Tento moment jako by symbolizoval souboje obou mužstev v posledních letech. Zlín na Spartu zkrátka neumí. Ač se snaží sebevíc.
"Škoda pro nás, že jsem tu šanci neproměnil. Zápas se mohl vyvíjet třeba úplně jinak," poznamenal hostující centr.
Jak to, že ve stoprocentní příležitosti Leška selhal?
"Byla přede mnou prázdná brána a Duba tam prostě stačil dát lapačku. V tu chvíli ji mohl položit na zem, nebo máchnout do prostoru. Já jsem měl puk trošku před sebou, po ledě bych gól nedal, tak jsem do puku dloubl a trefil jsem mu přímo lapačku."
Zlín celé utkání dřel, jeho snahu nezlomily jej ani tři inkasované branky. Gólů se ale nemohl dočkat. Nepříjmená série trvala dlouhých 290 minut. Teprve potom se trefil Kašpařík. A i když čtyřiadvacet vteřin před koncem dokázal ještě snížit Loučka, na konečném výsledku se nic nezměnilo.
"Prohráváme 0:2 na zápasy. Musíme se nachystat na domácí zápas a tam to zlomit," pravil Leška.
Jakým způsobem lze ještě zlomit nepříjemný vývoj série?
"Musíme být důraznější v brankovišti i v útočném pásmu. A hlavně musíme dát nějaké góly, třeba tečované nebo z dorážky. Pak se do toho dostaneme," vykládal zlínský útočník. "To samé i v přesilovkách. Puky před gólmana chodí, ale nedokážeme je dotlačit za brankovou čáru."
