Fanoušci Vervy vás po zápase vyvolávali. Jak vám bylo po srdci?
Výborně. Pokaždé od doby, co jsem v Třinci, moje jméno po utkání skandovali. Asi mi teď už nějak nezazlívají, že jsem šel ke konkurenčnímu týmu. Vyhrát za tři body a ještě si na vás fanoušci vzpomenou, co víc si přát.
I kvůli nim jste moc po gólu nejuchal, že?
Ano. To je takové ohrané klišé, že vždycky když někdo hraje na domácím hřišti, góly moc neslaví.
Jaký byl ten váš?
Domácí hráli přesilovku, trošku jim puk utekl, Jura Polanský prohodil hráče a já už to měl jednoduché. Na Petyho (brankáře Petráska) jsem jel sám, čekal střelu na lapačku nahoru, měl to ale mezi nohama otevřené, tak jsem mu to tam šoupl.
Třinci se na Litvínov poslední dobou daří. Je to váš oblíbený soupeř
Letošní sezona je trošku jiná, máme hodně mladých kluků a hrajeme rozdílný hokej založený na bruslení, na fyzické stránce.
Jak se vy cítíte po zranění?
Noha je stoprocentní, Liga mistrů tomu taky pomůže, zapracování je o to rychlejší. Uvítám zápasy 28. a 30. prosince, škoda tohohle termínu. Celé extralize bych dal 26. prosince volno, ať jsou o den déle s rodinami. Trošku mě to mrzí, vedení ligy by se na to mělo zaměřit. Podle mě není těžké přehodit kolo na jiný termín.
Vám se ale paradoxně hodilo, že se hrálo v Litvínově, kde jste doma.
Já to uvítal, byl jsem od 22. prosince tři dny doma a s Třincem jsme měli sraz až tady. Nedá se nic dělat, hrajeme na svátky, bereme to profesionálně. Ono kratší volno je pro mě osobně lepší, když ho máte tři dny, těžko se pak dostáváte do rytmu. Radši jsem v zápřahu.
