Měl chybět jen pár týdnů, nakonec se zranění hokejového útočníka Martina Ručinského protáhlo na měsíce. Po dvou operacích ramena je ale konečně v pořádku a chce pomoct Litvínovu i v příští extraligové sezoně.
„Začátkem srpna to zkusím na ledě. Vypadá to dobře, snad bude rameno držet,“ věří Ručinský.
Věříte, že odehrajete extraligovou sezonu?
Doufám v to. Absolvoval jsem všechny operace a rehabilitace, co jsem měl. Cvičím a zatím to vypadá dobře.
Co všechno jste podstoupil?
Byl jsem na dvou operacích. Na jedné tady v Česku, ta bohužel nedopadla dobře. Pak jsem musel odletět do Ameriky na druhou, tam se to snad dalo dohromady. Ale dokud si to nezkusím na ledě, tak to asi nezjistím.
Z původních pár týdnů se vaše absence pořádně protáhla.
Diagnóza byla jiná, ale pak se ukázalo, že rameno bylo celé potrhané, a muselo se spravit.
Je to chuť do hokeje, co vás žene do boje s vleklým zraněním?
I kdybych hokej nehrál, rameno by se dohromady muselo dát, protože by mi to vadilo i v normálním životě. Ale samozřejmě chuť do hokeje mám, chci ještě hrát.
Komplikovalo vám nějak zranění přípravu?
Nemohl jsem dělat určité věci, které dělám běžně, třeba v posilovně. Ale to se už taky dává dohromady, jsem schopný dělat aspoň 75 procent toho, co dřív.
Nepůjdete na led s obavami, že by se zranění mohlo obnovit?
To nejde. Už jsem taková zranění prodělal, vím, co to obnáší. Jde jen o prvních pár momentů.
Když to nepůjde, dáte si pauzu a zkusíte to později?
Šance, že to nepůjde, samozřejmě existuje. Ale věřím, že to půjde. Jestli to bude trvat ještě měsíc či dva, to nevím.
Odjedete už s týmem na soustředění do Švýcarska?
To nevím, zatím jsem se o tom s trenérem nebavil. Zkusím to začátkem srpna, pak se uvidí.
Měl jste vůbec dovolenou, nebo jste se věnoval jen rehabilitaci?
Udělal jsem si dovolenou hned po sezoně. Od té doby jen trénuju a rehabilituju.
Na co podle vás má obměněný litvínovský kádr?
To nevím, na prognózy moc nejsem. Ukáže se až na ledě.
Vy jste se zranil dřív, než mužstvo převzal kouč Kýhos. Co si o něm myslíte?
Vláďu znám už dlouho, chvilku jsem pod ním hrál, když jsem se v NHL dohadoval o smlouvě. Je to výborný trenér, dokázal to už na několika místech.
V Litvínově skončil kapitán Roman Vopat. Jak moc vám bude chybět?
Hodně. Byl to tahoun a hráč, který je pro každé mužstvo strašně důležitý. Velká ztráta pro nás. Ale musíme všichni respektovat, že má rodinu a žije v Americe. Všechny nás samozřejmě mrzí, že skončil, ale musíme si poradit bez něj.
Vezmete si po něm kapitánské céčko?
Tohle absolutně neřeším, není to ani na mně. Dole v kabině je plno hráčů, co to céčko mohou mít. Neřeším to, nezakládám si na tom. Můj hokej se nezmění, jestli budu kapitán, nebo ne.
A převezmete po Vopatovi vůdcovskou roli?
Když něco budu chtít klukům říct, tak to udělám i bez céčka.
