"Bude to ten pravý lídr kabiny a kapitán. Může nás postrčit do finále extraligy.“ Tyto a podobné věty zněly vloni v létě z hokejového Liberce na Modrého adresu. Očekávání při jeho příchodu byla obrovská. Skutečnost je nepotvrdila.
Prožíval jste ve své kariéře těžší chvíle?
Těžko říct, ale tahle sezona je poslední, a proto bolí nejvíc. Je to hrozný, ten pocit se ani nedá popsat slovy. Čím je člověk starší, tím větší cítí zodpovědnost za neúspěchy týmu. Když jsem byl mladší, dalo se to rychle setřást. Teď to hodně bolí a bude trvat, než se to zahojí.
Přemýšlel jste už o své budoucnosti?
Ano. A je toho na přemýšlení opravdu hodně.
jaroslav modrýHokejový obránce, nar. 27. února 1971. |
Dneska ne... Nevím. Těžko říct. Ale nechtěl bych končit posledním prohraným zápasem v předkole play-off s Vítkovicemi.
V tom utkání jste nešťastně vyhodil puk na střídačku, šel jste na trestnou lavici a soupeř vstřelil rozhodující gól. Co vám v tu chvíli běželo hlavou?
Schválně jsem to neudělal, to bych byl smyslů zbavený. Ale hokej je přece hra chyb, kdyby se oslabení ubránilo, dal se gól a vyhrálo se v prodloužení, tak se v tom nikdo šťourat nebude. Holt jsme ale gól dostali a pohřbili jsme zápas. Bylo deset minut do konce, všichni seděli zkoprnělí a řekli: On vyhodil puk, teď už nemusíme hrát, svedeme to na něj a je klid.
Takže tým nehrál naplno až do konce?
Když se pracuje šedesát minut a věří se v úspěch, tak se to otočí. Podívejte na Plzeň. Vedli jsme nad ní doma 4:2, šli do poslední třetiny a místo, abychom se nastartovali pro zbytek sezony, lehkovážně jsme o ten zápas přišli a od té doby jsme jeli po klouzačce dolů, hezky po prdeli tam, kam patříme a kde jsme teď. To jsou maličkosti, které se v sezoně přehoupnou tam nebo tam. Plzeň je teď v play-off, kdežto my jsme si zabalili věci a teď se tu plácáme do ramenou: Jo, je to dobrý, tak příští rok. Jenže těch dvacet minut proti Plzni nás možná stálo celou sezonu! Byl tam z naší strany nedostatek zodpovědnosti a respektu. A takhle bych mohl v příkladech pokračovat.
Co tedy s vámi bude dál?
Jsem v šoku. Připadám si, jako by mě polili nějakým medem. Potřebuju pár dní a všechno strávit.
Existuje možnost, že zůstanete v Liberci?
Na to fakt nemůžu nic říct. Připadá mi, že já jsem největší součástí toho neúspěchu. Když jsou tak špatné výsledky, musí se udělat změny.
Bude záležet na další komunikaci s klubem. Jestli má vůbec Liberec o moji práci dál zájem. Musí vědět, s kým chtějí bojovat dál o nejvyšší mety.
Kdy se to rozhodne?
V nejbližších dnech. Musí to přijít hodně rychle.
Byla to vaše nejhorší sezona?
Určitě jedna z nejhorších. Nedostali jsme se do play-off. Celé se to rozsypalo jak domeček z karet. Mám na tom velký podíl, jsem si toho vědom. Co k tomu dál říct? Všechny výsledky se odráží od týmového úspěchu a tady byl týmový neúspěch. Jsem za to zodpovědný.
Přitom jste do Liberce přicházel s tím, že chcete vyhrát nějakou trofej...
O to je to všechno horší. Sezona nám nesedla jako týmu. Celý rok jsme se trápili, pořád se mlátili někde na chvostu a nedostali se do pohody, abychom vyhráli pár zápasů po sobě. Měli jsme velké ambice, ale neplatili jsme daň hokeji. Chtělo to trošku víc pokory a víc respektu vůči soupeři, sami vůči sobě, vůči tomu klukovi, co sedí vedle tebe.
Co týmu nejvíc chybělo?
Respekt. Víc k tomu neřeknu.
Proč si připadáte jako největší strůjce libereckého neúspěchu?
Starší hráči jsou vždycky lídři a určují chod týmu. Beru si to možná moc k srdci, ale měl jsem větší ambice a jsem ze všeho smutný. Mám laťku nasazenou nejvýš, co můžu, a nebudu se za nikoho schovávat, to nemám v sobě. Jsem hrdý na svou práci a budu ji dělat, jak nejlíp umím.
Vím, že jsem na ledě nechal všechno, bohužel z toho je neúspěch.
Vedení klubu řeklo, že jste v létě přišel do Liberce nepřipravený. Co vy na to?
Po bitvě je každý generál. Přípravu jsem měl normální jako vždycky. Prostě jsem přišel do jiné kultury i hokeje a zezačátku to nešlo.
Byla tam křeč, chyběl respekt v kabině.Kluci chtěli vysoké výsledky, ale každý byl hned uražený... Ta atmosféra nebyla zdravá a doplatili jsme na to.
Jak jste v průběhu sezony snášel kritiku fanoušků i médií?
Když se nedaří, musí se kritizovat a to tady v Čechách umíme dobře.
Když se někomu něco povede, moc se o tom nepíše. Píše se o tom, když někdo něco zkazí. Ale to je naše kultura. Snažím se dělat svou práci a být příkladem nejen pro spoluhráče, ale i pro děti, které se na hokej chodí dívat. Je to nádherný sport... a kromě úspěchu je nakonec rozhodující, jaký jsi člověk a co dáš ostatním.
Byl jste kapitánem mužstva, ale v prosinci jste céčko odevzdal. Za jakých okolností se to stalo?
Prostě se potřebovala udělat změna, tak jsme ji udělali. Nebudeme se v tom dál rejpat.
Neměl jste problém respektovat trenéra Pešána, který je o sedm let mladší?
Určitě ne, já respektuji práci druhých. Ale musíte se zeptat spíš jeho, jak to viděl.
Bylo na téhle sezoně vůbec něco pozitivního?
Jedině poučení, že dál vede jen tvrdá práce. Chce to makat a pádlovat stejným směrem jako spoluhráči.
Jak se budete ze současné deprese dostávat?
Budu se věnovat svým dětem, půjdu synovi pomoct na trénink. Budu si každý den odvádět svoji práci jako táta a dohlížet, aby se dětem dařilo ve škole. Zlepšují se v češtině i dalších věcech, ale uvidíme, co bude. Jako rodinu nás čeká velké rozhodnutí, co dál.
