Není tedy divu, že když se mu na konci loňského léta naskytla příležitost odejít na hostování do nizozemského Heerenveenu, neváhal ani vteřinu. "Nejdůležitější ze všeho je pro mě hrát," ví dvaadvacetiletý odchovanec brněnské Zbrojovky.
Vraťme se k závěru loňského léta. Jak došlo k tomu, že jste těsně před koncem přestupového okna změnil dres?
Byl jsem v Anderlechtu dva roky. V první sezoně jsem ještě odehrál celkem slušný počet minut, ale loni už těch příležitostí bylo vzhledem k velké konkurenci mnohem méně. Chtěl jsem jít někam, kde bych měl větší šanci se prosadit.
Proč zrovna nizozemský Heerenveen?
Trenér Anderlechtu Van den Brom mě tam doporučil, protože věděl, že nejdůležitější je, abych pravidelně hrál. V Bruselu to přitom nevypadalo moc reálně. Dlouho jsem nad nabídkou hostování neváhal.
V Nizozemsku jste nebyl ani týden a hned jste nastoupil do základní sestavy, navíc rovnou proti mistrovskému Ajaxu. Čekal jste tak rychlý nástup?
Máte pravdu, že to šlo všechno dost rychle. Přijel jsem v pondělí a už ve středu se hrála Evropská liga, do které jsem ale zasáhnout nemohl, protože jsem měl start v Lize mistrů za Anderlecht. Prohru a vyřazení Heerenveenu ze skupiny jsem tak viděl jen z tribuny. Hned v pátek mi pak trenér Van Basten říkal, že proti Ajaxu budu hrát od začátku. Říkal mi, ať hraju v klidu, a kdyby mi docházely síly, ať dám vědět. Poděkoval jsem mu za důvěru a odehrál, myslím, vcelku dobrý zápas, ve kterém jsem navíc hned přihrál na gól.
Jaké je trénovat pod takovou legendou, jakou je Marco van Basten?
Těšil jsem se na něj hned, když jsem se dozvěděl, že trénuje Heerenveen. Když jsem si s ním poprvé podal ruku, byla to pro mě čest. Je to velká osobnost nejen tady v Nizozemsku, ale na celém světě. Až na jeden zápas mě zatím postavil do všech utkání.
Jak často se spolu bavíte?
Řeknu to asi tak. V Anderlechtu se za mého působení vystřídali dva trenéři, Jacobs a Van den Brom. Za celou dobu jsem s nimi mluvil dohromady asi pětkrát. V Heerenveenu jsem s Van Bastenem mluvil pětkrát jen za první týden. (úsměv)
Taková osobnost musí mít v kabině asi respekt.
Nejen v kabině. Pro všechny lidi tady v Heerenveenu je Van Basten velká celebrita.
Bavíte se s ním jen o fotbale?
Většinou ano, ale občas se zeptá i na počasí v Česku a podobně. Říkal jsem mu, že teď je u nás zima, že v tuto dobu tam spíš hráváme hokej. To se mu líbilo. Hokej je prý po fotbale jeho druhý koníček.
To ale asi spíš myslel pozemní hokej, ne?
Asi. (smích) Ale vážně, on je velice přátelský. Je vidět, že fotbal hrál a hráčům rozumí.
Momentálně vás dělí jen bod od sestupové příčky. Přitom Heerenveen většinou bývá v popředí tabulky. Cítíte v tomto ohledu nějaký tlak?
Zatím bych neřekl, že úplně tlak. Sami víme, že se nám některé zápasy nepovedly, a vyříkali jsme si to. Třeba v Tilburgu, kde jsme prohráli s posledním a nehráli jsme vůbec dobře, nebo doma s Waalwijkem při prohře 0:2. Jde i o to, že loni tým opustilo dost hráčů a přišli noví, mladí. Dle mého názoru bude trvat rok, možná rok a půl, než si to úplně sedne. Na podzim jsme šli v posledních zápasech nahoru a v zimě nikdo nepřišel ani neodešel, tak doufám, že se brzo dostaneme výš.
Měl jsem možnost vás sledovat v zápasech v Utrechtu, v poháru s Feyenoordem a teď proti Heraclesu. Všiml jsem si, že se v Nizozemsku dostáváte mnohem častěji do zakončení, ale premiérová ligová branka v kariéře stále ne padnout. Čím to?
To je pravda. Ani v Brně jsem v padesáti zápasech nedal žádný gól. V Anderlechtu jsem se do těch situací popravdě moc ani nedostával. Měl jsem možná tři šance za celou dobu, co jsem tam odehrál. V Heerenveenu jsem měl už v prvních pěti zápasech minimálně dvě stoprocentní šance, které jsem bohužel nevyužil. Možná mi ještě chybí zkušenost v zakončení, ale věřím, že to jednou zlomím.
