Jen pár dnů po prohlášení Petra Šidlíka, že si vlastně koupil sám sebe, se na stránkách Jihlavy objevilo stanovisko, v němž vedení prvoligové Dukly odmítá, že by ze strany čtyřiadvacetiletého obránce dorazily na účet klubu jakékoliv peníze.
„Je to tak, pan Ščerban (šéf jihlavského klubu - pozn. red.) říkal pravdu. Ale já taky,“ zareagoval rodák z Pelhřimova, který v letošní sezoně nastupuje v barvách extraligových Vítkovic.
Dobře, jak to tedy celé bylo?
Měl jsem v Jihlavě platnou smlouvu ještě na rok, ale pokračovat jsem tam už nechtěl. Jenže pan Ščerban trval na tom, že pokud chci někam jít, tak se musím vykoupit. A jelikož jsem byl pod smlouvou, mohl si říct i částku. Byla tam nějaká tabulková cena, která byla nižší, tak si přidal. Na to má ale samozřejmě právo. No a já pak zaplatil a odešel.
Jenže klub tvrdí, že mu od vás žádné peníze nedorazily?
On taky nechtěl peníze ode mě, protože v České republice nemůžete jako fyzická osoba vlastnit práva. Takže to bylo tak, že já se vykoupil, ale peníze převedly Vítkovice. Jestli je Dukla dostala, nebo ne, do toho nevidím. Každopádně si myslím, že ze strany Vítkovic tam žádné průtahy určitě nebudou.
Jinými slovy, vy jste předal peníze Vítkovicím a ty je následně měly poslat Jihlavě?
Ano, takhle to pan Ščerban chtěl, aby to bylo co nejrychleji. A já vyhověl všem jeho žádostem, které si nadiktoval.
Dá se tedy říct, že v otázce zaplacení máte čisté svědomí?
Jasně. Navíc to mám podložené i papírově. Týmy právníků se nad tím scházely nějakých čtrnáct dnů. Celé to není jednoduchá záležitost, nicméně já jsem s tím v pohodě.
Četla jsem, že jste si mohl vybrat, jestli si za ty peníze pořídíte byt, nebo se vyplatíte z Dukly. Takže asi nešlo o malou částku. Když to trochu zlehčím, máte se teď o něco víc radši, když víte, jaká je vaše cena?
(směje se) Ne, takhle na to nekoukám. Prostě taková situace nastala a já ji vyřešil. Podle mě bude podobných případů u nás v budoucnu jen přibývat. Víte, já to nemám nikomu za zlé, protože každý manažer klubu kouká, kde by ušetřil. Takže pak raději vezme cizince, který stojí míň, než aby dával raketu za hráče, když neví, co se s ním může stát. Vy ho zaplatíte, on se zraní a co potom?
Vy už jste si nedovedl představit, že budete v Jihlavě pokračovat dál?
Ne, nechtěl jsem tam být, necítil jsem se už v Jihlavě dobře. A navíc jsem necítil ani to, že by Dukla o mě měla nějak extra velký zájem. Naštěstí to nakonec dopadlo takhle.
Jasně, ale opravdu vám to stálo za tu sumu?
Je pravda, že peníze jsou to pro mě veliký. Taky jsem si samozřejmě říkal, že se můžu zranit a všechny v tu chvíli přijdou do koše. Přesto, když se na to podívám zpětně, jsem hrozně rád, že jsem to udělal. A taky za to, že moje přítelkyně i rodina stály za mnou.
Jste teď na sebe víc opatrný?
(směje se) Ne, tím se nesvazuju, to bych nemohl hrát, táhlo by mě to dolů. Prostě takhle jsem se rozhodl, takhle jsou karty rozdané.
Zatím jsme ještě neprobrali to, proč už jste se v Jihlavě necítil dobře. Dalo by se říct, že jste třeba toužil po změně, protože pokud se nepletu, celou dobu, co jste v Jihlavě patřil do A-týmu, jste hrál pod trenérem Petrem Vlkem...
To je přesný. Jak říkáte, od šestnácti let, kdy jsem do áčka přišel, a pak i po návratu z Kanady, bylo všechno stejný. I teď, kdybych se do Jihlavy vrátil, bude to tak znovu. Takže ano, potřeboval jsem změnu.
Ve Vítkovicích jste pookřál?
