Na sklonku hráčské kariéry uvažoval, jaká má být jeho budoucnost. Do trénování se Tomáši Mickovi nechtělo, a tak zvolil alternativní možnost, jak setrvat u hokeje - stát se rozhodčím. „Ten může pískat třeba i do padesáti, zatímco jako hráči by mi zbývaly nějaké tři čtyři roky,“ popisuje, co ho vábilo na pruhovaném dresu.
Napadlo vás tehdy, že se do extraligy vrátíte jako arbitr?
Mě zpočátku ani nenapadlo, že bych mohl vůbec pískat. Jakmile mě ale pan Šindler (Vladimír Šindler, předseda komise rozhodčích) vybral do akademie společně s Kubou Šindelem, začal jsem věřit, že je šance na návrat. To, že se to povedlo takhle rychle, je zásluha naší pražské skupiny a vlastně i celého svazu. Podporovali nás v celé té spoustě zápasů. Kluk, který běžně začíná, si dá jeden až dva zápasy za týden, my jich měli dvakrát tolik. Hodně nás to posouvalo.
Vycházely vám rozhodcovské začátky hladce, nebo se objevila nějaká úsměvná příhoda?
Mám jednu historku, to když jsem pískal svůj úplně první zápas. Dali mi dres, píšťalku, řekli mi, ať si to jdu zkusit. Byl jsem na ledě a viděl před sebou opravdu velký faul. Říkám si: „Ty jo, to je ale faul!“ A napadlo mě: „Proč to ten rozhodčí nepíská?“ Chvíli trvalo, než mi došlo, že já jsem ten rozhodčí...
Měl jste nějaký zlozvyk, kterého jste se při pískání nedokázal dlouho zbavit?
Abych se přiznal, mám jeden pořád. Nemám údajně moc hezkou signalizaci...
Co to znamená? Držíte ruce nakřivo?
Říkají mi, že to není přesvědčivé. Že u toho nevypadám moc elegantně. Já to chci vždycky odsignalizovat co nejrychleji, protože vím, že jsou hráči naštvaní. Takže rychle ukážu, ať mažou na trestnou lavici, a máme to za sebou.
Ještě na nějakém nešvaru pracujete?
Jako hráč jsem trávil hodně času v předbrankovém prostoru, takže když tam teď vznikne nějaká mela, hned se jedu zapojit a řešit to. Přitom bych měl spíš poodjet dál a začít si psát čísla viníků.
Tomáš Micka strávil většinu hráčské kariéry v dresu pražské Slavie. Stejně tak vlastní mu byl i prostor před brankou soupeře.
Co pro vás znamená být zpět v extralize, byť v odlišnější roli, než jste býval zvyklý?
Těším se, ale zároveň vím, že ten tlak teď bude o něčem jiném. Když jako hráč na ledě uděláte chybu, máte kolem spoluhráče, kteří to za vás vezmou. Tady jsme ve čtyřech, každý má nějakou úlohu. Chyba je vidět víc než u hráče, v tomhle to bude náročné.
Také vás čekají zaplněné stadiony. Pro vás to bude znamenat i víc nadávek, nebo ne?
To jo, ale už mám něco za sebou. Sice na mě dřív řvala jen půlka stadionu a teď to bude možná celý, ale na to už jsem celkem zvyklý. Nemělo by mě to rozhodit.
Jste připravený na větší tlak, který vás v extralize čeká?
Myslím si, že jo. Už jsem v té lize byl, něčím jsem si tam prošel. Člověk chyby nechce dělat, nebo je aspoň nedělá naschvál, přesto je pravděpodobné, že nějaká menší chybka přijde. Pískáme přece jen nejrychlejší kolektivní hru na světě. Spíš jde o to se z toho ponaučit a snažit se těch chyb dělat co nejméně.
Vás jako flegmatika asi nějaké drobnosti jen tak nerozhodí.
Neměly by. Ale je to dost i o zkušenostech. Například v nižších ligách jsem tak trochu obdivoval, když přijel osmnáctiletý kluk, moc toho neměl odpískáno, a chtěl dávat desítky nějakému mazákovi. Tomu se to nelíbilo a vylil si na něm vztek. Ale tím, jak si člověk něčím prošel, tak vás někteří lidé hned respektují, takže to snad bude dobré.
Hribik jde pískat KHL, do extraligy míří bývalí hokejisté Micka a Šindel |
Jste veselá povaha. Platí to i na ledě, nebo tam nasazujete vážnou masku?
Snažím se být pozitivní pořád. S hráči se snažím komunikovat, vážnou masku ani moc nasazovat neumím, i když i to je někdy potřeba. Beru ale věci na ledě s určitým nadhledem.
Mají hráči v Česku k rozhodčím dostatečný respekt?
Ale jo... Nějaký respekt tam je. Pravda, někdy by ho mohli mít víc, ale to bývá ovlivněno nějakou aurou, kterou kolem sebe ten daný rozhodčí má. K některým rozhodčím si někdo dovolí víc, k jiným zase míň.
Nebojíte se, že s vaší vstřícnou povahou za vámi budou hráči o to víc jezdit a mluvit vám do toho?
Také jsem slyšel, abych se toho snažil vyvarovat, takže to chci omezit. Aby se pak z toho místo hokeje nestal diskusní kroužek. Méně komunikace je v některých případech prospěšnější.
