Zdeněk Zeman přivedl do Itálie Pavla Nedvěda, který tu později získal Zlatý míč pro nejlepšího evropského fotbalistu. A také otřásl italským fotbalem, když prohlásil, že se v něm dopuje. Za to upadl v nemilost mocných. Přesto se už zase blíží angažmá v elitní Serii A, v Parmě.
Od bazénu do první ligy
Pochází z pražského činžáku za Podolskou vodárnou, tam pod jejími okny na hřišti místní sokolovny vyrostl. Všestranný sportovec hrával fotbal za dorost Slavie s bratry Herdovými, ale také volejbalovou ligu a házenou.
Ačkoli jeho otec, lékař, toužil po následníkovi, přihlásil se po gymnáziu na tělovýchovný institut. A o prázdninách jezdil k moři na Sicílii za strýcem.
Ten muž se jmenoval Čestmír Vycpálek. Do Itálie odešel po válce ze Slavie (původně chtěli Josefa Bicana, ten však neměl zájem) a jako trenér pak dovedl začátkem sedmdesátých let slavný Juventus ke dvěma titulům a do finále Poháru mistrů.
„Večer před odjezdem balíme tašky a Zdeněk jenom řekl: ,Já nikam nejedu‘,“ vzpomíná jeho sestra Jarmila Šestáková na návštěvu u strýce v létě 1969, rok po ruské okupaci. „Přijela jsem do Prahy a nikdo mi nevěřil, že se nevrátil. Neviděli ho pak dvacet let...“
Zeman žil v Palermu s bratranci. Učil se jazyk a dostudoval vysokou školu. Jako trenér začal u plaveckých bazénů. Jedna z jeho svěřenkyň, Sabrina Seminatoreová, to dotáhla až na olympiádu.
Až v roce 1978 dokončil v Covercianu trenérskou licenci na fotbal. V lavici seděl s Arrigem Sacchim a Fabiem Capellem, pozdějšími fotbalovými veličinami. Známky z nich měl nejlepší. „Nikdy jsem ale nepomyslel, že bych se dostal do italské ligy,“ vzpomíná.
Pomalu a trpělivě se propracovával až z té třetí. Licata, Foggia, Parma, Messina, to byly jeho „bezejmenné“ štace. Přesto odtud z jeho rukou vyšel Toto Schillaci, nejlepší střelec mistrovství světa v Itálii 1990.
Až návrat do Foggie v roce 1989 přinesl Zemanovi skutečný respekt. S malým klubem vyhrál druhou ligu a pak ohromil v Serii A. V zemi catenaccia, proslulých obranných systémů, hlásal: útok. Tvrdohlavě stavěl tři útočníky i v době, kdy všichni ostatní často hráli jen s jedním.
Do Itálie dostal Nedvěda
Později získal místo v římském Laziu, jednom z nejslavnějších klubů země. A sem přivedl po Euru 1996 Pavla Nedvěda. „Zas tak moc jsem mu nedal,“ řekl pro časopis Hattrick. Po pár měsících byl totiž Zeman propuštěn. „Ale bylo důležité, že jsem ho sem dovedl, protože už byl v podstatě prodán do Nizozemska. A tam by Zlatý míč nikdy nezískal.“
Ulehčil mu adaptaci i zvládnutí jazyka. Nedvěd, možná podvědomě, od něho převzal mimiku a intonaci.
Později Zeman pomohl do Neapole tehdy mladému reprezentantovi Marku Jankulovskému a pak si vzal ještě Václava Kolouška do Salerna. Jenže ten ho zklamal marnivostí a paličatostí. „Udělal ostudu mně i českému fotbalu,“ odsoudil ho Zeman.
Rok po odchodu z Lazia klidně přestoupil do tábora největšího rivala, římského AS. „Zápas jako každý jiný, nic zvláštního,“ dráždil Italy znevažováním jejich posvátného derby.
Fotbal nepatří do lékárny
Apak, v roce 1998, šokoval. „Fotbal by měl opustit lékárny,“ řekl jakoby mimochodem. Později dodal: „Copak je normální, aby některým fotbalistům takhle najednou vyrostly svaly?“
Deset z nich, mezi nimi i Gianluca Vialli, Alessandro Del Piero, Paulo Montero nebo Alessio Tacchinardi, byli později obviněni z užívání nedovolené látky EPO. „Nikoho jsem nejmenoval, chtěl jsem ukázat na nefér jednání a varovat mladé,“ řekl Zeman.
Vialli ho nazval teroristou. Rozpoutala se soudní válka. A Zeman přišel o práci. Prezident AS Sensi se mu omluvil: „Promiň, ale s tebou nás nenechají vyhrávat.“ Tlak mocné zákulisní mafie mu dal nálepku: Persona non grata.
Zeman se nevzdal. „Liga nebyla regulérní, protože ve hře byly věci, které neměly nic společného s děním na hřišti,“ řekl.