Hokejově jsem se zvedl. Vlastně jsem se svým způsobem vrátil do juniorky, kde jsem se poprvé setkal s tím, že se probírala videa a všechny tyhle věci. Já si ve Vítkovicích nemám na co stěžovat.
Skutečně nenajdete ani jednu negativní věc?
Jo, vlastně jednu ano. To, že cestujeme hrozně daleko. Ovšem i to se dá zvládnout.
Na dlouhé štreky ale musíte být ze zámoří zvyklý, nebo ne?
Jasně, ale tam se to řešilo tripama. Kdežto tady jedeme třeba v pátek do Chomutova, v neděli do Třince a pak další pátek zase do Varů. Ale jak říkám, to je opravdu to jediný, co mi může trochu vadit.
Loni jste hrál s Jihlavou také extraligu, i když ono je jiné pohybovat se s týmem u dna tabulky, nebo někde v horních patrech. Mám pravdu?
Přesně, to je moc příjemná změna. Hned je jiná nálada, skoro bych řekl pohoda. (usmívá se) Ale jinak letošní tabulka je extrémně vyrovnaná, nedá se ani na chvilku oddychnout.
A co město? Ostrava byla vždycky považována za neútulné město plné průmyslu a hutí...
Přesně to mi všichni říkali, jenže ono se to dost změnilo. Průmysl tady skoro umřel, spíš je z Ostravy business město, které se vyrovnává Praze a Brnu. Znovu musím zopakovat, že jsem tady nadmíru spokojený.
Už se učíte ostravsky, abyste lépe zapadl?
(směje se) Spíš už mi ta jejich řeč tolik nedrásá uši. Neučím se ji, ale zvykám si.
Do Jihlavy už vůbec nejezdíte?
Ne, nemám proč. Ačkoliv se to všude píše, tak já nepocházím z Jihlavy, tudíž jezdím jen domů za Pelhřimov. Vlastně už to jsou skoro střední Čechy. Ale jen málokdy, není moc času.
Rodiče si vás tedy moc neužijí...
Moc ne, ale potkáváme se třeba na hokeji. Ségra studuje v Plzni, tak když tam hrajeme, naši vyrazí a potkáme se všichni na stadionu. Nebo třeba na jiných hezkých zápasech, jako například s Brnem. Nebo vyrazí do Prahy.
Když se ještě vrátím k Jihlavě, to je spíš taková větší vesnice, kde se všichni znají. I z tohoto pohledu vám třeba podstatně větší Ostrava teď vyhovuje?
Není tajemstvím, že tady vás někteří fanoušci hodně propírali...
I v Ostravě mě lidi poznávají, ale je to jiné. Mám víc soukromí. V Jihlavě, jak jste říkala, někteří lidé občas neznají hranice. A pak o vás kolují různé fámy a pomluvy.
Petr Šidlík v dresu reprezentační dvacítky.
Řešily se některé i v klubu?
Byly aféry, že mě někdo viděl, když jsem šel na večeři, a už jsem tam pak vyváděl bůhvíco. I v klubu se to pak řešilo. Zpětně to nevnímám tak, že bych byl naštvaný, spíš mě to mrzelo. Ti fanoušci si neuvědomují, že jsme taky jenom lidi. Naštěstí lepších fanoušků je víc.
Říkal jste, že nemáte důvod jezdit do Jihlavy, ale určitě jste tam měl mezi spoluhráči nějaké kamarády. Ani kvůli nim?
S někým si píšu, ale to jsou kluci, kterých během všech svých působení potkáte spousty. Jenže pak odejdete a už to není takové. Každý má svoji cestu, své zájmy.
Jak byste tedy svůj odchod z Dukly popsal? Bylo to v dobrém, nebo ve zlém?
Roky tam nebyly špatné, tedy některé. Ale to je stejné jako v životě, taky jste chvíli nahoře a pak zase dole. Prostě jsem odešel a není to rozhodně tak, že bych chtěl někoho špinit. To nemám zapotřebí.
Pomalu končí rok 2018, jaký byl z vašeho pohledu?
Tak nějak začal tím, že se sestoupilo, což bylo pochopitelně špatné. No a pak nastalo období dlouhého řešení, co bude, kam odejdu, kde budu. Ale teď už to má zase stoupající tendenci, jsem šťastný. Takže jsem šel vlastně zezdola nahoru.
