Karlovarský obránce Sičák chtěl v trestném střílení na Branislava Konráda vyzrát forhendovou kličkou, ale brankář Olomouce jeho úmysl přečetl, vystrčil hokejku a puk vypíchl. Po vítězství 3:0 si připsal už čtvrté čisté konto sezony, má jich nejvíce v extralize. Gólmanům vládne také ve statistice procentuální úspěšnosti a průměru inkasovaných gólů na zápas. Sympatický Slovák táhne pátou Moru senzačně do play-off. ̈
„Věřím, že to uděláme,“ říká před dnešní (18.00) bitvou na ledě prvního Liberce.
Liberec budí respekt, ale vy jste ho dvakrát v sezoně porazili, dokonce jste u nich vychytal nulu. Umíte na něj?
Těžko říct, jestli umíme. My jdeme do každého zápasu stejně, bude to tam velmi těžké. Určitě by bylo pěkné, kdyby to pokračovalo, ale všichni ví, jakou má Liberec fazonu, jak hrají. My tam půjdeme odehrát dobrý zápas a nikdy neříkej nikdy. Kdybychom chtěli prohrát dopředu, tak tam ani nemusíme cestovat.
Proč jste si vlastně jako malý klučina stoupl do branky a nechal na sebe dobrovolně pálit tvrdou gumu?
To byla náhoda. Hrál jsem se staršími chlapci, dal jsem se do branky, abych s nimi mohl hrát dál.
Doma vás v hokeji podporovali?
Jasně, odmalička. Doma je to stálo nemalé peníze, brankářská výstroj je drahá. Bez rodičů by to určitě nešlo. Fotbal je levnější, hokej je zlatý střed. Jsou i dražší sporty. Českou extraligu jsem sledoval už jako malý, éru Vsetína. Když jsem se po obědě učil, měl jsem to doma puštěné a tehdy jsem si říkal, že bych si chtěl českou extraligu vyzkoušet.
A to se vám povedlo v Olomouci, vládnete statistikám brankářů v extralize. Na začátku sezony jste prodloužil smlouvu o tři roky. Jste spokojený, že si vás klub rychle pojistil?
Já jsem od začátku prezentoval, že se mi v Olomouci líbí, že jsem tady spokojený. I rodině se tady líbí, takže to bylo dobré rozhodnutí.
Ve smlouvě však máte dodatek, že v případě zájmu klubu z KHL můžete Olomouc před začátkem třetí sezony opustit.
No, ale to se zase musím držet při zemi. Hlavně ať se nám daří tuto sezonu, a co bude potom, to už je úplně jedno.
V Olomouci působí další čtyři Slováci. Držíte víc při sobě?
S Buckom (Dávidem Bucem – pozn. red.) jsem se znal i předtím, hrávali jsme dva roky ve Slovanu. S ním jsem asi největší parťák, ale jinak nemám problém s nikým v kabině. Vycházím s každým super. Vůbec to není tak, že se dělíme na Čechy a Slováky, to by byl začátek konce.
Říkal jste mi, že jste brankář, kterému vyhovuje maximální zátěž, chce chytat každý zápas. Tomáše Vošvrdu do branky zatím moc nepouštíte. Jak to nese?
Určitě chce chytat, každý gólman chce chytat. I kdybych já delší dobu nechytal, tak mi to není jedno. Teď to vychází na mě. Důležité je, že získáváme body. Může to přijít zase na Tomáše a budu já muset být připravený. Toto já vůbec neřeším. Když jdu do branky, jdu, když nejdu, nejdu. Snažím se připravit jinak. Jsou to otázky na trenéra, to bych nerad řešil.
Brankáře v Olomouci trénuje Jiří Trvaj, extraligová legenda. Jak vám spolupráce vyhovuje?
Nechává nás, ať si jdeme po svých kolejích, co máme zažité. Rozebereme góly, které jsme dostali, co se dá udělat líp. Ale styl chytání máme já i Tomáš Vošvrda zažitý a možná by už nebylo dobře ho měnit.
Počítáte si nuly?
Člověk si je pamatuje, tolik jich zase za sezonu není. Super je, že jsme porazili Vary, které jsou za námi, a v boji o play-off máme před nimi zase o něco větší náskok. Zvládli jsme doma dva velmi důležité zápasy, takže jsme rádi.
Povzbudí nula i sebevědomí brankáře?
Někdy není špatný zápas, ani když dostanete tři góly a vyhraje se jako minule s Pardubicemi, to pak vůbec nevadí. Nula vždy potěší, ale i když se vyhraje 5:4, je to na psychiku týmu lepší než prohrát 0:1. Je jedno jak, ale je třeba vyhrát. My body potřebujeme. Do play-off se chceme dostat a uděláme pro to maximum.
Na minulé čisté konto jste se moc nenadřel, za dvě třetiny na vás šly jen čtyři střely, až v poslední části jste se musel vytáhnout proti trestnému střílení.
První dvě třetiny nebyly bůhvíco. Jen jsem tam stál a když šla nějaká střela, tak ji většinou chytili kluci, anebo šla vedle brány. Zásahů jsem neměl moc, bylo to spíš těžké na hlavu než na fyzičku.
Víc jste se zapotil na pozápasové oslavě, tentokrát jako roztleskávačka?Těžko říct, i v brance se člověk zapotí, musíte to sledovat, dávat pozor, nikdy nevíte, co udělá odražený puk. Na soustředění je o hodně těžší, když na vás puky nelétají.
Tak jste se snažil spoluhráčům pomoct častější rozehrávkou holí, ale spíš jste si zavařil.
No, dostal jsem pak tyčku. To jsem zase jednou špatně nahrál, jak to sem tam dělám. Naštěstí z toho gól nepadl. Stáli při mě všichni svatí.
Nulu jste si vysloužil hlavně chycením trestného střílení Sičákovi. Věděl jste dopředu, že se mu pokusíte puk vypíchnout holí?
Ne, já jsem v podstatě čekal, co udělá. Neudělal nic, byl strašně blízko, ani jsem hokejku nevysouval. Dal jsem ji dopředu, jsem rád, že jsem ho trefil do hokejky.
Během reklamních přestávek zůstáváte v brance. Pomáhá vám to udržet soustředěnost?
Každý má svoje. Jeden brankář se jede napít, druhý si vybruslí. Jsem naučený zůstat v brance. Nevím proč. Možná to příští rok změním, že budu chodit ke střídačce.
Roztleskávačku jste ještě nedělal. Vtipný nápad.
Nápady už mi dochází, musím furt vymýšlet něco nového. Ale když vyhrajeme, něco se vždycky najde.
