„Měl jsem myšlenky, že už si extraligu nezahraju. Ale dal jsem tomu ještě čas a naštěstí to vyšlo,“ říká Ferenc, který debutoval v nejvyšší soutěži v 27 letech. „Měl jsem výhodu, že play-out bylo rozhodnuté. Zápasy nebyly úplně na sto procent, očuchal jsme si to v lehčích utkáních. To mi dodalo sebevědomí do další sezony.“
Suchou přípravu přitom strávil v mateřském Přerovu, přípravné zápasy dělil mezi oba kluby a třeba na Zubr Cupu nastoupil za oba dva.
„Taková byla domluva. Že se přijdeme ukázat na led v červenci a pak se vrátíme do Přerova. Byl jsem příjemně překvapený, že mě zavolali zpátky. Chci se tady držet zuby nehty,“ nehodlá pustit šanci, s kterou už ani moc nepočítal. Doteď odehrál všech jedenáct extraligových střetnutí a s průměrem 21 minut a 5 vteřin na ledě je třetím nejvytěžovanějším hráčem Zlína.
„Přál jsem si to, ale nevím, jestli se to dalo čekat. V prvním kole se nešťastně zranil Keson (Nosek). Stejně jako on jsem pravák, možná i proto si mě nechali,“ přemítá Ferenc, který nastupuje ve dvojici s lotyšským reprezentačním bekem Freibergsem.
„Hraje se mi s ním skvěle. Domluvíme se, Ralf výborně čte hru. Rád si zaútočí, chvilku to vzadu podržím. A když můžu, také podpořím útok. Trenéři to po nás vyžadují.“
Když poskočil mezi českou elitu, musel změnit styl hry. „První liga je více o bruslení, nahoru dolů. Tady si hráči počkají, jsou zkušenější. Když na ně vyletíte, tak vás jednodušeji přehrají.“
S aklimatizací v extraligové kabině neměl potíže. Stejnou cestou z Přerova do Zlína šli také David Štastný nebo Michal Popelka.
„Spoustu kluků jsem znal. To vám situaci hodně ulehčí, nemusíte se seznamovat. Spoluhráči vám trošku věří. Zapadnete do kolektivu rychleji, když se máte o koho opřít ze začátku,“ pochvaluje si Ferenc, který zkoušel hokejové štěstí také v Polsku a předtím ve Finsku, kam odjel na studijní výměnný pobyt. „Do Finska jsem přijel s báglem na zádech a přišel se zeptat, jestli si můžu zahrát. Podívali se a řekli, že můžu. V Polsku jsme vyhráli tamní pohár, pak jsem to zkoušel v extralize v Plzni.“
Klaplo to až ve Zlíně, kde je s rovnými dvěma metry nejvyšším hráčem mužstva. „Jsem vysoký, ochrana spoluhráčů se ode mě očekává. S tím nemám problém, zatím se ale nic vážného nesemlelo,“ líčí Ferenc, který se sice narodil ve slovenské Levoči, odmala ale žije na Moravě.
Přestože je díky svým fyzickým proporcím na ledě nepřehlédnutelný, trestné lavici se vyhýbá. Během jedenácti zápasů byl vyloučený jen třikrát, na obránce slušná vizitka.
„Nehraju tak do těla jako v minulých sezonách. Nedostávám se tolik do kontaktu s útočníky, rozhodčí nemají důvod pískat,“ vysvětluje Ferenc.
Sedmnáctý zápas v extralize si připíše dnes v Chomutově, kde se Berani pokusí potvrdit vzestup z posledních týdnů. „Musíme sbírat body, protože na konci budou potřeba,“ ví Ferenc a doufá, že na vyvrcholení sezony zůstane ve Zlíně.
Zatím působí v extralize v rámci střídavých startů.
