Je to pozoruhodný příběh někdejšího velkého talentu z Olomouce.
Osm let patří Chelsea, ale v Premier League naskočil jen do dvou utkání.
Sedm sezon totiž strávil zapůjčen v nizozemském prvoligovém Arnhemu, Kolíně nad Rýnem a druholigových anglických klubech Middlesbrough a Fulhamu, kde mu za dva dny hostování vyprší.
„Druhého července se mám hlásit v Chelsea. Když se něco změní, tak ve Fulhamu začíná příprava ve stejný den,“ říká pětadvacetiletý stoper.
A víte už, jak to s vámi bude?
Nevím, co se stane. Zaúkoloval jsem agenty, aby to vyřešili co nejrychleji. Nerad bych šel do nového klubu až ke konci přípravy. Lepší je tam být od začátku.
Jaké máte možnosti?
Chelsea, nebo Fulham. Kluby mají dohodu, že po postupu do Premier League mě Fulham buď musí koupit, nebo zaplatit zpětně za celé hostování. Je v jeho rukou, jak se rozhodne.
Co byste raději?
To je pro mě těžké odpovědět. Když řeknu Chelsea, budou naštvaní fanoušci Fulhamu. Když řeknu Fulham, bude to obráceně. Každopádně už bych se chtěl někde usadit. Pokud by mě Fulham koupil, tak by se mi ulevilo. Přece jen sedm let z osmi hostuju.
A máte zprávy, že vás Fulham koupit chce?
To chtěli už před rokem a stejně z toho bylo zase hostování. Můžu doufat, že to dopadne dobře.
Jste teď nejblíž k tomu, abyste pravidelně nastupoval v Premier League?
Tenkrát jsme spoléhal na Middlesbrough. Byl jsem tam rok a půl, druhou sezonu jsme postoupili přímo. Líbilo se mi tam, ale přestup nevyšel. Teď na to spoléhat nechci, abych nebyl zklamaný jako před dvěma lety. Pravda, podruhé jsem z těžké soutěže postoupil do Premier League a bylo by fajn si ji konečně pořádně zahrát.
Tím, že jste první ligu vybojovali až v play off, v kterém jste museli vyřadit dva soupeře, je postup s Fulhamem cennější?
Pravdou je, že v Middlesbrough jsem toho tolik neodehrál. Navíc teď jsme o všechno hráli ve Wembley, kde nás podporovalo na čtyřicet tisíc fanoušků. Hrát doma, bylo by jich tam lehce přes dvacet.
Oslavy byly velkolepé?
Na hřišti to bylo nádherné, byli jsme tam všichni společně včetně kluků z realizačního týmu. Pak už se to rozdělilo.
Ve finále proti Aston Ville jste do hry šel až v závěru bránit vedení 1:0. Bylo to pro vás složité?
Měl jsem jediný úkol, nedostat gól a všechno ubránit. Jakmile dostanu míč, tak bezmyšlenkovitě jsem ho měl poslat dopředu. V tom jsem to měl jednoduché, ale jít do takového zápasu v závěru jako střídající hráč ideální není.
Do konce února jste patřil do základní sestavy, pak jste kvůli zranění z ní vypadl a po uzdravení už se do ní nevrátil. Proč?
Když jsem se dal dohromady, odletěl jsem s reprezentací do Číny. Vrátili jsme se dva před zápasem, takže nastoupil stoper, kterého měl trenér celou dobu na očích v klubu. Vyhrálo se, takže nebyl důvod nic měnit. A vyhrávalo se dál. Chápal jsem to, několikrát jsem naskočil a myslím si, že za celou sezonu jsem si odehrál svoje.
Nezalitoval jste ani na chvíli, že jste byl s reprezentací?
Nemám věk na to, abych si mohl vybírat. Navíc hrát za národní mužstvo by pro každého měla být čest. Ne, nelituju. V Číně jsem dal za Česko svůj první gól a už nikdo mi ho nevezme. Bylo by to rouhání, kdybych řekl, že jsem tam jet neměl. A stejně nikdo neví, jestli jsem o místo přišel jen kvůli té Číně.
Teď kvůli reprezentaci přijdete o dva týdny dovolené. Ve středu vyrážíte do Rakouska na přípravu proti Austrálii a Nigérii.
Víc než jedenáct měsíců jsem v zápřahu a pak budu mít volno jen tři týdny a pár dnů. Optimální to není. Ale zase jsem v reprezentaci, hrajeme za celý národ a to není málo. A taky bude zajímavé srovnat kvalitu s týmy, s kterými často nehrajeme.
