Jak je možné, že tým přestane hrát?
To kdybych věděl... Ale ne že bychom úplně přestali hrát. Jenže během dvou minut dostaneme tak blbě dva góly. Jeden zpoza obránce a druhý po jejich krásné akci, když to tak vezmu. To trochu sráží do kolen.
Ty góly padly během 79 vteřin.
Chybovali jsme a soupeř to hned potrestal. Je sice hezké, že jsme drželi puk, ale netlačíme se moc do brány.
Z minulých čtyř zápasů jste ve třech dali jen jeden gól.
Na náš útočný tým to je určitě málo. Říkáme si, že musíme chodit víc do brány, víc střílet.
Hodně třineckých ran šlo tentokrát mimo branku. Proč?
Hm. Oni dobře blokovali, tak spoustu puků zastavili, anebo ty střely chodily trochu vedle. No musíme se snažit pořád střílet, něco tam musí padnout. Je jasné, že čím víc střel, tím víc gólů.
Jak těžko jsou dvě prohry 1:2 pro vaši psychiku, navíc když potřebujete každý bod, abyste se udrželi v desítce?
Takové ty prohry o gól nejsou nejlepší na hlavu, ale třeba už taky vyhrajeme jedna nula nebo dva jedna a obrátí se to v náš prospěch.
Hned po utkání byli ve vaší kabině šéfové klubu. Co jste s nimi řešili?
To je interní věc, to prozrazovat nebudu.
Už v úterý předehráváte duel 36. kola extraligy v Praze se Spartou. Jak těžké bude se vzpamatovat?
Už teď po utkání jsme si něco řekli. Víme, že se musíme soustředit na další zápas.