Taky jsem si nemohl nevšimnout, že zahráváte úplně všechny standardky. To v Brně taky nebývalo úplně zvykem.
V Brně moc ne. Zahrával jsem je myslím jednou proti Baníku. Až za pana Beránka přišli na to, že to umím kopat. V Anderlechtu jsem se k tomu ze začátku taky nedostal. Až jednou na tréninku nebyl nikdo, kdo by to kopl. Tak jsem tam poslal asi dvě nebo tři a padly z toho dva góly. Od té doby jsem je kopal vždy, když byl zraněný Biglia. Když jsem přišel do Heerenveenu, tak o mně věděli prakticky všechno. Van Basten mě na ně určil hned v prvním zápase proti Ajaxu a od té doby je kopu pořád. Je to pro mě určitě příjemné.
Heerenveen má na vás opci, myslíte, že zůstanete? Nebo máte i nějaké jiné nabídky?
Klidně bych zůstal. Jiné nabídky ani zatím nemám. Možná manažer o něčem ví, ale spíš se uvidí, jestli bude trvat zájem Heerenveenu. Od toho se to bude odvíjet. Řešilo by se to, asi až kdyby řekli, že o mě dál nestojí. V Anderlechtu mám smlouvu do roku 2014, ale asi bych musel někam, kde bych měl větší šanci se prosadit.
Po zápase s Heraclesem jsem zaslechl, jak se s jedním z členů realizačního týmu bavíte česky.
To byl šéf komunikace. Jednoho dne na mě prostě promluvil česky. Byl jsem z toho docela vykulený. Tak jsem trochu vyzvídal a přišel na to, že měl českou manželku. Pro mě to je výhoda. Kdybych náhodou potřeboval něco složitějšího a nevěděl si rady, tak můžu jít vždy za ním. Zatím si ale všechno vyřizuji sám.
O klubech ze severu Nizozemska je známo, že si u hráčů potrpí na znalosti nizozemštiny. Už jste se stihl něco naučit?
Zatím všechno vyřizuji v angličtině. Rozhovory do novin a podobně. Nizozemsky se pomalu učím. Je nás ale ve třídě pět hráčů a máme jen hodinu týdně. Navíc to není úplně lehký jazyk, takže to jde docela pomalu. Říkal jsem našemu řediteli, že bych potřeboval spíš individuálního učitele, jako jsem to měl v Bruselu s angličtinou. Uvidíme. Kdybych měl alespoň dvakrát hodinu a půl za týden, tak věřím, že za chvíli se dorozumím.
Oproti Česku je v Nizozemsku podstatně kratší příprava. Jak vám to vyhovuje?
Je to určitě příjemné. V lednu je sice kratší dovolená, ale o to je pak v létě delší. Je zde prakticky jen týden fyzické přípravy a pak už se rovnou připravujeme na zápasy. Byli jsme v Portugalsku, kde bylo příjemných 17 stupňů, a sehráli jsme tam tři kvalitní přáteláky. Jen škoda, že se nám nepodařil ten vstup do soutěže.
V porovnání s Bruselem je Heerenveen prakticky vesnice. Jak jste přijal stěhování?
Pro mě je to úplně v pohodě. Pocházím z vesnice, takže mám na co navazovat. Po dvou letech v Bruselu, kde to byly samé zácpy, spousty lidí, dálnice a chaos, to beru jako příjemnou změnu být za dvacet minut z tréninku doma. V Belgii mi to zabralo leckdy hodinu.
Jak trávíte volný čas?
Po tréninku většinou odpočívám doma u televize, ale když máme volno, tak se to pokaždé snažíme nějak využít. Žiji zde s přítelkyní, která neustále vymýšlí nějaké výlety. Jsem moc rád, že ji tady mám. Dělá mi perfektní zázemí, takže si nemůžu na nic stěžovat.
Kam jste se již stihli jet podívat?
Naposledy jsme byli v muzeu v Corpusu, kde mají interaktivní výstavu lidského těla. Několikrát jsme se byli podívat i v Amsterdamu, kde jsme si dali plavbu po kanálech. To se nám líbilo. Občas zajedeme i jinam. Často jsme v kontaktu s Tomášem Kalasem z Arnhemu, který tam také bydlí s přítelkyní, takže se vzájemně navštěvujeme, jdeme na večeři, na výlet a podobně.
Máte kolo, tak jako snad každý v Nizozemsku?
Nemám. Až bude jasné, jestli tu zůstanu, tak bych si nějaké pořídil. U nás v Domašově jsem jezdil na kole každý den, takže by to nebyl problém. Zatím ale nevím, jak to dopadne. Rozhodnutí by mělo padnout do února. V Bruselu by mi bylo na nic.
