Mladší z hokejových bratrů Martinců, rodilých Hradečáků, se po Sýkorovi do trenérské práce pustil s vizí, že tým povede k tomu, aby dal v zápase víc gólů než soupeř a jenom nečekal na to, že jich od něj dostane méně.
Trenér Růžička skončil v Hradci. Jednomyslně. Nahrazuje ho Martinec |
„Neřekl bych, že vstupuji do stejné řeky, mnoho věcí se za ten rok změnilo,“ říká sedmačtyřicetiletý kouč, jenž se k týmu vrací po roce, který strávil výhradně u mládeže. Jednak jako šéftrenér v hradeckém klubu, jednak jako jeden z asistentů u reprezentační osmnáctky.
V čem došlo ke změně oproti tomu, co bylo před třemi lety.
Mužstvo je naprosto odlišné, realizační tým trenérů je jiný. Jsou tady hráči, kteří tu byli i předtím, kteří budou vědět, co ode mě mohou čekat, ale pak je tu i spousta nových hráčů. Bude to jiná práce.
Zůstala alespoň vaše vize snažit se o útočný hokej, s níž jste do toho šel tehdy?
Stejně jako tehdy budeme chtít vyhrávat a hrát takový hokej, s kterým budeme úspěšní a který by bavil naše fanoušky a oni se rádi vraceli na stadion. Nejdůležitější bude dát vždy o jeden gól víc než soupeř.
Takže se v tomto směru u vás nic nemění i přesto, že ve vaší druhé sezoně u týmu tato taktika nevycházela tak jako v té první?
Věřím, že můžeme být úspěšní. Do sezony půjdeme s pokorou a respektem ke každému soupeři. Ale už od přípravy hráče připravujeme na to, že budeme chtít být hodně pracovité a bruslivé mužstvo, které bude mít svou tvář a které bude pro každého soupeře hodně nepříjemné. S kolegy trenéry máme na hokej podobný pohled a já jsem rád, že můžeme opět propojit herní playbook áčka s mládeží, a že se opět vrátíme k tomu, co jsme začali již před třemi lety.
Bylo pro vás těžké rozhodování, zda nabídku po roce od svého odchodu od mužstva přijmout?
Nebudu lhát, určitě jsem o tom hodně přemýšlel. Na druhou stranu jsem Hradečák, na klubu mi hodně záleží. Práce u mládeže mě baví a naplňuje a jedině úzké propojení mládeže s áčkem mi koncepčně dává smysl. Prvotním cílem mladých hokejistů by mělo být hrát za domácí klub, hrát za Mountfield HK. Důležité ale je, aby věděli, že když budou dobře pracovat, šanci jednou hrát za A tým mají a dostanou příležitost ji využít.
Někdejší hradecké trenérské duo Vladimír Růžička (vlevo) a Tomáš Martinec.
Vracíte se po roce, během kterého v kádru došlo k řadě změn. Jak moc jiný tým přebíráte oproti tomu, který jste před rokem opouštěl?
Je opravdu, řekl bych až výrazně, jiný, víc jak polovina hráčů se tu obměnila.
Nejzásadnější změna?
Odchod brankáře Marka Mazance, který se postupně vypracoval mezi nejlepší brankáře v extralize. Uvidíme, jestli se podaří tenhle post zacelit. Máme tu další dva kvalitní brankáře, ale až čas ukáže, jak se jim bude dařit.
Změní jeho odchod pohled na to, jak by se tým měl prezentovat?
Brankář je nejdůležitější článek týmu. Věřím ale, že ještě větší soudržností celého týmu se s jeho odchodem vypořádáme.
Brankářská hvězda se ale objevit může. Před lety jste byl u toho, když v Hradci vyšla ta Patrika Rybára, jenž se z trojky na začátku sezony vyšvihl v téměř nenahraditelnou oporu.
