Teď musí s týmem Dynama mrzutou ztrátu dohnat jinde; už v pátek od 17.30 Pardubice hrají v Jihlavě, která je stále v čele soutěže o extraligovou příslušnost.
„Mohli jsme se posunout o krok dál, a místo toho jsme zamrzli na místě,“ zlobil se 37letý zadák. „S Budějovicemi prohrajeme oba domácí zápasy... Není to dobré, ale život jde dál. Pořád je to vyrovnané, jenom o bod. Pokračujeme,“ řekl Čáslava odhodlaně.
Nakolik vás nalomily dva góly inkasované během 16 vteřin hned na začátku třetí třetiny, jimiž Budějovice odskočily na 3:1?
Nebylo to příjemné, ale celá třetina byla před námi. Hrajeme s první ligou, měli bychom jim dát pět gólů a být v klidu. Ale každý zápas se taháme o gól. A teď ještě přijdeme na led a necháme si dva dát... To jsou nezodpovědnost a naše chyby. Hlavně jsme na ně měli nastoupit. To si všechno říkáme, ale přišly naše minely, možná strach, nevím. Hrajeme doma a toho prostředí nevyužijeme. Předtím jsme udělali dva dobré zápasy, máme být nakopnutí. Jestli jsme pos... Fakt už nevím. Nic. Jdeme dál, nic není ztraceného, máme to ve svých rukou. Je to určitě lepší, než to bylo před třemi zápasy.
Vaše dvě branky znovu padly v přesilovkách. Proč to nejde také při hře pět na pět?
Asi nejsme dost důrazní. Jsme sami před bránou a jenom to tam nějak šťouchneme, než abychom to dorazili i s brankářem. Celá hra pět na pět není dobrá. Nevytváříme si šance, čekáme jenom na přesilovky, s tím, že to tam „flákne“ Sýkora. To prostě nejde. Zodpovědnost na sebe musejí vzít i jiní hráči a trošku té první přesilovkové lajně pomoct ušetřit síly tím, že dají taky gól.
Od půlky zápasu jste však Budějovice přehrávali, byli jste rychlejší, důraznější v soubojích. Soupeř se už v podstatě jenom bránil.
A 1:3 jsme prohrávali, tak k čemu nám to bylo. Hrajeme po rozích, ale musíme jít do brány. Tam nám důraz chybí, to je náš největší problém. Do rohů jde strašně moc puků, ztrácíme tím energii. Takhle už se hokej nehraje. Musíme to dělat tak, jak předvádí Rolas (kapitán Tomáš Rolinek). Ukazuje to celou sezonu, nechá si tam dát do huby. Nemůžeme čekat, že si to tam soupeři sami hodí.
Bude na vás při extrémní vyrovnanosti tabulky baráže stoupat tlak?
Já myslím, že jsme ho ze sebe těmi dvěma vítězstvími trochu sejmuli, uklidnili jsme se. Je to sport; když se budeme nervovat, bude to akorát horší. Náš největší nepřítel je strach. Ale co se tady budeme bát? Když se od toho oprostíme, budeme hrát to, co máme. A pak věřím, že uspějeme.
Čekáte, že by se o účastnících extraligy pro příští sezonu mohlo rozhodovat až v posledním kole baráže?
Bude to vyrovnané až do konce. Vidíte, že je to po sedmi zápasech o bod.
Myslíte, že je baráž pro prvoligové mančafty jednodušší než pro vás, kteří musíte extraligu zachraňovat?
Je tam asi výhoda té psychiky, že oni „nemusejí“, a my ano. Ale jsme všichni profesionálové a s tímhle musíme počítat, být na tlak zvyklí. Nemůžeme se z toho podělat. To jinak ani nemusíme hrát.
