„Budeme doufat, že to brzy zase otevřou a budeme už počtvrté v téhle sezoně začínat na ledě,“ řekl obránce David Štich po nedělní domácí porážce 1:3 od pražské Sparty před kulisou prázdného Hlinkova zimního stadionu.
Jaké bylo vracet se na led po onemocnění covidem-19?
Netrénovali jsme, byli jsme doma zavření, nemohli jsme na led. Hodně kluků mělo příznaky, většina nemohla trénovat. Před zápasem jsme byli pět šest dní na ledě, první tréninky byly ale takové, abychom přežili, abychom to rozdýchali. Stejně bylo hodně těžké chytit zápasové tempo. Ale karanténu měla už většina mužstev, nemůže to být naše výmluva.
Hecovali jste se, že před extraligovou pauzou chcete vyhrát, aby se vám trávila lépe?
Chtěli jsme si zápas užít, protože jsme věděli, že si zase dlouhý čas odpočineme od zimáku, ani trénovat na ledě nemůžeme. Co na to říct. Budeme čekat, jak to bude probíhat dál, jestli budeme moct alespoň trénovat, jestli se opatření vlády zmírní, nebo budeme chodit tady do hor běhat.
Jak se na vás pauzy podepisují?
Udělá to hodně, hokej se hraje na ledě, ne na kole nebo v posilovně. Už když hráč chybí v tréninku dva tři dny, je to znát. Poprvé jsme vypadli na 14 dní, pak na deset, teď bůhví, na kolik to bude. My vlastně pořád jedeme letní přípravu, sem tam si jdeme zahrát hokej. To je vždycky od nuly, člověk se s tím sžívá. Fyzička na ledě je něco jiného než trénovat na suchu, systémové věci je běh na dlouhou trať. My vždycky začneme a hned zase skončíme.
Deptá vás to?
Je to naše práce, živí nás hokej. Když jdeme na led, ty první dny teď jsou, jako kdyby se nedělala letní příprava. Ale kdybychom do toho šli po dvou týdnech ležení u televize a válení se, tak bychom to nezvládali. Měli jsme individuální tréninky, co nám posílal Švehlík (kondiční trenér Petr Švehla), dělali jsme něco doma. I tak to bylo těžké. Aspoň na suchu musíte udržovat tělo a nějak se hýbat.
Co jste dělal vy?
Když to zavřeli v březnu, pořídil jsem si domů air bike (vzduchový rotoped). Používal jsem ho prakticky denně, vyhovovalo mi to. Se svojí váhou nechci běhat kvůli kolenům. Sem tam jsem posiloval s vlastním tělem. Jenže to není klasické posilování, ale spíš jen udržování těla, abychom se pak mohli vrátit zpátky ke společné přípravě na ledě.
Pilovali jste distančně taktiku?
Během první karantény jsme měli celý tým videohovory a taktiku jsme probírali. Teď to trenéři odnesli jedni z nejhůř, takže jsme nic nedělali. I nemocní kluci leželi a byli rádi, že jsou rádi. Takže jsme od toho upustili. Znali jsme taktiku ze začátku sezony, před zápasem se Spartou jsme to jen oťukli na ledě a snažili se dělat, co nás naučili.
Mimochodem, jaké bylo hrát extraligu bez diváků?
Zvláštní, nikdo na stadionu nebyl, úplné ticho. Musím poděkovat Litvínovákům, co šli na stranu kabiny a vyvolávali nás před začátkem zápasu, což nás povzbudilo. Ale sport bez diváků je hodně smutný, hrajete i pro zábavu ostatních. Snad zase budeme moct hrát pro ně.
