„Sám nemám tolik střel, kolik bych si představoval, zrovna ve středu jsem se na to díval. Minulý rok to bylo úplně jiné, teď se nedostávám do tolika příležitostí. Ale je jen na mně, abych to změnil. Kolikrát můžu vystřelit a vymýšlím,“ říká 34letý Slovák, který v pátek od 18 hodin s Dynamem nastoupí na ledě šesté Olomouce a poté v neděli od 17 hodin doma proti Vítkovicím.
Derby jste sice 1:2 prohráli, ale úplně bez šancí na body jste nebyli. O co z něj se dá v Olomouci opřít?
Možnost získat v derby body jsme skutečně měli, ale na druhou stranu si myslím, že ten výsledek byl spravedlivý. Hradec disponuje čtyřmi výbornými, vyrovnanými lajnami - a my tak široký kádr nemáme. Na to jsme asi trošku doplatili. Potom jsme hráli dokonce už jen na dvě a půl lajny, to nám sebralo strašně moc sil. V závěru už jsme neměli energii na to, vyrovnat nebo výsledek zvrátit. A o co se opřít? O větší bojovnost, kterou jsme proti Hradci a předtím v Litvínově předvedli. Protože první dva zápasy sezony (v Mladé Boleslavi a doma s Karlovými Vary) byly z toho pohledu špatné. Ale stále tam je na čem pracovat.
O tom, že hrajete celý zápas jen na tři pětky, respektive po zranění Denise Kindla v ještě menším počtu, hovořil už po derby Radoslav Tybor. Dostane tedy v Olomouci čtvrtá lajna větší prostor, aby byla zátěž pro zbytek týmu menší?
Úděl čtvrté lajny je udělat na ledě vítr a sebrat sílu soupeři. A ty první tři si pak mohou odpočinout a nadechovat se k útoku. Tahat to na tři a dvě a půl lajny půlku zápasu, to jednoduše nejde. Ale jestli se to nějak změní, to je otázka na trenéry. Na nás hráčích je, abychom se na zápas v Olomouci připravili co nejlépe a jeli tam pro nějaké body.
Nastoupí Denis Kindl na Hané opět ve vašem útoku s Janem Mandátem, nebo mu to zdravotní stav nedovolí?
Podle mě hrát nebude, protože poslední dva tréninky neabsolvoval. Ale nechci mluvit za něj. Na ledě jsme teď byli s Ondrou Machalou.
Zatím se vám vůbec nedaří přesilovky, máte v nich bilanci 1/14. Jak zamezit ztrátám puků, po nichž se pro ně musíte vracet do vlastní obranné třetiny, místo abyste sami útočili?
Přesilovky nám vážně nejdou - střelecky ani herně. Nevytvoříme si v nich souvislý tlak. Často se stane, že jeden hráč ze speciální formace udělá zničehonic něco úplně jiného, než na čem jsme dohodnutí. Taky ovšem kolikrát jdeme na přesilovku hodně unavení, protože máme za sebou spoustu vlastních oslabení... Hrají to ti samí hráči a často jsou v laktátu, takže to není jednoduché.
Lze tedy říct, že se spíš snažíte odbourat stávající nedostatky, než že byste třeba proházeli složení formací a cvičili pro početní výhody nějaké nové signály?
Těch signálů zase tolik nemáme, nejhorší je, že nejsme schopni předvést ani ty dva, co máme domluvené. Pak jsme z toho frustrovaní. Každý z nás hráčů, který na přesilovky chodí, si musí sáhnout do svědomí, jestli pro to dělá všechno. Když to tak bude a v přesilovkách se nám pořád nebude dařit, můžeme hledat příčinu jinde.
Koncovka vázne i při hře pět na pět, Dynamo zkrátka góly nedává. Vy jste naturelem střelec, který mívá v zápasech i hodně pokusů. Jak pomoci tomu, aby se produktivita zvedla?
Je pravda, že musíme pálit víc, protože střel máme v každém zápase málo. A málo je i černé práce před brankou: clonění, tečování, dorážek... I tohle dělá mužstvo mužstvem. Jsou to detaily, které mohou rozhodnout zápas.
Mohl by ke střeleckému probuzení přispět Švéd Johan Harju, který nedávno Dynamo posílil?
Je třeba mu dát čas. Je tu tři zápasy, hrál ve dvou různých lajnách... Vím, jaké to je, když přijdete do nového klubu - není snadné se hned adaptovat. Má trochu jiné myšlení, severskou mentalitu. Oni jsou takoví klidnější. Ale má velmi dobrou střelu, když se v něm probudí nějaký „ďábel“, může dávat góly klidně každý zápas.
Ta povaha je možná výhodou, ne? Když mu to chvíli „nelepí“, tolik se tím nemusí stresovat.
Určitě. Na rozdíl ode mě, který jsem horkokrevný. Jsme takové protipóly. Ale mužstvo nemůže být jednotvárné, potřebuje i kliďase a flegmatiky, takové „salámisty“, jako je on.
Bavíme se o gólech, ale zrovna v Olomouci se asi nějaká větší úroda moc čekat nedá, že?
Proč by ne? My zkrátka musíme něco změnit, nemůžeme dávat jeden dva góly za zápas a počítat s tím, že budeme vyhrávat. To se může stát jednou jako v Litvínově, ale pak dalších pět šest zápasů těžko. Musíme se pokoušet o takové ty obyčejné střely, které někdy vypadají zbytečně, ale je to často lepší než puk nahozený do rohu. Může se to odrazit před bránu, kde to dorazíme. Je taky potřeba hrát dobře dozadu a důsledně před vlastní brankou. Protože oni se tam pořád tlačí a jsou silní na puku. Musíme je držet na distanc, aby ten gól nedali.
