Jen dva dny poté, co na ni Mountfield poskočil. A na začátku druhého týdne ze čtyř, v nichž Hradečtí sehrají vždy po třech extraligových zápasech.
„Byl to třetí zápas v pěti dnech a je jasné, že síly teď nenaskakují,“ připustil Köhler po utkání, v němž svůj letošní střelecký účet zaokrouhlil na deset gólů.
Zvlášť když jste poslední dvě utkání dohrávali jen na tři útoky...
Bohužel už v pátek v Mladé Boleslavi se zranil Lukáš Vopelka a více než třetinu jsme tak hráli, teď proti Chomutovu se to od desáté minuty třetí třetiny také stáhlo na tři útoky.
Přesto jste oba zápasy vyhráli a v tabulce jste se poprvé v sezoně posunuli na druhé místo. Nepovedený vstup do ní je tedy zapomenutý?
Na to už určitě nikdo nechce myslet a určitě je jednodušší být takhle nahoře, než si po každém zápase čistit hlavy a přemýšlet, proč to nejde. I když je určitě co zlepšovat, naše výkony teď mají nějaký standard a body sbíráme pravidelně.
Proti Chomutovu jste o jeden přišli i přesto, že jste ještě těsně před koncem druhé třetiny vedli 2:0 a do poslední jste šli s jednobrankovým náskokem. Hodně to mrzí?
Mrzí, mohli jsme to dohrát přece jen lépe. Na druhé straně ale buďme pokorní. Po snížení a hlavně pak po vyrovnání se mohlo stát cokoliv a také jsme mohli ze zápasu odejít s jediným bodem. I takové zápasy jsou.
Chomutov vám vzal dva body v zápase, který asi musel dost bolet, hrálo se hodně urputně. Jak jste to viděl vy?
Souhlasím s tím. Chomutov nás sice v defenzivě ničím zvláštním nepřekvapil, ale hrál v ní velmi dobře. Obranu mají velmi dobře organizovanou, obránci jsou velcí a silní, těžko se přes ně dostává.
Vy jste se ke gólu dostali ve dvou přesilových hrách, hodně vám pomohly?
Pomohly, ale i když jsme z nich dva góly dali, tak nám to moc nešlo. A myslím si, že to bylo vidět i z tribuny. Těžko jsme se při nich dostávali do útočného pásma, často přišel i nešťastný odraz puku, několikrát jsme se k němu nedostali po buly a museli se pro něj pak vracet. Je to trochu paradox, opravdu nám moc nešly, ale dali jsme z nich dva góly.
Ten třetí jste vstřelili v prodloužení, kde jste se po vhazování dostali do přečíslení tří na jednoho. Jak ke všemu došlo?
Po vhazování jsem se dostal do souboje s Michalem Vondrkou. Zároveň Michal Dragoun přeskočil soupeřova centra, tak jsem Vondrkovi zablokoval hokejku a jeli jsme. Myslím, že jsme tu situaci sehráli solidně, i když jsem možná ještě mohl přihrát Petrovi Zámorskému před prázdnou branku, ale rozhodl jsem se takhle.
Pro vás to byly góly po více než měsíci. Dlouhé čekání?
Vnímal jsem, že jsem gól nedal osm kol, zatímco předtím to docela šlo. Těch prvních osm mi tam ale napadalo poměrně rychle, věděl jsem, že tohle není moje tempo, že dřív nebo později zvolním.
