zápas, odvádět co nejlepší výkon, abych co nejvíce pomohl mančaftu. Škoda druhého utkání, měli jsme ho dobře rozehraný. Na druhou stranu, stav 1:1 po dvou zápasech u nich je dobrý začátek.
Je těžké plnit v sérii roli hráče, kterého soupeř hodně nemá rád?
Je to dané mým stylem hry. Prostě jdu před bránu, a když mě obránce shodí na gólmana, tak na něj spadnu. Nemají mě tam házet. Je to moje práce. Góly padají z prostoru okolo branky. A když tam nepůjdete, dávat je nebudete. Jako mladej jsem měl to štěstí hrát s Vencou Prospalem. Ten mi vyprávěl o spoluhráči z Tampy, který skoro neumí bruslit. Ale stoupne si před branku a dá 20 gólů za sezonu. Tak to je. Před brankou to bolí, ale odtamtud padají branky, zvlášť v play-off.
Zmínil jste pád na brankáře Sedláčka ve druhém utkání. Hodně se na vás zlobil, dokonce do vás pak lehce kopl bruslí. Viděl jste to pak ze záznamu?
Já ležel v klinči s jejich bekem, nadával mi, tak jsme si trochu povídali. A Sedláček přijel a strčil mě. Nic velkého, ale bylo to zbytečné. Nevím, proč to udělal, asi si myslel, že jsem na u něj padl schválně. Ale já prostě šel do branky. Byl tam puk a chci dát gól za každou cenu.
Od protihráčů si asi vyslechnete svoje...
To je na obě strany. Je to vyhrocené, oni nadávají na nás, my zase na ně. Miláček ve Zlíně asi nebudu a nejen tam. Ale stejně tak pár hráčů ze Zlína rozhodně není oblíbených u nás v Plzni. Tak to prostě je.
Jak vnímáte kritiku soupeřů, kteří vás obviňují ze simulování?
Tím se nezabývám. Sám vím, že to tak není. Kolikrát mě udivuje, co řeknou i kluci v televizi. Bývalí hráči, kteří hokej znají dobře. A pak u některých soubojů tvrdí, že něco šlo ustát. Přitom je to hloupost.
I ve finále teď Zlínští poukazují na to, že pádům přidáváte.
Samozřejmě že za rozhodčími budou jezdit zkoušet to. Jenže ti hráči taky dobře vědí, že když stojím před brankou, dostanu do zad pět ran zezadu za sebou a projde to. A pak jednou spadnu a hned jsem simulant? Já se snažím každý souboj ustát, ale pokaždé to prostě nejde.
No, povídejte to zlínskému kapitánovi Čajánkovi.
Vždyť on si to kolikrát dělá sám. Přestane se soustředit na hokej, rozhazuje rukama, věnuje se víc protihráčům a pořád jezdí za rozhodčím. Ale to je jeho věc.
Vadí vám tahle vaše pověst?
Já se tím nezabývám. Chci být prospěšný mančaftu, a pokud to tak je, ať si říká kdo chce co chce. Nefilmuju. Chodím prostě před branku, kde se to řeže a mydlí. Pak na vás jsou i fauly. Kdybych tam nebyl, tak obránci nemají co dělat. A odtamtud se rozhodují zápasy.
Po loňském příchodu do Plzně v minulé sezoně jste viditelně pookřál. Berete to jako vydařené angažmá?
Určitě. Je důležité mít důvěru od trenérů, od toho se vše odvíjí. A mám okolo sebe vynikající spoluhráče. Kovy a Stráča, to jsou dva excelentní centři. Když vás trenér dá do prvních dvou formací, máte díky nim zaručené, že za zápas budete mít dvě tři šance. A je jen na vás, jak s nimi naložíte.
Je pro vás finále s Plzní nejhezčím okamžikem kariéry?
Určitě. Je tady výborná parta. Klub vede Stráča, má to řád. A hraje se útočný hokej, který mi sedí. Mám z hokeje radost, na zimák se těším. V Budějovicích jsem tam poslední půlrok chodil úplně nešťastný. To už je pryč.
