„Je to neuvěřitelné. To se snad ani nedá popsat, jak jsem šťastný,“ radoval se Filip Pavlík, který stejně jako Martynek na Třinecku stále žije a má rodinu.
„Všichni naši blízcí na stadionu byli a samozřejmě nám věřili a teď jsou stejně šťastni jako my,“ povídal Pavlík.
Zato celý Třinec je pořádně zklamaný. „Tak to je, zdejší fanoušci nás teď možná nenávidí, ale je to sport,“ pokrčil rameny Pavlík.
Rostislav Martynek přiznal, že pro něho je to zadostiučinění. „Všichni mi předhazovali, že jsem z Třince odešel a on pak získal titul,“ přiznal útočník, který opustil Oceláře před jejich mistrovskou sezonou 2010 až 2011.
Dodal, že rozhodně neodcházel ve zlém. „Ale teď už mám odpověď, když mi to někdo bude připomínat. Tato sezona byla neskutečná. Jsem dojatý.“
Filip Pavlík zápas dohrával, byť ho ve 28. minutě odražený puk po dělovce Milana Doudery zasáhl do obličeje.
„Naštěstí mě trefil jen tak, že mě to rozpáralo. Hlava se mi nemotala, tak jsem si to nechal sešít a šel zpátky na led. Takový zápas ani nejde nedohrát. To bych si nikdy neodpustil,“ prohlásil.
Dodal však, že by neodstoupil ani z jiného střetnutí. „Nejsem typ, který by odešel ze zápasu, protože ho něco trefí.“
Litvínovský trenér Radim Rulík se usmíval a k Pavlíkovi prohodil: „Ty tady teď budeš jezdit s chutí na pivo, co?“
Pavlík: „Normálně tady budu jezdit v dresu.“ Rulík: „Co jsem ti říkal?“ Pavlík: „Že sedmý zápas je váš...“ Rulík: „Co jsem ti říkal? Věř mi!“ Pavlík: „Já vám věřím furt!“ A oba se zase smějí.
Třinečtí odchovanci po čtvrtečním utkání nezůstávali doma. S celým týmem se vraceli do Litvínova, kde na ně čekali další fanoušci.
„Oslavy budou obrovské, protože to je první titul v historii klubu,“ předvídal Pavlík. „Po nějakých dnech ale s Rosťou pojedeme zase zpátky.“