Jeho obviněními se zabývala i světová federace FIFA, neboť Juventus v těch letech vyhrál Ligu mistrů. Výsledky však platí dál, fotbalová mašinerie protáčí příliš mnoho peněz na to, aby se dala přibrzdit slovy. Jakkoli silnými.
Místo pilulek trénink
„Doping je kolektivní záležitostí. Lékaři jsou nahrazováni farmakology, kterým se říká odborníci na výživu. Je logické, že když se EPO užívá v jiných sportech, bude i ve fotbale,“ řekl Zeman v rozhovoru pro francouzský Le Monde v roce 2003.
Doktor Juventusu Riccardo Agricola byl odsouzen a potrestán 22 měsíci podmíněně a pokutou, odvolací soud však včera tento verdikt zrušil a lékaře zbavil obvinění. Itálie také jako druhá země po Francii přijala antidopingový zákon, který postihuje držení nepovolených látek. Čehož se nyní před olympiádou obávají hlavně hokejisté z NHL.
Zeman proslul i skoro naivním výrokem: „Léky nebo doplňkovou výživu mají brát jen nemocní, zdraví je nepotřebují. A nemocní se mají léčit, ne hrát fotbal.“
Za to, že promluvil, dostal českou i mezinárodní cenu fair-play. „Udělal jsem normální věc. Sport má etické poslání. Místo pilulek by měli být sportovci víc na hřišti.“
To není můj tým...
Pevně si stojí za svým. V Salernu odstavil na čas Argentince Leandra Lazzara, u něhož po příchodu ze Sparty objevil známky nadměrného užívání kreatinu, dovolené, leč kontroverzní látky. Ještě loni odvážně prohlásil: „Trenér Lippi by neměl vést reprezentaci, dokud se záležitost kolem Juventusu nevyjasní.“
Jenže pět let nezavadil v Itálii o pořádnou práci. Mezitím krátce okusil působení v Turecku ve Fenerbahce, pak se vrátil do druhé ligy, do Salernitany a Avellina. Loni už zase v lize vedl Lecce.
Stoupal ke špici, ale brzy skončil. A stylově. V polovině zápasu se postavil za lavičku a přestal se dívat na hřiště. „To není fotbal mého týmu,“ prohlásil pak. Hráči mu údajně za zády prodávali zápasy...
Maestro Boemo
Fotbal miluje, přesto se nebojí pojmenovat jeho problémy. „Je obtížné realizovat koncepci fotbalu. Nejdřív musíte akceptovat pravidla těch, co jej financují. Kvůli obchodní logice zmizely jeho hodnoty.“
Zeman je výjimečný solitér v prostředí týmové spolupráce i zákulisní diplomacie. V Itálii mu říkají Sfinga a taky Maestro Boemo. Nebo Poslední z fotbalových romantiků. Ti, co ho neuznávají, vyhlašují: „Nikdy nic nevyhrál.“
On oponuje: „Chci vyhrávat s respektováním pravidel.“ Čech, co míní radit Italům? „Cítím se víc Italem než spousta z nich,“ řekne s klidem. Ale pak dodá: „Jsem stejně Ital jako Čech.“
Český sport ho stále zajímá
Má byt v centru Říma a žije tu s ženou Chiarou a dvěma syny. Manželku, dceru významného sicilského architekta, mu nechtěli dát. Že je chudý...
Oba kluci studují, starší Karel bude možná taky trenérem. Ale česky neřeknou ani „fotbal“. Když vyrůstali, Zeman nevěřil, že by se mohli někdy vrátit domů. Tak Čechám stále říká.
Do Prahy jezdí často. Tráví čas s blízkými, ale ani tady toho příliš nenamluví. Vyjede si na fotbal nebo sedí doma a poslouchá. Jenže už na studiích měl přezdívku Píst. Ač nebyl vůdcem hospodských debat, spíš se držel stranou a nemluvil, ostatní za ním táhlo jeho charizma.
Přesto vypadá uzavřeně, možná až namyšleně. „Bál jsem se ho, když jsem ho v patnácti poznal,“ říká jeho synovec Zdeněk Šesták, komunikační manažer Českého olympijského výboru.
Teď když mu strýc volá, už ho nepřekvapí otázkou: „Jak skočil Rygl?“ I na dálku se totiž zajímá o české sportovce.
A návrat domů? Před čtyřmi lety s ním vážně vyjednávala Slavia, nedávno si jeho jménem leštila reklamní štít Sparta. „Neznám prostředí,“ odmítá Zeman.
Tím nemyslí to na trávníku, pravidelně čte české noviny i časopisy. Ale stále neprůhledné mafiánské zákulisí českého fotbalu by pro něho znamenalo neprostupnou džungli. Radši zůstal ve druhé lize v Itálii.
Možná jednou převezme reprezentaci...
 Zdeněk Zeman. |