Souhlasím a věřím tomu, že se to může povést znovu. Patrik tu tehdy opravdu začínal jako trojka, chytal v Litoměřicích, což ale bylo i kvůli jeho zraněním, které ho na začátku angažmá u nás provázela. Naskočil do toho později a prosadil se. Snad se to povede i teď.
Hradec je hodně ambiciózní klub, jeho majitel se před sezonou většinou netají velkým cílem. Jaký jste dostal vy pro tu následující?
Zatím jsme se o konkrétním cíli nebavili. Jsme na začátku přípravy, ale už nyní je na těch příchodech vidět, že se klub chce především finančně stabilizovat. Žádné velké nákupy, nepřišly velké hvězdy. I přesto si myslím, že tým má svoji kvalitu.
Klub nyní bral především hráče ze zahraničí, proč?
Já jsem k týmu přišel až koncem března a v tu dobu je většina kvalitních českých hráčů na další sezonu už rozebrána. Aby se povedlo získat nějakou velkou domácí posilu, na to už moc možností nebylo. Proto jsem hrozně rád za Petra Kalinu, který musel čekat, zda Sparta neuplatní opci. Petr je pořád velmi talentovaný mladý hráč. Chtěli jsme přivést i další kvalitní české hráče, kteří by zapadli do našeho herního stylu hokeje, ale výběr a finanční možnosti nebyly dostatečné, proto jsme se rozhodli pro posily ze zahraničí.
Jak se těšíte na návrat do extraligy vy sám?
Těším se hodně. Jsem ctižádostivý, nerad prohrávám, ale myslím, že takoví jsme v realizačním týmu všichni. Věřím, že i hráči budou hladoví po úspěchu.
Zleva hradečtí útočníci Kelly Klíma, Jakub Sklenář a Vladimír Růžička mladší po vyřazení proti Liberci.
Jedním z vašich protivníků bude váš bratr Patrik, který bude od nové sezony působit jako asistent v týmu Českých Budějovic. Co říkáte této konfrontaci, v pozici trenérů první vzájemné?
Beru to jako fakt a bude to trochu zvláštní. Potkávali jsme se jako hráči, pak když já jsem trénoval, on dělal manažera ve Spartě, teď jsme proti sobě oba v pozici trenérů skutečně poprvé.
On v Českých Budějovicích, které hodně posilují...
To je pravda, nalákaly opravdu velká jména a staví velmi silný tým. Podle mě nebudou v nové sezoně za otloukánka, jakým byly v té minulé po postupu z první ligy.
Oba jste vyšli z Hradce Králové, ale po většinu hráčské kariéry jste nastupovali proti sobě. Jací jste byli rivalové?
Hodně velcí. Soutěžili jsme od dětství, každý chtěl vyhrát, všechno jsme hráli na krev, byli jsme schopní se porvat. Ani jeden z nás totiž neuměl prohrávat a to se přeneslo i do doby, kdy jsme proti sobě hráli, to asi bylo nejtěžší pro rodiče. Teď už je to jiné, samozřejmě výsledek můžeme i teď nějak ovlivnit, ale nejvíc ho ovlivňují hráči, od nás už v tom nejsou takové emoce.
Přesto budete znovu soupeři, jaké to podle vás bude?
Nedovedu si to zatím moc představit, ale o hokeji se bavíme hodně, máme na něj podobný náhled. Je pravda, že dosud jsme si předávali i hodně informací, což už teď platit asi moc nebude. Je mi divný, že v poslední době mi už brácha vůbec nic neříká. (smích)
Oba nastupujete do nového angažmá, vy jako hlavní kouč máte možnost vybíral si asistenty. Umíte si představit, že byste byli spolu na jedné střídačce?
I když naši rodiče asi moc ne, my jsme se o tom spolu bavili. Bohužel se to časově nesešlo, protože Patrik návrat z Koreje řešil mnohem dřív, než já jsem dostal nabídku Hradce, a tehdy se rozhodl pro Budějovice. Jinak bych mu tu nabídku rád dal.
