Takže hlavní je týmové pojetí hry?
Určitě. Pokud mužstvo pustí soupeře v první třetině do vyložených šancí, brankář může jednu dvě chytit, ale ne třeba pět. V minulých zápasech se nám dařilo nepouštět soupeře do tlaku.V sobotu proti Vítkovicím jsme sice v posledních pěti minutách polevili, jako by se nám už nemohlo nic stát, ale já jsem tam od toho, abych něco chytil.
Co se stalo, že se po debaklu 1:6 v Litvínově minulou neděli Liberec takhle zvedl?
Po Vánocích jsme nehráli dobře. Vyvrcholilo to právě zápasem v Litvínově. To bylo jedno z našich nejhorších utkání vůbec, druhá třetina byla úplně katastrofální. Po zápase byl trochu řev, museli jsme si to vyříkat. V Plzni už jsme pak zase vystupovali jako tým, ne jako jednotlivci.
Nemotivovala vás k posledním výborným výkonům i skutečnost, že Liberec vábí z NHL Milana Hniličku?
(smích) Potkal jsem ho před odjezdem na zápas s Plzní. Četl jsem v novinách, že se chce vrátit a nerad by chodil někam daleko od Kladna. Bylo mi jasné, že asi bude jednat s Libercem. Takový je život. Jestli se klub s ním domluvil, nebo ne, to nevím. Nepřemýšlím o tom, jestli sem někdo přijde, nebo ne. Chci postoupit s mužstvem do play-off.
S play-off to začíná vypadat hodně nadějně.
V každém zápase se teď musíme snažit stoprocentně bodovat. Posunuli jsme se blízko k osmičce a naopak vzdálili od posledního místa. Navíc máme výborné rozlosování, se soupeři okolo nás hrajeme doma, což by měla být výhoda.
Co vy a Pavel Falta? Trenéři vás celkem pravidelně v brance střídají. Jak to snášíte?
Známe se dlouhé roky. Když jsem chytal v Jihlavě, Pavel tam začínal. Znám se i s jeho rodiči. Když se mi nedaří, on je tady od toho, aby mě nahradil. Je mezi námi určitá rivalita, ale to je naprosto v pořádku. Problémy nemáme.
