Věřil jste si na ně?
Docela jo. Věřil jsem si na ten první, bohužel ten lump (Roman Čechmánek) to čekal. Zná mě. Podruhé už to asi nečekal, většinou nájezd takhle nedělám.
Ale vy je vůbec moc nejezdíte. Vzpomenete si, kdy to bylo naposled?
Už je to dlouho, na Kladně jsem je určitě nejel. Možná na Spartě.
Pamatujete si svých 251 gólů nebo vám splývají?
Pochopitelně splývají. Zvlášť si nemůžu pamatovat ty svoje, protože jsou vždycky ušmudlané a domlácené. Žádní krasavci to nebyli.
A ten úplně první?
Ten jo. Byl proti Trenčínu, brankáři Hartmannovi, v roce 1988. Myslím. Nebo 1987?
Mluvil jste o domlácených gólech, ale ten číslo 250 byl v přesilovce do odkryté branky. Snadná práce, ne?
S těma dvěma blbounama (Paterou a Procházkou) je to jednoduché.
Co vás bude vstup do klubu stát?
Asi nějakou svačinku a pak občerstvení v jedné hospůdce. Co to bude? Svačinu určuje pokladník Pavlas, já ji budu akorát financovat.
Myslel jste na vstup do klubu hodně?
Ne, spíš jsem v zápase myslel na první třetinu, která byla strašidelná. Nevím, jak jsme ji mohli dopustit. To se snad ani nedá vysvětlit. Ale góly jsme jim darovali. Od druhé třetiny jsme docela věřili, že to můžeme otočit.
